Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo

    Psát o scénických kompozicích Dočolomanského souboru Farma v jeskyni je téměř nepatřičné. Ale pokusím se, i když pochybuji, že je slovem možné cosi podstatného sdělit o tom, co je – a budu citovat Viliama Dočolomanského – především asociativním divadlem, které vzniklo ze zkušenosti, ne z literatury.

    Víme sice, neboť nám to inscenátoři prozradili, že zatím poslední scénická kompozice Farmy v jeskyni Divadlo/The Theatre je inspirována rytmy a tanečními kroky, kterými se brazilští otroci zbavovali svých rabských pout a vytvářeli si svůj svět. Ale kolik a co je v té performanci „převzaté“, kolik a co je „inspirované“ a kolik a co se zrodilo ve fantazii, z podvědomí a z fyzických i duchovních dispozic jednotlivých tvůrců, to by zřejmě nedokázal říct žádný z nich. Ano, je to rituál! Ale není to kopie či citace „exotického“ a extatického rituálu. Je to rituál, v němž jsou „zhmotněny“ zkušenosti, traumata, fantazie, představy všech zúčastněných; rituál jejich vájemné inspirace, empatie, animozity, radosti i utrpení ze společné existence a tvorby. A je v tom nesmírné množství vitální, eruptivní energie, která mi připomněla svou extatickou radostí a vitalitou impozantní nástup mladých „provázkovských“ herců v legendární Scherhauferově a Polívkově Commedii dell’arte. Zde i tam je (bylo) v tom výbuchu energie cosi z dionýzovské podstaty divadla. Divadlo/ The Theatre není možné „písemně reprodukovat“ ani „antropolgicky analyzovat“. Jde mimo racionalitu. Je současně zásadním duchovním a fyziologickým zážitkem, který oslovuje smysly a podvědomí.

    Vyvolává vzrušení, úžas, štěstí. Jako ta přímo snová etuda ženy-tanečnice s figurkou-loutkou „chevalierovského“ mužíčka. Obraz jako z felliniovské fantazie, jako obrovská Anita Ekberg na billboardu a droboučký Marcello, který se po ní drápe. Muž jako hračka, jako erotický nástroj věčné ženy. Ale i tato asociace je nepřesná, je jenom opsaná, „reprodukovaná“ jako prchavý dojem; nemůže vyjádřit krásu, humor, hravost a hloubku divadelního obrazu a zážitku z jeho vnímání. Farma v jeskyni oslovuje přímo naše podvědomí, křísí naše zapomenuté zážitky, podvědomé pudy, naši nejintimnější podstatu, sahá do naší emotivní paměti. Nedá se to popsat slovy. Je to DIVADLO!


    Komentáře k článku: Divadlo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,