Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadla v karanténě (IV)

    Centrum experimentálního divadla Brno

    Miroslav Oščatka

    Jsme kulturní národ?

    V tom hlavním jsme na tom v Centru experimentálního divadla podobně jako ostatní divadla. Nehrajeme. Ze dne na den jsme zavřeli dům. Nejdřív jsme omezili kapacity hlediště, pak jsme už nemohli hrát vůbec. Sice jsme ještě chvíli pokračovali v přípravách na premiéry, ale pak přišlo další omezení, takže zkoušení v podobě, jak jej běžně provozujeme, muselo jít stranou. Na jedné straně se vlastně nic strašného neděje. Prostě nehrajeme. Na straně druhé jde o obrovský zásah do organismu divadla a do samotné jeho podstaty. Divadlo je živé umění a bez diváků nemá smysl. Divadla jsou nejen kulturní instituce, ale vždycky byla, jsou a budou i místem setkávání lidí. To je teď bohužel pryč. Na nějaký čas.

    Šití roušek se stalo jednou z hlavních činnosti divadel. Jak dlouho je ještě budeme potřebovat? Foto archiv CED

    V březnu jsme měli mít hned dvě premiéry. V Divadle Husa na provázku režíruje Jiří Havelka inscenaci Gádžové jdou do nebe, na níž spolupracuje česko-romský tvůrčí tým. V HaDivadle připravuje umělecký šéf Ivan Buraj inscenaci Vnímání. Obě premiéry jsme prozatím odložili. Příprava dalších inscenací je nyní v jednání, hodně samozřejmě záleží na dalším vývoji. Shodou okolností byli na obě nejbližší inscenace nasmlouváni výjimečně kvalitní slovenští režiséři Ondrej Spišák a Rastislav Ballek. Nově založená platforma Terén zrušila sérii diskusí a happeningů, které se měly odehrát přímo v centru města na Moravském náměstí, kde jsme měli vztyčit originální stan. Zrušen byl také dubnový mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER, jehož jsme spolupořadatelem, a květnový mezinárodní festival Divadelní svět Brno. V obou případech jde o velké kulturní akce. Padl zájezd Divadla Husa na provázku do New Yorku, kde jsme začátkem dubna měli hrát inscenaci Amadeus (tj. Milovaný Bohem) v režii Vladimíra Morávka. Představení se měla konat jako pocta osobnosti a dílu Miloše Formana a záštitu nad nimi si vzal český generální konzulát v New Yorku. Kromě desítek zrušených představení na domovských scénách jsme byli nuceni zrušit také celou řadu zájezdů, včetně série představení v Praze. Přišli jsme o domluvené pronájmy našich budov, které se snažíme nabízet vždy, když jsme na zájezdech – zejména těch delších. Z uměleckého, provozního a ekonomického hlediska jde samozřejmě o rozvrat. Jen do konce dubna ztrácíme na příjmech dva miliony. Každý měsíc pro nás znamená další ztrátu 1‚3 milionu. Naše situace je přitom specifická tím, že CED dlouhodobě zápasí s podfinancováním. Od chvíle, kdy jsem nastoupil jako ředitel, poukazuji na to, že se potýkáme s nedostatkem úvazků, zaměstnanci u nás byli zařazeni do tříd o stupeň níže, než je tomu v jiných divadlech, máme minimální peníze na marketing, na výrobu inscenací připadá 250–400 tisíc, a to včetně honorářů pro tvůrce. Kdo ví, o čem mluvím, nejspíš chápe, co to pro uměleckou tvorbu a chod divadla znamená. Obzvlášť když nemáme vlastní dílny ani krejčovny a prakticky celou výrobu zadáváme jinde. Materiály i služby přitom v posledních letech velmi zdražily. Jinými slovy: krize financování CED je mnohem závažnější, než je nynější dopad divadla uvrženého do karantény. To je jen další prohloubení finančních problémů, které máme. Přesto se snažíme v nastalé situaci ze všech sil pomáhat. Naše divadla se přerušením činnosti rozhodně nezastavila, ale proměnila se v činorodou dílnu lidí, kteří věří ve vzájemnou pomoc a solidaritu. Zcela přirozeně se lidé a dobrovolníci z celého Brna semkli právě kolem CED, které vždy tyto hodnoty reprezentovalo. Je povzbudivé vědět, že to tak i Brňané evidentně vnímají. I proto se u nás středisko pro šití roušek vytvořilo vůbec mezi prvními v republice – již v neděli 15. března jsme spolu s iniciativou sijemerousky.cz operativně zahájili činnost, která nám jinak nepřísluší a nejsme na ni zařízeni. Během několika málo dní se tato iniciativa dostala na produkci 1 000 roušek denně, tj. 7 000 roušek týdně, jež nezištně každodenně dodává do brněnských nemocnic, domovů sociální péče a mezi skupiny nejpotřebnějších, ať už jde o bezdomovce, či seniory. Tím aktivně přispíváme k řešení pandemie v našem městě.

