Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní studio Paradox, Brno

    Paradox sídlí v bývalém Paláci Prigl v brněnské ulici Křížová. Prostor čítá kavárnu, malý sál a zázemí pro herce a techniku. Jeho provoz byl zahájen na podzim roku 2014. Od počátku sestavuje program dramatička a dramaturgyně Simona Petrů, která vetkla do vínku tomuto multikulturnímu místu na okraji heslo: Zdánlivost paradoxu je pouze zdánlivá…

    Kavárna Divadelního studia Paradox FOTO ARCHIV

    Kavárna Divadelního studia Paradox FOTO ARCHIV

    Petrů poskytuje prostor pro prezentaci studentům a mladým tvůrcům, ale také zde uvádí vlastní autorské (a existenciální) inscenace, například s režisérkami Terezou Lexovou (Zasnoubené se smrtí, hra vznikla na základě knihy Na útěku – Neuvěřitelný příběh Josefa Brykse) a Zuzanou Patrákovou (Daemoni vycházející z díla i osudů Jiřího Mahena a Bořivoje Srby).

    Paradox však neslouží pouze divadlu, pořádají se zde také výstavy, koncerty a festivaly. V říjnu jsou zde pořádány také kurzy herectví pod vedením Jana Lepšíka. Stojí za to, vydat se za brněnskými paradoxy.

    Rozhovor se Simonou Petrů

    Simona PetrůCo vás vedlo k založení Divadelního studia Paradox?

    Především asi touha po dělání skutečně živého divadla. Divadla, které hledá své vlastní způsoby a témata. Které se dotýká přímo jeho aktérů bez ohledu na omezení daná kamennými scénami. Divadla, za které mohou režiséři, dramaturgové, herci osobně ručit jako za svůj postoj ke světu. Divadla, které se nemusí ohlížet na trendy a nemusí se podbízet. Divadla, které chce objevovat, hrát si a dotýkat se lidí na jevišti i v hledišti. Divadla neřízeného úředníky a neomezovaného hierarachií. Divadla, které skutečně mluví za ty, kdo jej tvoří, pro ty, kdo nejsou pohodlní přemýšlet a hledat.

    V čem se odlišuje od ostatních brněnských divadel?

    Od zřizovaných zřejmě téměř ve všem. Od finančních rozpočtů, provozu, přístupu k tématům, zkoušení i výsledku. U nezávislých jde asi vždy o tutéž snahu po autenticitě, osobním vkladu a v neposlední řadě i o to, aby divadlo bylo vyjádřením společného názoru všech zúčastněných. K čemuž leckdy vede složitá cesta, výsledek je ale pak opravdu společným dílem. Za něj je možné ručit a nelze se vymlouvat na šéfy. Zodpovídat se pak musíte pouze sami sobě, sobě navzájem a svým divákům. Účast a míra vkladu všech jsou dobrovolné, různé, ale vždy založené na obrovském nadšení, zaujetí pro věc a až absurdní tvrdohlavosti. Takové divadlo stojí spoustu sil, ale patří k němu neoddělitelně úcta, opravdovost, a především přátelství.

    Můžete popsat specifika vašich prostor?

    Paradox vznikl a sídlí v poněkud opomíjené části města, sice nedaleko centra, ale tak trochu na okraji zájmu. Tím myslím městských architektů, podnikatelů i institucí. Snažili jsme se – a stále snažíme – ve spolupráci s místními občanskými aktivitami probouzet tam život. V našem konkrétním případě tak, že na místě bývalé hazardní herny Peklo paradoxně vznikl prostor jiného obohacování. A k tak často slýchanému argumentu, že jsme daleko… Tramvají je to z centra šest minut.

    Jak byste popsala dramaturgické směřování Paradoxu?

    V otázce dramaturgie nemohu pominout, že někteří z nás byli letitými členy zaniklého brněnského Divadla v 7 a půl. V každém, kdo tímto divadelním organismem, doslovně taženým režisérem Matějem Růžičkou, prošel, zůstal dost zásadní otisk. V nejlepším slova smyslu se tedy snažíme navazovat na to, co jsme se tam naučili a pochopili, stalo se nám vlastním, a nadále to rozvíjet. Snažíme se především o divadlo autorské, ať již inscenováním nových českých, či zahraničních textů, často vzniklých konkrétně pro tento účel. O původní adaptace a autorské pohledy na klasiku, o nové interpretace. Snažíme se dávat prostor těm, kdo se nesmíří s všeobecně přijímanými pohledy na věc a mají dost odvahy stát za svou výpovědí.

    Jaké inscenace a projekty plánujete uvést v příští sezoně?

    Plánujeme uvést česko-portugalský projekt dvou mladých hereček, s režisérem Michalem Hábou připravujeme inscenaci dotýkající se postojů a pocitů uvnitř naší „svobodné“ třicátnické generace s pracovním podtitulem „žehrání intelektuála na nepřítomnost jasného nepřítele“. Izabela Smečková Bencová bude režírovat Podzimní sonátu. V plánu je ještě autorská inscenace pohledu na naši „českou existenci“ očima Charlotte Garrigue Masarykové, Hany Benešové a Marty Gottwaldové. Plánujeme spolupráci s režiséry Petrem Štindlem a Vítězslavem Větrovcem. Nadále budeme spolupracovat i se studenty brněnské JAMU a FAVU.

    Funguje Paradox také jako stagiona?

    Snažíme se vycházet vstříc studentům nejen uměleckých škol, kteří u nás pravidelně prezentují své projekty. Ať už z oblasti divadla, hudby nebo výtvarna. Uvádíme i představení jiných brněnských a mimobrněnských souborů. Pravidelně spolupracujeme s festivalem Nad Prahou půlměsíc nebo s vydavatelstvím Ears & Wind Records a Spodní proudy.

    Jak jste financováni? Jaký je roční rozpočet divadla?

    Paradox je financován ze soukromých zdrojů, z vlastních výdělků a z minimálních prostředků od města Brna.

    Jaká je návštěvnost vašich představení?

    Podařilo se nám vybudovat si diváckou základnu spřízněných milovníků divadla a přátel. Sál nemá příliš velkou kapacitu, takže se budeme snažit si jejich přízeň minimálně udržet.


    Komentáře k článku: Divadelní studio Paradox, Brno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,