Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo ve službách lidstva

    Bezmála padesát let (od roku 1962) se po celém světě slaví Světový den divadla. Mezinárodní divadelní ústav každoročně žádá významnou osobnost z oblasti divadla o slavnostní prohlášení. Nejinak je tomu i letos, kdy autorkou poselství je  ugandská režisérka, herečka, dramatička a teoretička Jessica A. Kaahwa. Možná není bez zajímavosti, že Kaahwa je teprve šestou ženou, která přináší provolání  k tomuto dni.

    Věnujme dnešní den úvahám o obrovských možnostech divadla mobilizovat různá společenství a překlenovat  rozdíly.

    Dovedli jste si vůbec někdy představit, že by divadlo mohlo výrazně napomáhat míru a usmíření?  Národy vynakládají obrovské finanční prostředky na mírové mise  v nejrůznějších koutech světa, kde dochází  k násilnostem, ale jen okrajově uvažují o divadlu jako o alternativě pro transformaci konfliktů a jejich zvládání.  Jak by mohli občané matky Země nastolit všeobecný mír, když veškeré nástroje dodávají nepochybně represivní síly přicházející zvenčí.

    Divadlo prosakuje nenápadně do lidských duší zmítaných strachem a podezíravostí, protože   přetváří obraz, který mají lidé sami o sobě.  Navíc otevírá jednotlivcům – a tím i celým společenstvím – bezpočet alternativ.  Divadlo dokáže dát smysl každodenní realitě a zároveň odstranit obavy z nejisté budoucnosti.  Divadlo dokáže zasáhnout do politické siuace lidí velmi prostě a bezprostředně.  Divadlo má tak široký záběr, že dokáže představit zážitky, jež překonají dřívější falešné představy.

    Navíc divadlo je zcela nepochybně vynikající prostředek pro hlásání a obhajobu myšlenek, které všichni sdílíme a pro něž jsme ochotni se bít, pokud je někdo porušuje.

    V očekávání klidné budoucnosti musíme sáhnout k mírumilovným prostředkům, které chápou,  respektují a uznávají veškeré snahy zvládnout mír.  Divadlo hovoří jazykem, jemuž všichni rozumí a jímž můžeme hlásat poselství míru a usmíření.

    Aktivním zapojením všech účastníků dokáže divadlo  přesvědčit spousty lidí, aby se  vzdali svých dřívějších představ.  Tím jim umožňuje,  aby se přerodili a svou volbu opřeli o nově objevené poznání  skutečnosti.  Má-li divadlo vzkvétat po boku jiných forem umění, musíme do něho odvážně začlenit  každodenní život a nesmírně závažné otázky konfliktů a míru.

    Protože usiluje o společenské přeměny a přerod společenství,  působí už divadlo ve válkou zmítaných oblastech a mezi obyvatelstvem trpícím chronickou bídou nebo chorobami.  Divadlo si může připsat řadu úspěchů, protože dokázalo mobilizovat veřejnost, aby si uvědomila situaci obětí  traumat, jež se dostavují po válce, a aby jim pomohlo. Kulturní instituce jako Mezinárodní divadelní institut,  které usilují o „upevnění míru a přátelství mezi národy“,  již existují. Bylo  by tedy fraškou, kdybychom mlčeli  v době, jako je tato, kdybychom dovolili silám, které řinčí zbraněmi a shazují bomby, aby udržovaly mír v našem světě, když přece známe moc divadla.  Jak by mohly síly odcizení být zároveň nástroji míru a usmíření?

    Právě v tento den, Světový den divadla, Vás naléhavě prosím: přemýšlejte o těchto vyhlídkách a snažte se, aby se divadlo stalo univerzálním nástrojem dialogu, společenských přeměn a reforem.  Spojené národy vydávají obrovské peníze na mírové mise v  nejrůznějších koutech světa, které pro  svůj úkol používají zbraně.  Divadlo je však spontánní, lidská, méně nákladná, ale mnohem mocnější alternativa.

    Snad to není jediná možnost, jak nastolit mír, nicméně divadlo jako účinný nástroj by mělo mít své místo v mírových misích.

    Jessica A.Kaahwa

    Jessica Kaahwa  je dramatička, herečka, režisérka a divadelní teoretička, která je rovněž mezinárodně velice uznávaná pro svou humanitární činnost.  Tato stipendistka Fulbrightovy nadace  získala řadu grantů a cen, aby mohla pokračovat ve  výzkumu i v terénní práci, kdy používá divadlo a média jako konstruktivní sílu v oblastech konfliktů a pro posílení zdraví.

    Jessica Kaahwa je docentkou na katedře hudby, tance a dramatu na univerzitě Makeere v  Ugandě, kde rovněž úspěšně dokončila svá magisterská studia.  Jesssica Kaahwa, která hodně cestovala a cestuje, dokončila bakalářská studia na Beninské univerzitě v  Nigérii, kde také pracovala  v Nigerijském rozhlase.  V roce 2001 získala doktorát  PhD v oboru Dějiny divadla, divadelní teorie a  kritika na univerzitě v Marylandu  ve Spojených státech.

    Jessica Kaahwa  napsala přes 15 divadelních, televizních a rozhlasových her, např. Úhelný kámen, Nespravedlivá spravedlnost, Ráj navždy, Ozvěny míru a Bubny svobody.  Několik svých her režírovala a hrála v nich hlavní role.  K jejím režijním počinům patří  Shakespearův Král Lear, Brechtova Matka Kuráž a její děti  (hra byla přeložena do ugandštiny a  byla uvedena na zájezdech v Jižní Africe a ve Washingtonu D.C .).  Jessica Kaahwa se také rovněž režijně podílela na Příběhu vojáka Igora Stravinského.  Hrála mimo jiné v  těchto hrách:  Úhelný kámen, Co muži dělají (Rose Mbowa), Náš manžel se zbláznil (Ola Rotimi), Smrt a králův  jezdec (Wole Soyinka) a  Už žádné ropné knihy (Tunde Fatunde).

    Jako resolutní zastánkyně lidských práv, spravedlivé vlády a rozvoje, hovoří Jessica Kaahwa rovněž  neúnavně  o rovnoprávnosti mužů a žen, o míru a řešení konfliktů.  Organizovala řadu národních i mezinárodních iniciativ, které využívaly divadlo ve prospěch rozvoje.

    O těch otázkách píše Jessica Kaahwa nejrůznější publikace a příručky a rovněž o nich přednáší ve světě.  Uspořádala mnoho workshopů pro mezinárodní i národní organizace i pro vysoké školy.  Kaahwa je přesvědčeným zastáncem „výuky prostřednictvím činností“.  V rámci svých humanitárních aktivit založila středisko pro osiřelé děti na své farmě v  Ugandě, kde tráví většinu svého volného času.  To jí dává pocit sounáležitosti a bezpečí.

    Jessica Kaahwa hovoří anglicky, francouzsky, svahilsky a domluví se ve většině jazyků Bantu, jimiž se mluví v Ugandě a okolních zemích (plynule hovoří jazykem Runyakitara).

    • Autor:
    • Publikováno: 27. března 2011

    Komentáře k článku: Divadlo ve službách lidstva

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,