    Co bude dál? To přesně nikdo neví. Ledacos lze ovšem odhadnout a spočítat. Naše činnost byla zastavena ze všech jako první a vláda mluví o tom, že divadla a podobné instituce, kde se scházejí lidé ve velkém počtu, otevře jako poslední. Dokonce ještě později, než budou otevřeny školy. Na podzim se dá očekávat přetlak premiér a nejrůznějších akcí, které pořadatelé museli odložit. My sami máme nachystáno několik inscenací, vložili jsme do nich obrovskou spoustu energie, peníze, stovky hodin práce mnoha lidí i tvůrčí invenci a bylo by zcela nesmyslné to všechno teď vyhodit do koše. Do sálů se přitom diváci nejspíš budou vracet jen postupně. V každém případě je zřejmé, že kultura bude patřit a již teď patří mezi nejpostiženější segmenty. CED Brno zaměstnává asi sto lidí. Za kulturou je kromě jiného třeba vidět také konkrétní lidi a jejich osudy. Pokud by nám měli odcházet zaměstnanci, hrozí nenapravitelné škody v oblasti umění. A to nemluvím o externích hercích a dalších tvůrcích, kteří nejsou našimi zaměstnanci, ale kteří s námi pravidelně spolupracují a jsou placeni podle odehraných představení. Ti se nyní ocitli zcela bez příjmu. Město Brno se jako náš zřizovatel v posledních dvou letech snaží naše problémy řešit. Těší mě, co všechno se nám za poslední rok podařilo. Proto věřím, že navzdory aktuálním problémům se nám společně s městem Brnem povede vytvořit střednědobý plán, který pomůže fungování a rozpočet CED z dlouhodobého hlediska vyřešit.

    I v těchto časech se snažím zůstávat optimistou. Jakkoli se na současné situaci těžko hledá něco pozitivního, možná jsme podobnou zkušenost jako jednotlivci i jako společnost potřebovali. Nezvyklá situace dává příležitost nahlédnout na věci z jiného úhlu pohledu. Je to příležitost uvidět společnost i vlastní život trochu odjinud. Stejně tak zdravotnictví, školství, podnikání, kulturu a tisíce dalších věcí. A to může být cenné. Věřím, že lidé budou chtít žít dál, znovu se setkávat, o něco usilovat, vydělávat, tvořit, bavit se. Nejspíš se to všechno bude dít postupně, ale dít se to bude. Přeji nám, aby se to stalo co nejdříve a abychom tuto nečekanou zkušenost využili co nejlépe.

    Slezské divadlo Opava: Dan Volný (herec a průvodce) a rekvizitářka v roli vampíra (Petra Španělová) Foto Lukáš Wodecki

    Slezské divadlo Opava

    Jiří Seydler

    Lapáme po dechu

    Divadlo, které nemůže zkoušet (jak byste chtěli zkoušet s dvoumetrovými odstupy a rouškami) a hrát, není divadlo v reálném čase. Plaveme, lapáme po dechu v bezčasí. To znamená, že sníme – plánujeme, co bude, až to bude. A ono to stejně pak bude úplně jinak.

    Připravuji „slavnostní zahájení“, o kterém netuším, kdy bude a pro koho bude. Jenom určitě bude v rouškách! Ale bude mít optimistický název – Co mělo být a bude! Takže ukázky z toho, co naše tři soubory připravily k premiérám a co muselo zůstat zavřené v „divadelním fundusu“. Zrušili jsme dvě už zcela připravené premiéry, přesunuli tři tituly do příštího tisíciletí a prodloužili sezonu do 31. prosince, abychom stihli odehrát to, co si náš divák už zaplatil.

