Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo 1918–2018

    Divadelní poutě Po zaorání úrody šedesátých let na vyprahlé, režimem uválcované pláni žádné umělecké lány nerozkvetly. Vzešly jen ojedinělé odolné bylinky tvrdošíjně pěstěné především na malých záhumencích studiových scén a v enklávách prostořekosti až drzosti nové studentské generace (okruh Pražské pětky, výboje P. Lébla, J. A. Pitínského a dalších). A pak, jako užitečný předlistopadový rychlokurs svobody a napřímení, vědomí víry v sebe sama, v nespoléhání se na „instituce“, přišly v letech 1985–1989 Divadelní poutě. Pořádala je Divadelní společnost Vikýř v rámci Pražského kulturního střediska.

    Účastníci Divadelní poutě v roce 1985 FOTO ZDENĚK MERTA

    Po zkušebním „nultém“ ročníku 1984 na Brumlovce se od léta 1985 Divadelní poutě přesunuly na pražský Střelecký ostrov. Provokativně ve stínu národního divadelního svatostánku se objevila všehochuť zdánlivě „okrajových“ divadelních žánrů s přesahy k hudbě, výtvarnému umění a happeningu, v předznamenání nového cirkusu a projektů site-specific, s příklady akrobacie, žonglování, pouličního kouzelnictví a plenérového umění. Pod slogany tradic staropražské pouti tu existoval živý a divácky atraktivní divadelní jarmark, možnost prožít krásný podvečer a večer na jindy pustém ostrově v centru metropole. Na Střelecký ostrov se vešly dva tisíce návštěvníků, vstupenka stála 14 korun, radost tedy byla přístupná komukoli.

    Motorem akce byli Václav Kotek (manažer Divadla Járy Cimrmana), Jan Kratochvíl (který se Ctiborem Turbou už v roce 1974 rozbíjel stan Cirkusu Alfred) a loutkář Jakub Krejčí. Čtvrtým zakladatelem byl guru Karel Makonj, režisér zakázaného Vedeného divadla. A iniciátoři nezávislého projektu z let 1977–1979 Divadla ve stanu / Dílny 24 – vedle V. Kotka také Jaroslav Capanda a především Ivan Pokorný. Ten vlastně s ideou pouti přišel, ale po zákazu Divadla ve stanu v předvečer zrodu Divadelní pouti s rodinou emigroval. Byl to on, kdo navrhl zřetězení pouťových, divadelních a hudebních miniprodukcí, jejichž energie se slije v jeden velký divadelní pamlsek.

    K oporám Divadelní pouti náleželi Pouťový promenádní orchestr, výtvarník Pavel Beneš jako „umělec v hladovění“, Radim Vašinka s kočovnou trupou Šekspírtovská královská putující divadelní společnost Vincence Orfea Kočvary, Bob, Nataša a Veronika Kleplovi, Václav Koubek, Eva Holubová, Pavel Kočí, Martin Učík, Antonín Novotný, Jiří Bilbo Reidinger, Václav Strasser, Tomáš Žižka a plejáda dalších samorostlých osobností tehdejší divadelní periferie a podzemí. Veřejně zde debutovali bratři Matěj a Petr Formanové.

    Po mimořádném úspěchu se Divadelní pouť stěhovala do Ostravy a Bratislavy. V roce 1987 se stala součástí šedesátitisícového davu rockového festivalu v dánském Roskilde, poté se přesunula do Aarhusu a dvakrát do Rakouska. Pak přišel listopad.


    Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,