Soucit i vášeň
Zdánlivě nesourodým spojením lapidární jednoduchosti s tajemnou uhrančivostí se vyznačuje nejnovější inscenace Divadla U stolu. Šéf divadla a režisér František Derfler s pomocí Wajdovy adaptace Dostojevského Idiota publiku představil Nastasju Filippovnu.
Jana Přibylová, Michal Bumbálek a Viktor Skála v osudovém milostném trojúhelníku FOTO ARCHIV DIVADLA
Atributem jednoduchosti je tu prostá, scéna i sám příběh extrahující z románové předlohy osudový milostný trojúhelník tří postav: citlivého knížete Myškina (Michal Bumbálek), prchlivého kupce Rogožina (Viktor Skála) a společného objektu jejich lásky Nastasji Filippovny. Ta reprezentuje zmíněný prvek okouzlení především svým inscenačním ztvárněním, neboť oběma sokům i přátelům v jednom se zjevuje v několika tanečních výstupech, v nichž baletka Jana Přibylová obdařuje femme fatale éterickou křehkostí i sebevědomím.
Nastasja je neuralgickým bodem vztahu obou mužů, spouštěcím mechanismem disputací mezi principy myškinovské „lásky soucitné“ a rogožinovské „lásky vášnivé“, které by, nahlíženo z neutrálních pozic, mohly být odsouzeny jako tak či onak vychýlené z rovnováhy průměrné lidské přirozenosti.
Kontrast démonicky černého Rogožina a světlé šedi Myškinových šatů leccos naznačuje, avšak nesvádí k černobílé interpretaci, protože svár obou pojetí citu přerůstá v ontologické rozvažování smyslu lidského života, v němž mají oba protihráči co podstatného říci. A byť i zločin Nastasjiny vraždy bez diskuse ulpívá na Rogožinovi, zdá se, že odpuštění, jež lze číst z posledního tanečního výjevu oběti, patří oběma. Ostatně jediným neměnným (a tím i výmluvným, třebaže „mlčícím“) bodem inscenace je ikona Spasitele shlížející po celý večer z čelní niky v záři trojice svící…
Dostojevskij je autor, s nímž nelze jinak než prozkoumávat otázky lidského bytí. Památný Sen směšného člověka (2001), Legenda o velkém inkvizitorovi (2009), Něžná (2011) a nyní i Nastasja Filippovna ukazují, že Derflerovo Divadlo U stolu této výzvě dlouhodobě rozumí.
Divadlo U stolu Brno – Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Andrzej Wajda: Nastasja Filippovna. Překlad Tereza Silbernáglová, úprava, výběr hudby a režie František Derfler, scéna DOBS, kostýmy Eliška Ondráčková, choreografie Hana Litterová. Premiéra 1. prosince 2012. (Psáno z reprízy 15. ledna 2013)
Komentáře k článku: Soucit i vášeň
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