    Nejsem ekonom, jsem režisér. Ale když slyším, že místo toho, aby nám město přililo obolus do kasy, protože jsme ji vyšší mocí (a vládní mocí) nemohli plnit, tak radí, že bychom měli z našeho rozpočtu ušetřit 13 %, je mi jasné, že na našem uměleckém horizontu se začíná smrákat! Rád bych, aby naše divadlo mohlo být molem, pevným bodem uprostřed toho zmítání, hledání a ztrácení. Toho zmatku. Ale je mi jasné, že nemáme šanci. Myslím si, že bychom neměli čekat (ani my, ani náš stát), co se přihodí, a potom teprve reagovat. Měli bychom mít x plánů připravených na x situací. A velice pohotově reagovat na předpřipravených základech. Ale mně se to mluví…

    Divadlu krize prospívají! Divadlo přežije, ale co já? Kdybych měl spousty peněz, koupil bych si zlatou cihlu a zahrabal ji pod dubem za hřbitovní zdí. Třeba bych se alespoň dostal do pohádky!

    Slovenský performer Pavol Seriš věří, že tvůrčí vzduchoprázdno už brzy pomine Foto archiv autora

    VOSTO5, Praha

    Ondřej Cihlář

    Pokračujeme

    Po nějakém čase od zákazu veřejných představení si naši diváci zaslouží stručnou zprávu, jak se máme a jak jsme se s nastalou situací popasovali. Hrát jako ostatní divadla nemůžeme – to víte – a těžko říct, kdy se začne. Chtěli jsme streamovat živé představení, ale z důvodů zdravotních rizik jsme od toho ustoupili a byli z toho v tísni. Na mall.tv tak byl místo streamu odvysílán alespoň záznam představení Společenstvo vlastníků a diváci nám díky sbírce Donio stále posílají finanční příspěvky. Moc DĚKUJEME všem dárcům. Vybrané prostředky použijeme na příspěvky našim hercům a dalším spolupracovníkům, kteří s námi jsou ve Společenstvu vlastníků, ale symbolicky i divadelním kritikům, kteří kvůli zákazu ze dne na den přišli o podstatnou část pracovní náplně. Je otevřen také náš kompletní videoarchiv: https://vimeo.com/vosto5. I my jsme jako vy doma, učíme děti, pracujeme a koukáme na vládní tiskovky. A taky jsme aktivizovali pár našich starších nápadů, na které jsme doteď neměli čas:

    1. Náš nový PODCAST Kupé v lese, kam postupně umisťujeme zvukové sestřihy ze třinácti nejlepších dílů této naší živé talk show – zatím máme hotové první čtyři a každý týden budeme zveřejňovat další dva. V budoucnu mezi vás budeme měsíčně z každého nového dílu pouštět jak video sestřih, tak i podcast.

    2. Spouštíme náš nový E-SHOP s Vosto5 merchandisingem, kterému říkáme SUVENÝRY. Budete si tam moct zatím koupit trička, odznaky a sady pohledů a do budoucna i mikiny a spoustu dalších výrobků z naší chráněné výrobní dílny.

    3. Pokračujeme v přípravách na přesun do vršovického VZLETU – bývalého zrekonstruovaného kina a naší nové základny, kterou budeme sdílet a umělecky profilovat společně s orchestrem Collegium 1704 a Kinem Pilotů. Vzhledem k tomu, že nás současná krize zasáhla v ten nejméně vhodný okamžik, tak se pokoušíme požádat veřejnost o příspěvek na rozjezd a vybavení Vzletu prostřednictvím celopražské kampaně NIC 2020.

    Celá akce se Vzletem byla hodně narychlo, takže na něj v tuto chvíli nemáme žádné dotace a rozjezd musíme zvládnout svépomocí, respektive s vaší pomocí. Více informací najdete na našem webu https://vosto5.cz/vzlet-a-let-vosto5/. Virtuální vstupenky na toto naše zatím neexistující představení ve Vzletu si můžete koupit prostřednictvím GoOut. Budeme moc rádi, když nám pomůžete!

    4. Plánujeme oživit a navázat na projekt internetových satirických videí TOP SEKRET https://video.aktualne.cz/top-sekret/ a DRBU VRBU https://www.mall.tv/drbu-vrbu novou sérií s pracovním názvem TISKOVKA.

    KONEC HLÁŠENÍ, VAŠE VOSTO5!

