Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    DNA Malé inventury (No. 5)

    Plošina je inscenací české tvůrčí skupiny Wariot Ideal, jejíž výraznou osobností je herec a mim Vojtěch Švejda, jeden z oceněných na zahajovacím galavečeru letošní Malé inventury.  Jestli čekáte harmonizující umělecký zážitek, který pohladí po duši, račte čelem vzad. Čekáte-li zážitek, račte vstoupit. Plošina­–dřevěná paleta je základním scénografickým prvkem představení. Plošina–rovina úhlu pohledu je prostorem, ze kterého hodnotíme roviny ostatní. Ty výše i ty níže.

    Hlučná šichta na paletách. FOTO archiv skupiny Wariot Ideal

    Samotné představení je jedna velká šichta. Hlavní pracovní náplní postav dělníků na scéně jsou opravy, konstrukce, dekonstrukce okolního prostředí. Uměleckou náplní herců na jevišti je – totéž. Co jsou přípravy a co už samotný děj? Když si dá pracovní skupinka pauzu, je to pauza v ději nebo v představení, pro herce nebo pro postavy? Napodobení továrního života se vší jeho všedností vzbuzuje znepokojivou souvislost s dramaty socialistického realismu.

    Inscenace ale není reálným záznamem výseku skutečnosti, o jaký se snažilo socialistické drama. Představení Plošina naopak zásadně relativizuje. Mění pohled na to, které roviny představení vnímáme jako důležité a které jako podružné. A tak jevištní řeč, mající obvykle určitý obsah, intonaci, zabarvení, se tu díky rachotu továrních strojů stává naprosto bezcennou. Postavy dělníků spolu rozmlouvají a hovoří do vysílaček, divák však vnímá pouze němou artikulaci. Neví, o čem je řeč, svět jeviště je mu tím ještě více odcizen. Každé živé slovo, každou myšlenku pohlcuje automatizovaný řev motorů. Slovo je zde devalvováno na hluk, hluk povýšen na řeč.

    Podobně se zachází i s divadelním prostorem. Přesuny kulis se nedějí nenápadně a tiše za scénou, rukama elegantních kulisáků, jak bývá zvykem. Naopak, všudypřítomné dřevěné palety, které pokrývají většinu jeviště – tedy spíše by se chtělo říci většinu pracovní plochy – jsou přesouvány neustále během představení, a to samotnými aktéry. Zavěšené reflektory se ručně seřizují v reflexních kombinézách a přílbách uprostřed jeviště; když přestanou fungovat, nahodí se pojistky. Vše se děje hlučně a neskrývaně, za pomoci svářečky, paleťáku či hasicího přístroje. Technická stránka představení je tu povýšena na jevištní děj.

    Studio ALTA se nachází v Holešovicích, v bývalé tovární hale číslo 30. Jaký je to rozdíl oproti hale číslo 142? V prostoru se pohybuje čtyři nebo pět dělníků – nebo deset? Jaký je rozdíl mezi prvním a desátým dělníkem? Jaký je rozdíl mezi první a třetí směnou, dnem a nocí? Obědem a večeří?

    Dělníci nemají výraz, nemají emoce, nemají vlastní vůli. Až na jednoho. Ale stojí to vůbec za to, snažit se o vlastní myšlení, o hodnocení svých činů? Může to vést snad jedině k deziluzi, vyčerpání a zklamání… Sedmdesát minut trvající divácká směna vyčerpávající je. Ale ne nadarmo. Když se z bludiště fabriky vymotáte na čerstvý večerní vzduch a oddychnete si, máte rozhodně o čem přemýšlet.

    Wariot Ideal: Plošina. Koncept:  J. Döner, J. Kalivoda, V. Švejda, M. Vodenka, P. Vojtíšek, výtvarná spolupráce R. Mizerová . Premiéra 25. 11. 2011, Studio ALTA.


    Komentáře k článku: DNA Malé inventury (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,