Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Soucit i vášeň

    Zdánlivě nesourodým spojením lapidární jednoduchosti s tajemnou uhrančivostí se vyznačuje nejnovější inscenace Divadla U stolu. Šéf divadla a režisér František Derfler s pomocí Wajdovy adaptace Dostojevského Idiota publiku představil Nastasju Filippovnu.

    Nastasja Filippovna

    Jana Přibylová, Michal Bumbálek a Viktor Skála v osudovém milostném trojúhelníku FOTO ARCHIV DIVADLA

    Atributem jednoduchosti je tu prostá, scéna i sám příběh extrahující z románové předlohy osudový milostný trojúhelník tří postav: citlivého knížete Myškina (Michal Bumbálek), prchlivého kupce Rogožina (Viktor Skála) a společného objektu jejich lásky Nastasji Filippovny. Ta reprezentuje zmíněný prvek okouzlení především svým inscenačním ztvárněním, neboť oběma sokům i přátelům v jednom se zjevuje v několika tanečních výstupech, v nichž baletka Jana Přibylová obdařuje femme fatale éterickou křehkostí i sebevědomím.

    Nastasja je neuralgickým bodem vztahu obou mužů, spouštěcím mechanismem disputací mezi principy myškinovské „lásky soucitné“ a rogožinovské „lásky vášnivé“, které by, nahlíženo z neutrálních pozic, mohly být odsouzeny jako tak či onak vychýlené z rovnováhy průměrné lidské přirozenosti.

    Kontrast démonicky černého Rogožina a světlé šedi Myškinových šatů leccos naznačuje, avšak nesvádí k černobílé interpretaci, protože svár obou pojetí citu přerůstá v ontologické rozvažování smyslu lidského života, v němž mají oba protihráči co podstatného říci. A byť i zločin Nastasjiny vraždy bez diskuse ulpívá na Rogožinovi, zdá se, že odpuštění, jež lze číst z posledního tanečního výjevu oběti, patří oběma. Ostatně jediným neměnným (a tím i výmluvným, třebaže „mlčícím“) bodem inscenace je ikona Spasitele shlížející po celý večer z čelní niky v záři trojice svící…

    Dostojevskij je autor, s nímž nelze jinak než prozkoumávat otázky lidského bytí. Památný Sen směšného člověka (2001), Legenda o velkém inkvizitorovi (2009), Něžná (2011) a nyní i Nastasja Filippovna ukazují, že Derflerovo Divadlo U stolu této výzvě dlouhodobě rozumí.

    Divadlo U stolu Brno – Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Andrzej Wajda: Nastasja Filippovna. Překlad Tereza Silbernáglová, úprava, výběr hudby a režie František Derfler, scéna DOBS, kostýmy Eliška Ondráčková, choreografie Hana Litterová. Premiéra 1. prosince 2012. (Psáno z reprízy 15. ledna 2013)


    Komentáře k článku: Soucit i vášeň

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,