    Pavol Seriš

    autorský herec, komik a mim

    Vzduchoprázdno

    Zákazy spojené s vírusom ma zasiahli vo veľmi nabitom pracovnom programe. Mal som práve rozbehnuté dve pohybové spolupráce, ktoré sa blížili ku svojím premiéram: Viscontiho Soumrak bohů v réžii Natálie Deákovej v Plzni a francúzska komédia Host v réžii Lukáša Kopeckého v Moste. K tomu som mal začať skúšať inscenáciu Vojna a mier s Michalom Dočekalom v MDP. Zrušilo sa mi i mnoho predstavení; v apríli som ich mal mať 12, z toho 4 reprízy môjho najnovšieho kusu Pozemšťan. V máji som mal naplánované hranie na jednom festivale na Sicílii, ale bohužiaľ. Taktiež sa mi zrušila výuka na JAMU a niekoľko workshopov. Inými slovami, čakal som mimoriadne bohatú a naplnenú divadelnú jar, miesto toho prišlo toto zvláštne pracovné vzduchoprázdno. Každopádne som si povedal, že sa nemienim zožierať niečím, čo nie je v mojich silách ovplyvniť či zmeniť. Snažím sa vyplniť svoj čas produktívne: veľa čítam, píšem nový kus, denne cvičím, varím, kreslím, hrám sa s deťmi, chodím do prírody atď. Proste chcem ostať vo forme a nefňukať. Jedno je isté: vírus sa preženie, doba rúšková odíde a divadlo prežije. A treba dúfať, že tak ako teraz divadlo bytostne chýba nám divadelníkom, tak chýba i nášmu publiku…

    Divadlo Archa ze svých archivů uvolnilo vzácný dokument o návštěvě Philipa Glasse a Allena Ginsberga Foto archiv Archa

    Lachende Bestien, Praha

    Michal Hába

    Dočasná autonomní zóna

    Lachende Bestien teď samozřejmě nehrají své inscenace, kromě pražských repríz přicházíme i o několik festivalů. Naše skupina je takovou „dočasnou autonomní zónou“, která se může kdykoli vynořit a zase zmizet, nikoli institucí, jejímiž bychom byli zaměstnanci a na níž bychom byli existenčně závislí. Obvyklé pravidelné reprízování či základní právní struktura, to jsou pro nás spíš nutnosti, jak se napasovat do systému českého divadla. Rozhodli jsme se například nezúčastňovat live streamů nebo zveřejňování záznamů představení na síti. Nejen proto, že záznam divadelního představení těžko může nahradit specifičnost divadelní produkce. Jako problematické vnímáme i platformy, skrz něž se současné streamování děje. Člověk nemusí být investigativní novinář, aby si na Wikipedii zběžně přečetl, že kupříkladu taková společnost Internet Mall, a. s., která provozuje mall.tv, byla naposled prodána investiční skupině Rockaway a finanční zajištění transakce proběhlo prostřednictvím Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a společnosti PPF. Nechceme tímto útočit na divadla, která se rozhodla propůjčit svá díla soukromému byznysu, ale chceme poukázat na to, že je to přinejmenším problematické. Kromě toho jsme názoru, že v izolaci se dají třeba číst knihy, sledovat filmy nebo mapovat vlastnické struktury českých oligarchů, popřípadě se zabývat zločineckou povahou současného sledovacího či kalamitního kapitalismu a divadlo i tak karanténu bez hraní bezpečně přečká, a to s výhledem, že po jejím skončení bude po divadle dokonce větší hlad. Nechceme se v této problematické době pouštět do kritiky situace nezávislých divadel. Nicméně právě proto, že tato situace je v běžné době natolik špatná, nejsme ani teď v horší situaci. Pro Lachende Bestien je v podstatě podobně nevýdělečné nehrát jako hrát. (Aktivita skupiny nikoho přímo neživí, nemůžeme si dovolit mít jediného zaměstnance, naopak se dá říci, že svou prací aktivitu skupiny dotujeme – pokud bychom tuto aktivitu chtěli převést na finanční rovinu.) Divadlo LB, respektive zapsaný spolek, tedy pozastavení aktivit do finančních potíží nedostane. V potížích jsou ale lidé, kteří skládají prostředky na živobytí z podobných příležitostí, jako je reprízování inscenací LB – ať už se jedná o herce, techniky, nebo produkční. Ti přišli o většinu svých příjmů a jsou právem rozhořčeni nekompetentním čarováním vlády s možnými náhradami. V tomto smyslu stojíme za Vyjádřením AND ČR ke vládou schválenému návrhu zákona o kompenzacích pro OSVČ. A jaké vidíme nezbytné kroky státu k překonání této krize a naší další existence? Na tuto otázku lze stěží odpovědět, aniž bychom se tázali po povaze té existence. Jestli to má být existence naplněná důstojným bytím, odpovědí je samozřejmě deinstalace současných kapitalistických pořádků. Byť se zdá, že snaha udržet „business as usual“ dokáže zničit i samotnou existenci jakéhokoli života. Je nasnadě, že nás čeká buď katastrofa, nebo změna. V případě změny je jen otázka, jestli to bude cestou reformy nebo revoluce.

