Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Do Nového divadla!

    Novým divadlem plzeňští zastupitelé pojmenovali budovu, kterou mají dodavatelské firmy dokončit v červnu, a divákům se má otevřít od nové sezony. O názvu se v Plzni hodně diskutovalo, v návrzích bylo třeba Divadlo Miroslava Horníčka či Václava Havla. Přijatý název je důsledně odpolitizovaný, a možnou námitku, že „nové“ zestárne a název ztratí smysl, současný ředitel divadla Ilja Racek vyvrací poukazem na Nové a Staré Město pražské.

    Nové divadlo v Plzni

    Vizualizace Nového divadla, které nahradí dosluhující Komorní divadlo

    Název Nové divadlo lze chápat také symbolicky, po mnohaleté pouti po zavedené solidní cestě pod vedením Jana Buriana se divadlo ocitlo na křižovatce, z níž musí vykročit do „nové“ existence s novou budovou, bez už nevyhovující budovy Komorního divadla, v níž se od června přestane hrát, a v nezbytné spolupráci s Plzní – Evropským hlavním městem kultury 2015, která přirozeně plzeňské poměry víc, než tomu dosud bylo, otevře do zahraničí. Symbolický je nakonec i trochu kuriózní triumvirát ředitelů, kteří si v průběhu jednoho roku předávají klíče od divadla: nyní už ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian ještě dokončuje stavbu Nového divadla, právě on novou budovu divadla pro Plzeň prosadil a definoval její podobu, Ilja Racek prakticky překlenul období od Burianova odchodu do Prahy k nástupu nově ustanoveného ředitele Martina Otavy, který dosud vedl Divadlo F. X. Šaldy v Liberci a v Plzni se už zapojil do příprav „nového“ divadla, fakticky ho převezme v září.

    Přízvisko „nové“ lze chápat v ještě obecnějším smyslu jako hledání nové podoby a funkce ryze evropské instituce městského divadla. Datuje se od 18. století, především ji předurčili osvícenci, u nás je spjata také s obrozenskou funkcí divadla, které se zdejší městská divadla plně nezbavila dodnes. Platí (zřizují) je dnes magistráty ve funkci veřejné služby občanům města (se zatím jen mírnou podporou krajů a státu), jsou jednou z páteří zdejšího pojetí kulturní politiky – a často se stávají předmětem přímých politických střetů.

    Připomeňme, že česky hrané divadlo v Plzni patří mezi vůbec nejstarší u nás, že za ním stojí proslulé plzeňské pivo, na němž město, především plzeňští sládci, vydělali značné peníze. A protože to byli pravověrní Češi, zatoužili zřídit si česky hrané divadlo už v roce 1865, tři roky po slavnostním otevření celonárodního Prozatímního divadla v Praze. Na rozdíl od jinde zpravidla chudých obrozenců si to mohli dovolit. Právě plzeňské divadlo pak hrálo podstatnou roli i v dějinách pražského a Národního divadla. Leč není na místě psát tu podrobně o historii, chci jen připomenout, že Divadlo J. K. Tyla má vskutku dlouholetou tradici, že jsou s ním spojeny významné osobnosti – a že představuje instituci platnou svému městu zcela v logice osvícenských úvah o městském divadle coby centru kultury svého regionu. Že řečené není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát, je snad zřejmé, stejně jako to, že „poslání“ a smysl městského divadla nelze v době médií a virtuální internetové reality mechanicky naplňovat stejnými metodami jako před lety, vlastně ještě donedávna. Jak se s tím Divadlo J. K. Tyla vyrovnává a hodlá vyrovnat, je hlavním tématem následujících příspěvků, ať už čitelným přímo, nebo mezi řádky a v podtextu řečeného. Divadlo J. K. Tyla se může pochlubit deseti tisíci (!) předplatitelů, což, jako všechno, vedle pozitiv přináší také problémy – divadlo připomíná těžce naložený tanker, s jeho kormidlem se jen těžko otáčí. Městské divadlo jaksi z podstaty věci musí hrát pro většinové publikum, ale nemůže proto rezignovat ani na umělecké výboje, nemůže opomíjet různé menšiny a zájmové skupiny, musí i svých deset tisíc nyní spokojených pasažérů provokovat dalšími možnostmi, alternativami. Musí i jim ukazovat, že doba přináší zase něco jiného, lepšího a hezčího, než na co si zvykli, ale nesmí se jim uzavřít. Není to jednoduché.

    Zakončím poučnou historkou odposlechnutou před nějakými lety u šatny po běžné operní repríze ve Velkém divadle. Jedna divačka si stěžovala druhé, že vůbec nepochopila, o co na jevišti šlo. Druhá odpověděla: To zas byla nějaká koncepce. Divadelní Bůh chraň Divadlo J. K. Tyla, jeho ředitele a šéfy před „koncepcemi“ stejně jako před opakováním prověřeného jen proto, že se to deseti tisícům abonentů líbí. Zatím se jim to líbí.

    Komorní divadlo v Plzni

    Martin Baxa:

    (primátor města Plzně)

    Divadelní umění je jednou z nejdůležitějších a nejstarších kulturních, ale i společenských tradic města Plzně. Vždyť první divadelní představení se tu odehrála již na přelomu 18. a 19. století. Neodmyslitelně patří do plzeňské historie i do její současnosti a věřím, že tomu tak bude i v budoucnu. Kolik se tu již vystřídalo hereckých generací, kolik skvělých herců, režisérů či scénografů zde působilo, kolik představení tu bylo již sehráno a kolik návštěvníků je zhlédlo. Divadlo J. K. Tyla představuje pro Plzeň institucionální zpřítomnění této obdivuhodné divadelní tradice, navazuje na ni a prakticky denně ji svými představeními rozvíjí. Mnohdy úspěšně, někdy méně, ale to již k umění patří. Divadlo J. K. Tyla bezpochyby významně ovlivňuje kulturní i společenské milieu Plzně a je jedním z jejích charakteristických rysů. My, Plzeňané, jsme si toho velmi vědomi. I proto stavíme novou budovu Divadla J. K. Tyla, proto je jednou ze stěžejních investic v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Divadlo v Plzni žije.

    Jiří Suchánek:

    (ředitel společnosti Plzeň 2015)

    Plzeň byla vždy důležitou kulturní metropolí. Své postavení si vydobyla nejen díky světoznámému zlatému moku, ale i zásluhou kvalitní divadelní, hudební a architektonické tradice. V příštím roce se navíc stane nositelem prestižního titulu Evropské hlavní město kultury.

    Rádi bychom oficiální část slavnostního zahájení projektu 17. ledna 2015 pořádali v nové budově Divadla J. K. Tyla, která byla postavena právě k příležitosti plzeňského kulturního předsednictví. Jde nám nejen o využití nejmodernějších divadelních prostor v ČR, ale i o přispění Divadla J. K. Tyla do oficiálního programu této významné události. Řešíme programovou spolupráci v průběhu celého roku, v jednání je pořádání Eurovizní soutěže mladých tanečníků v létě 2015.

    Divadlo J. K. Tyla má potenciál stát se inspirací pro další divadla v republice, pokud využije příležitosti Evropského hlavního města kultury k tomu, aby svůj tradiční repertoár doplnilo o atraktivní nové inscenace a evropská představení, vznikající v zahraniční koprodukci.


    Komentáře k článku: Do Nového divadla!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,