Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo 1918–2018

    Premiéry oper Leoše Janáčka v Brně Stoleté výročí vzniku Československa evokuje otázku: Lze v divadelním Brně, městě tří etnik a satelitu Vídně, doložit náhlou proměnu pozdního národního obrození do avantgardy dvacátých let? Lze. Na premiérách oper Leoše Janáčka v prvních deseti letech nové republiky.

    Janáček se v roce 1884 nedostal na jeviště právě otevřeného brněnského Národního divadla prvotinou Šárka, použití svého díla v opeře zakázal autor předlohy Julius Zeyer. Janáček na brněnské jeviště pronikl až po deseti letech Počátkem románu, který – z velké míry právem – odmítli v pražském Národním divadle. Podrobně o tom píše Jiří Zahrádka v publikaci Divadlo nesmí býti lidu komedií – Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně (2012), nazvané podle Janáčkova výroku, jímž se skladatel řídil celý život.

    Po dalších deseti letech přišla Její pastorkyňa a nikdo 21. ledna 1904 netušil, že na provinciální scénu druhé a odstrkované národnosti přichází jedna z největších oper začínajícího 20. století. Zahrádka v citované knize doložil, že Janáček geniálním dílem v roce 1904 vydělal 256 korun: 134 K premiéra, 8 repríz po 12 K, dva zájezdy (České Budějovice a Písek) po 8 K a za zapůjčení partitury 10 K. Nové nastudování opery a zájezd do Moravské Ostravy přišlo po dvou letech, další po řadě tiskových polemik 31. ledna 1911 pod taktovkou Rudolfa Pavlaty – Janáčkovo nadšení pro původního dirigenta C. M. Hrazdíru ochladlo a ten to příznačně komentoval: Každý kapelník má u divadla v každém svého nepřítele proto již, poněvadž je kapelníkem. To už Janáček prosadil vydání klavírního výtahu opery nákladem Klubu přátel umění v Brně v roce 1908. Za zmínku rozhodně stojí brněnské provedení opery 4. října 1916 po slavném pražském provedení z 26. května 1916 v Kovařovicově verzi, kterou v Brně dirigent Josef Winkler a režisér Karel Komarov přejali. Po vzniku Československé republiky a se vznikem Velkého Brna s převahou českého obyvatelstva pronikli Češi do divadelní budovy postavené Němci (dnešní Mahenovo divadlo), tam nový oddaný podporovatel Janáčkova operního díla, kapelník František Neumann, jako nový šéf opery provedl Její pastorkyňu 23. srpna 1919. Patřily mu pak všechny další janáčkovské premiéry, ke kterým už do Brna vzhlížel operní svět.

    K premiéře Osudu však nedošlo, poprvé se hrál na scéně Státního divadla v Brně až 25. října 1958 s dirigentem Františkem Jílkem a v režii Václava Věžníka – den před stuttgartskou premiérou. Až přelomová pražská inscenace Roberta Wilsona (2002) opustila regionální proporce a naznačila, že Osud je vynikajícím spojením verismo borghese, impresionistických a expresionistických vlivů. A že má právo na scénickou existenci. Výlet pana Broučka do Měsíce v Brně jen navázal na Ostrčilovu pražskou premiéru (23. dubna 1920) až 15. května 1926.

    Největších zahraničních úspěchů se Janáček dožil Káťou Kabanovou. Poprvé ji provedl v Brně František Neumann 23. listopadu 1921, 31. května 1926 pak měla premiéru v Staedtische Oper Berlin pod taktovkou Fritze Zweiga. Janáčka tam uvítali a pozdravili četní významní hudebníci, Schoenberg, Schreker a další. Dne 6. listopadu 1924 následovaly Příhody lišky Bystroušky v režii Oty Zítka s významnou výtvarnou spoluprací Eduarda Miléna. A poté Věc Makropulos podle komedie Karla Čapka 18. prosince 1926, opět v režii Oty Zítka s výpravou Josefa Čapka. Vrchol Janáčkovy operní tvorby – devátá opera Z mrtvého domu podle Dostojevského – zazněla poprvé až po Janáčkově smrti 12. dubna 1930 v Chlubnově a Bakalově verzi pod taktovkou Břetislava Bakaly a v režii Oty Zítka. Na premiéru opět dorazili významní zahraniční hosté a recenzenti. Nadšený z díla byl také Ernst Křenek, s nímž jsem o tom ještě stihl udělat také interview v roce 1970 při příležitosti jeho 70. narozenin.

    Ze skrovných brněnských začátků povstal janáčkovský kult, který od osmdesátých let minulého století ovládl většinu předních operních světových scén. Janáčkovy brněnské premiéry patří k největším uměleckým událostem stoleté republiky.


    Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,