    Divadlo Archa, Praha

    Ondřej Hrab a Pavlína Svatoňová

    Spouštíme platformu

    Spustili jsme multižánrovou kulturní platformu Archa.ROOM, která přináší záznamy představení, rozhovory s umělci, podcasty, hudební playlisty a další rozptýlení nejen v době karantény. I když nám situace neumožňuje být místem setkání tak, jak jsme zvyklí, plujeme dál. Během následujících týdnů vám přineseme program, který bude čerpat jak z bohatých archivů Divadla Archa, tak ze spolupráce s širokou škálou umělců, kteří se pohybují v našem okruhu. Na odkazu www.divadloarcha.cz/cz/room tak nyní návštěvníci mohou nalézt legendární záznam sólového koncertu Philipa Glasse, který v Arše v roce 1996 vystoupil společně s Allenem Ginsbergem. Zhudebněná báseň Wichita Vortex Sutra, která v jejich podání zazněla, patří k milníkům pětadvacetileté historie Archy. Šlo též o poslední setkání obou přátel a také jedno z posledních veřejných vystoupení Allena Ginsberga v Evropě. Od 30. dubna Archa uvede záznam vystoupení Allena Ginsberga společně s členy skupin The Plastic People of the Universe a Dogtroep. Obsah stránky průběžně doplňují rozhovory s hudebníky a umělci spjatými s Archou jako například Michaelem Girou, BoNingen, Jiřím Frantou a Davidem Böhmem a dalšími. Součástí je také podcastová série Přežij tuhle noc, která tematizuje sny a jejich možnosti. Nechybějí ani hudební playlisty přátel a diváků Archy.

    Divadlo Drak a jeho online Faust Foto archiv divadla

    Divadlo Drak, Hradec Králové

    Tomáš Jarkovský + kolektiv divadla

    Práce na doma

    Za měsíc jsme v projektu Drak na doma odvysílali deset záznamů inscenací ze stávajícího repertoáru a připravili videočetbu na pokračování z knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka? Dvacet pět kapitol načetlo dvacet pět zaměstnanců divadla, kromě členů hereckého souboru i další zaměstnanci. Od jevištních techniků přes administrativní aparát po uměleckého šéfa a ředitele divadla. Všechny zveřejněné kapitoly jsou přístupné i zpětně na YouTube kanálu divadla či v aktualitách na webových stránkách www.draktheatre.cz. Celkově již sledovanost online obsahu přesáhla deset tisíc zhlédnutí. Lektorské oddělení divadla vytvořilo ke všem záznamům inscenací pracovní listy a spolu se scénografkou Terezou Vašíčkovou připravuje tzv. Ateliéry na doma, návody na tvůrčí dílny, například jak si vyrobit stínové divadlo, draka z přírodních materiálů a mnohé další. Velmi mile nás překvapil zájem škol o náš online projekt. Pedagogové základních a středních škol i dětských dramatických souborů nás kontaktují s prosbou o opětovné sdílení záznamů inscenací, které používají v rámci výuky. S velkým ohlasem se setkávají i naše tvůrčí programy. Sami nyní začínáme aktivně mapovat další potřeby pedagogů. Pod záštitou Královéhradeckého kraje jsme spolu s dalšími kulturními institucemi vytvořili nabídku programů pro dětské domovy a zapojili se do platformy prokreativitu.cz a projektu #pootevřeno, který sdružuje veškerý zajímavý program, který v současné specifické situaci v kraji vzniká. V přípravách jsou nyní další dva online projekty. Na konci dubna uvedeme seriál lektorského oddělení Jak se dělá divadlo a na začátku května zveřejníme pro školy virtuální prohlídku výstavy A neříkej to ve škole, která mapuje období totality od pražského jara po sametovou revoluci pohledem jedné obyčejné rodiny. Jsme rádi, že projekt Drak na doma má tak velkou a příznivou odezvu u diváků, i když záznamy nemohou plnohodnotně nahradit zážitek z živého umění, a věříme, že v dohledné době budeme moci naše diváky opět přivítat v hledišti divadla.

