Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo Šumperk

    Divadelní budova v Šumperku, Německý spolkový dům, byla stavěna mezi lety 1901–2 za účelem odvrátit počešťování města. Odborníci z Vídně vybavili divadlo na svou dobu velice moderním jevištěm, provazištěm i prostornými foyery pro konání společenských akcí. Kulturní vyžití bylo náramné: hudební komedie, balety, opery, recitály, koncerty, lidové frašky i zájezdní představení slavných zahraničních souborů. Český soubor zde vzniká až po druhé světové válce, nikdy ale nezažije ovace více než 100 000 párů rukou ročně, jako tomu v této budově bylo za protektorátu. Městské divadlo východních Sudet, ve vlastnictví NSDAP, uvedlo ročně patnáct až sedmnáct inscenací, český soubor v průměru pět premiér ročně.

    Zdravý nemocný

    Z inscenace Zdravý nemocný (r. Konrád Popel) FOTO PETR VESELÝ

    Po roce 1945 byla budova přejmenována na Národní dům využívaný pro „kulturní a společenské akce“, ale bez stálého souboru divadelně chátrala. V roce 1951 se poprvé dočkala profesionálního českého souboru – přesunul se sem zájezdový soubor Krajského oblastního divadla v Olomouci. Uměleckým ředitelem se stal Vladimír Jirousek, působící předtím ve vedení Zpěvohry NDB, jako první kmenový režisér byl angažován student Jiřího Frejky, básník a publicista Jiří Šotola. Počátky souboru však byly svízelné. V atmosféře nové doby se těžko skládal kvalitní repertoár a sjednocoval divadelní soubor. Ačkoliv soubor zajišťoval mimo Šumperk poměrně rozsáhlou zájezdovou oblast, hrozilo divadlu v roce 1958 zrušení. Obrat nastává v roce 1961 se jmenováním ředitele Josefa Zajíce, který přišel do Šumperka po úspěšném ředitelování v těšínském divadle. Zajíc směřoval repertoár k obsahově živější a jevištně náročnější divadelní tvorbě a divadlu se začínalo dařit. Hostovali zde renomovaní umělci i zajímaví režiséři. Hlediště se opět zaplňovalo. Druhým významným ředitelem byl Vladimír Švabík, se kterým debutoval šumperský fenomén – herec v ředitelském křesle. V angažmá působil od roku 1962, ředitelem byl v letech 1969–81. Švabík měl u herců veliký respekt a v těžké době počínající normalizace dovedl udržet soubor v tvůrčí jednotě, která plnila hlediště. Z herecké šatny se do ředitelského křesla v roce 1981 dostal i Luděk Forétek, který ve spolupráci s režisérem Františkem Čechem pozvedl repertoár nad oblastní standard. Petr Král, ve funkci 1988–2000, rovněž vyměnil post herecký za ředitelský. Ačkoliv je od roku 1990 provozovatelem divadla město Šumperk, první třetinu 90. let bojovalo divadlo o přežití. V říjnu roku 1994 navíc vypukl v divadle požár, budova byla vážně poškozena, rekonstrukce trvala šest let. Soubor hrál bez přerušení v Domě kultury.

    Po rekonstrukci v roce 2000 se soubor slavnostně přestěhoval do nové budovy a první ředitel Oldřich Svozil byl jmenován Městskou radou, záhy divadlo změnilo právní formu z příspěvkové organizace na společnost s ručením omezeným. Divadlo Šumperk, s. r. o. začíná více pracovat na komerční bázi. V roce 2007 volí zastupitelé města nový postup – konkursní řízení, ředitelem se stává René Sviderský. S uměleckým šéfem Ondřejem Elbelem uvádí v rámci poměrně konzervativního repertoáru také autorskou tvorbu. K této éře se váží nominace na Thálii i úbytek obecenstva u obsahově náročnějších inscenací.

    V roce 2013 se ředitelem stal mladý herec šumperského souboru Matěj Kašík. Znovuobnovení tradice herce na ředitelském postu rozbouřila debaty o ekonomickém dopadu této volby. Ekonomickou stránku divadelního provozu a úzký repertoár však řeší šumperská veřejnost již řadu let. Přes tyto stížnosti na malý počet inscenovaných her jsou mnohdy představení na volnou kasu žalostně prázdná.

    Repertoár oblastního divadla s komerčním směřováním nemá ambice dobývat velké divadelní festivaly, ale pokud možno co nejvíce zaplnit hlediště – přitáhnout nové diváky a přitom si udržet ty stálé – a neskončit na konci roku se ztrátami. Nevelký činoherní soubor uvede ročně pět večerních premiér a dvě pohádky. Zbytek programu vyplňují komerční akce, pronájmy a pár hostujících představení za sezonu. Velkou část rozpočtu spolkne samotná údržba divadelních prostor, které měly sloužit jako hradba proti slovanství, ale dnes její rozměry v městě s divadelní poptávkou šesti předplatitelských skupin způsobují problematické vztahy mezi divadlem a určitou částí veřejnosti. Ta v divadle vidí Otesánka požírajícího peníze, které by se mohly investovat do hokeje. Koloběh tlaků mezi divadlem, veřejností a zastupitelstvem města je více než dlouhotrvající. Řešení se hledá v novém vedení. Ačkoliv dnes divadlo svým repertoárem hudebních komedií, veseloher a společenských akcí historicky v podstatě pokračuje v linii, jakou nastoupilo na počátku 20. století, chybí mu tehdejší přeplněný sál. Že by byla stejná budova na dvacetiosmitisícové město dnes už příliš veliká?

    Matěj Kašík

    Rozhovor s ředitelem Matějem Kašíkem

    Jak se vyrovnáváte s požadavky zřizovatele divadla a jeho publika? Jsou totožné?

    Požadavky mohou být dvojí. Umělecké, do kterých nám zřizovatel nezasahuje, a ekonomické, které se snažím zoptimalizovat.

    Jaká je hlavní cílová skupina divadla?

    Oblastní divadlo nemůže mít jednu nebo hlavní cílovou skupinu. Pokud se nebavíme všeobecně o cílové skupině šumperský divák. Máme šeast předplatitelských skupin a hojně hrajeme pro dětského diváka. Na hodnocení zvýšení návštěvnosti je zatím příliš brzy.

    Jaké změny a novinky se vám podařilo za první sezonu zavést?

    Například optimalizaci finančních toků, audity, komunikaci, prohlubování povědomí lidí o divadle, nové internetové stránky, nové propagační kanály, online vstupenky, platební terminál a především větší zapojení divadla do kulturního života města.

    Šumperští obyvatelé se po požáru divadla v roce 1994 velice solidárně s divadlem semkli, cítíte jejich podporu i dnes?

    Cítím silnou podporu od těch, kteří do divadla stále chodí a mají ho rádi. Jsem přesvědčen, že většina šumperských obyvatel divadlo chce.

    Jak se sestavuje dramaturgický plán bez dramaturga a uměleckého šéfa? Není té práce na jednoho ředitele příliš?

    Nemusíte mít kmenového dramaturga nebo uměleckého šéfa, abyste sestavili dramaturgický plán. Práce je pochopitelně mnoho, ale nezaznamenal jsem, že by to bylo kontraproduktivní.

    Má Divadlo Šumperk ambice přitáhnout i diváky mimo olomoucký kraj?

    V nejbližších měsících určitě ne. V těchto chvílích je prioritní soustředit se na diváky Šumperska.


    Komentáře k článku: Divadlo Šumperk

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,