Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když velikán začínal

    O duchaplné hře Zamilovaný Shakespeare, která v překladu Jitky Sloupové začíná tažení po českých jevištích (Liberec je druhý v pořadí po Městském divadle Brno), by se dalo donekonečna rozumovat.

    Scéna Karla Čapka připomíná svou dispozicí londýnský Globe FOTO PETR NEUBERT

    Původně filmové libreto pro snímek z roku 1998 autorů Marca Normana a věhlasného Toma Stopparda obsahuje množství lahůdek ve formě citací a aluzí, vztahujících se k dílu největšího alžbětinského dramatika, v menší míře k tvorbě Christophera Marlowa. Jde ovšem i o atraktivní, napínavou love story z doby, kdy se divadlo na sklonku 16. století v Londýně vzpínalo k jedné z nejdůležitějších kapitol svého vývoje.

    Šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci Šimon Dominik přibližuje ve své inscenaci příběh mladého Willa, který píše Romea a Julii, vznikající text je s různými obtížemi nacvičován, mezi zkoušející se vetře v mužském převleku vášnivá milovnice divadla, dívka Viola (ženy v té době na jeviště nesměly), a je obsazena do role Romea. „V civilu“ má však být proti své vůli výhodně provdána, mezi ní a Willem vzniká vlastně nepovolený milostný vztah, Violino soukromí před bohatým nápadníkem chrání její chůva, zkrátka slavný příběh z Verony jako by byl do značné míry odvozen ze Shakespearovy londýnské autopsie. Autoři scénáře si umně pohrávají se skutečně doložitelnými fakty, ve větší míře však jejich fantazie vytváří příběh fiktivní. Jako deus ex machina vystupuje se smírným rozřešením divadelnických trampot královna Alžběta, skutečná smrt Christophera Marlowa je v tomto díle prezentována jako omyl (mstící se nápadník Violy považuje za soka – o němž se dozví, že je dramatickým básníkem – autora anglického Fausta, nikoli Shakespeara). Violiny převleky a její – dnešním slovníkem řečeno – genderové hrátky jsou pak inspirací pro postavu téhož jména v dalším Shakespearově díle, Večeru tříkrálovém.

    Na libereckém jevišti se představuje značně omlazený soubor, v zalidněné inscenaci je vytížena především pánská šatna (pomáhají i další profese a externisté). Violu a Willa ztvárňují s mladistvou čistotou i energií Eliška Jansová a Jan Jedlinský, jde o jevištní hrdiny, kterým může divák stranit. Režijně nápaditými a dynamiku inscenace podporujícími se jeví mnohé komické scény, například konkurz do souboru či balkonová scéna, v níž Will před Violou ztrácí glanc i paměť, napovídá mu Marlow (Matěj Nechvátal), jemuž zamilovaný génius sedí na zádech. Tento divadelně vydařený výjev bychom mohli označit za aluzi cyranovskou. Dobře zvládnuté je i prolínání nácviku divadelní hry s reáliemi, které vzniku jevištního díla brání. Herci s šarmem odlišují své „skutečné“ postavy od deklamace Shakespearem napsaných rolí, kupříkladu Martin Polách v partu sebevědomého barda Alleyna či Tomáš Váhala v jemné kreaci herce Sama, který se pokouší s rozpaky vykreslit něžnou Julii. Markéta Tallerová hraje suverénně autoritativní, ale i moudrou královnu.

    Scéna Karla Čapka připomíná svou dispozicí londýnský Globe, jevištní exkluzivitu produkci dodávají elegantní kostýmy Andrey Králové, příkladná je i korepetice Zuzany Kubelkové: po zprávě o Marlowově skonu komedie zvážní a herci skvěle předvedou vícehlas v původní kompozici Paddyho Cunneena. Ve finále, v němž po komediálních zápletkách přichází „ke slovu“ memento mori, vnáší Šimon Dominik do jevištního dění i jistou dávku divadelní magie (průhled do oblak na horizontu), dílo se završuje a bez proklamací oslavuje divadlo jako takové, nejživější i nejprchavější druh umění.

    Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Zamilovaný Shakespeare. Původní scénář Marc Norman a Tom Stoppard, divadelní adaptace Lee Hall, hudba Paddy Cunneen. Překlad Jitka Sloupová (dílo W. S. citováno v překladech Jiřího Joska). Režie Šimon Dominik, scéna Karel Čapek, kostýmy Andrea Králová, pohybová spolupráce Diana Toniková, pěvecké nastudování Zuzana Kubelková, šermy Martin Stránský, dramaturgie Tomáš Syrovátka a Lenka Chválová. Premiéra 27. ledna 2017.

    • Autor:
    • Publikováno: 7. února 2017

    Komentáře k článku: Když velikán začínal

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,