DIVADELNÍ SVĚT BRNO: Když děti skáčou do moře a plavou do světa
Divadelní svět pravidelně představuje i současnou slovenskou tvorbu, pro letošní rok vybral inscenace Slovenského národního divadla, které se vztahují ke slovenské identitě a rozebírají národní charakter s patřičnou dávkou výsměšnosti. Byl to již uvedený Odliv Lukáše Brutovského, společný projekt SND a Schauspielhaus Wien Pri rieke a k vidění bude inscenace Dušana D. Pařízka Pes na cestě a také Odysea bratislavského divadla Ludus.
Odliv je pohybově činoherní jevištní báseň, jejím autorem i režisérem je Lukáš Brutovský. Hodinu a půl trvající inscenace je nabitá výbušnou divadelností, lamenty nad stavem „krajiny“ jsou propojené s obrazivými metaforami, pohybovými kreacemi. Odlivem má autor na mysli odchod mladých a perspektivní lidí ze Slovenska do ciziny, který má své historické kořeny už v 19. století a tento „exodus mozků“ je i neblahým jevem současnosti, neboť vládnoucí garnitura víc než k západoevropské demokracii inklinuje k Putinovu Rusku a jemu podobným lídrům a budoucnost vzbuzuje obavy.
Inscenace se odehrává v prostoru připomínajícím čekárnu se sedadly. Horečnatě až nekoordinovaně se tu hemží a rozcvičuje skupinka mladých lidí ve stříbřitých obepnutých kombinézách. Mohly by to být overaly kosmonautů, ale také plavců, Zda-li se tito mladí Slováci chystají do vesmíru není jisté, ale k „plavání ve světě“ je potřebovat budou, protože ledva se probudí skáčou z oken rovnou do moře, jak o tom procítěně hovoří jejich „matka“ Emília Vášáryová ve svém monologu, její interpretace textu sleduje vnitřní obsah s přesnými akcenty, prolíná se v ní ironie a sarkasmus a domek u moře, odkud „děti“ plavou pryč, se stává sladkobolnou představou idylky, kterou suchozemci, tedy Slováci stejně jako my nemůžeme nikdy zažít.
Brutovský skládá mozaiku z úryvků a citací z různých děl, dojde i na Johanna Gottfrieda Herdera, Pavla Josefa Šafaříka nebo píseň Hej Slované. Vynalézavě spojuje nespojitelné a vzniká tak trochu surreálný mix, který ale z větší části funguje a baví. Velice působivě a symbolicky vyznívá oblékání figuríny, která je kovovou konstrukce, na níž je nasazena hlava s mrtvolně vytřeštěným výrazem. Zdobení této nevěsty probíhá za reprodukce textu slovenské klasiky Kubo dramatika a spisovatele Jozefa Hollého. Gregor Hološka ji pečlivě obléká a sám na sebe navleče mohutný bačovský „kožuch“ a na hlavu si vetkne klobouček s kytkou, stojí pak s „nevěstou“ jako bizarní, špatně vyřezaní svatí. S básnivými a originálními monology se postupně střídají přední herci činohry ND od Emila Horvátha až po Annu Javorkovou. Brutovský hýří výtvarnými nápady s absurdním nádechem, v pravé části jeviště na panelu naskakují chaoticky písmenka, jedna z postav má na hlavě diskotékovou kouli, nakonec přijede i šnečí ulita. Některé asociační řetězce ale dávají divákovi zabrat, zejména pak poslední závěrečná třetina, v níž se sošně promenují Cyril a Metoděj ve zlatých komžích a s třesoucím se nimbusem nad hlavami, je tu již zmíněná velká šnečí ulita, která je jak z Hieronyma Bosche, a jedna z tanečnic do ní opakovaně leze a zase z ní po hlavě vypadává, zní tu úryvky veršované staroslověnské literární památky Proglas a také se hovoří dlouze anglicky i německy. Dohromady je to už hodně velká motanice, která postrádá i předchozí divadelnost a sdělnost.
I přes výhrady přináší Brutovského inscenace přece jen jasné téma, pro jehož sdělení se nebojí využít výstřední formu. Rovněž vázaná řeč tu funguje jako zajímavý prostředek a výsměšnost promluv tak získává nečekaný rozměr.
Lukáš Brutovský: Odliv, režie a hudba: Lukáš Brutovský, dramaturgie: Miro Dacho, scéna: Juraj Polák, kostýmy: Katarína Holková, pohybová spolupráce: Martin Talaga Slovenské národní divadlo Bratislava, premiéra 6.4. 2024, Divadelní svět Brno, Reduta 23.4. 2025
Komentáře k článku: DIVADELNÍ SVĚT BRNO: Když děti skáčou do moře a plavou do světa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)