    Divadlo Apropo, Praha

    Filip Jan Zvolský

    Karanténa nezná hranic

    Kombinace karantény a moderních technologií ukázala v divadelním světě nečekané možnosti. Stejně tak u mne. Rozhodl jsem se oslovit estonskou dramatičku Loone Ots (má na kontě kolem čtyřiceti her, které hrála i největší estonská divadla), aby se mnou napsala hru online. Nejprve jsme po e-mailech doladili základní příběh a koncepci. Jde o tři příběhy tří dvojic, které jsou na 40 dní uzavřeny v karanténě. Jedni jsou na začátku vztahu, druzí právě oslavují desetileté výročí a třetím se vztah evidentně právě rozpadá. Samotný text jsme pak psali v Google dokumentu, a to tak, že Loone psala všechny ženské repliky a já mužské. Díky technice jsme viděli uvažování toho druhého v reálném čase a pouze občas jsme se poznámkami a bokem domlouvali, kam scénu vést dál. Většinou nás vedl předem daný syžet a samotné vznikající dialogy. Když jeden z nás měl pocit, že scéna je již dostatečně vypointovaná, napsal prostě „Darkness.“ Takto ve čtyřech dnech vždy během čtyř hodin vznikla čtyři jednání, každé o třech částech příběhů. Po následujících dnech společného čištění textu v angličtině jsme každý přeložili text do svého rodného jazyka a nyní máme v plánu každý ve své zemi udělat nejprve livestreamové čtení. Já jsem se navíc rozhodl oslovit tři herecké páry, které prožily karanténu spolu a jejichž prožitky jsou o to autentičtější. Hra se jmenuje – jak jinak – Láska v karanténě.

    Maskot kladenského Divadla Lampion zajíc Lumpoš se stal moderátorem současného dění na sociálních sítích, zastižený v prázdném hledišti divadla… Foto archiv divadla

    Divadlo Lampion, Kladno

    Matouš Danzer

    Žijeme online

    Stejně jako spousta dalších scén v této době zavřených divadelních sálů a zrušených představení přesunulo i Divadlo Lampion svou produkci do online prostoru. Konkrétně na jeho facebookových stránkách si mohou diváci každý týden užívat pravidelný online program s názvem „Lampion v pokojíčku“, který tvoří výtvarné dílny, dramatické výzvy, uspávanky a víkendová překvapení. Celý program je volně přístupný, diváci však mohou jeho vznik podpořit dobrovolným příspěvkem na divadelní účet. Novým maskotem Divadla Lampion a zároveň moderátorem celého současného dění na sociálních sítích se stal zajíc Lumpoš. Usadil se v Lampionu v březnu kvůli své účasti na festivalu AMPLION, který jsme vzhledem k současné situaci museli přesunout na nový termín 19.–21. března 2021, takže si na přehlídku toho nejlepšího z loutkového divadla budou diváci i Lumpoš muset ještě chvíli počkat. Částečný divadelní provoz by se měl na obou kladenských scénách (Lampion a Městské divadlo Kladno) obnovit v červnu. Od 4. května navíc oba soubory společně začínají zkoušet Shakespearův Sen noci svatojánské, který bude v letních měsících uváděn pod širým nebem divadelního parku. Diváci se tak v nedivadelním prostoru mohou těšit na jedinečnou fúzi činoherního a loutkově-výtvarného divadla, ke které tvůrce vyzývají dva světy, v nichž se Shakespearova komedie odehrává, tedy lidský svět Athén a magický svět elfů a dalších nadpřirozených bytostí. Režie se ujal umělecký šéf MDK Martin Vokoun, scénografii a loutky vytváří výtvarnice Adéla Kostkanová, o hudební složku se stará Zdeněk Dočekal a o složku pohybovou Barbora Brandejsová. Premiéra je plánovaná na 13. června 2020 v parku MDK a další reprízy by měly probíhat až do začátku července a poté ve druhé půlce srpna. Tak uvidíme…


    Komentáře k článku: Divadla v karanténě (IV)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,