Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Divadelní návštěvy tety Kateřiny (No. 1)

    Část uměleckého vedení pražského Divadla v Dlouhé, konkrétně režisérské duo SKUTR, oslovilo pro novou rodinnou inscenaci tohoto souboru režiséra Jakuba Kroftu, bývalého uměleckého šéfa královéhradeckého divadla DRAK. Jakub Krofta nyní působí ve Vratislavském loutkovém divadle (Wrocławski Teatr Lalek – WTL). Režisér si vybral pro své hostování v Divadle v Dlouhé hru polské autorky (a své ženy) Marie Wojtyszko s názvem Nebe – peklo.

    Po více než čtvrtstoletí Jakub Krofta opět spolupracoval s herci z Bornova ročníku KALD DAMU (Doležalová, Tesař, Matejka, Koliáš, Veliká, Veliký), s kterými v roce 1993 nastudoval svoji absolventskou inscenaci Spoonriverská antologie. Jak jsem se dozvěděla, Spoonriverskou antologii mají polští adepti loutkářství dnes v osnovách.

    Hra Nebe – peklo (Pieklo – Niebo) byla poprvé inscenována na domovské scéně autorky i režiséra, tedy ve Vratislavském loutkovém divadle. Vypráví příběh profesně úspěšné matky Evy, která se raději věnuje kariéře než mateřství a pro svého syna je spíše starší sestrou. Když umře, projde nebem, pak peklem, chviličku je na zemi… dál to neprozradím.

    V Polsku text vzbudil poprask. Jedna z recenzí vratislavské inscenace hovoří o zcela změněném pohledu na ženskou sílu i o tom, že nebe je zde veselé, nikoliv směšné, a přesto zůstává posvátné. Hlavní role se ve Vratislavi ujala Agata Kucinská, která v roce 2008 hostovala se svou kontroverzní inscenací Sny v pražském divadle Minor v rámci 6. ročníku Přehlídky sólové tvorby pro děti. U nás hlavní hrdinka Eva – DJ Raketa v podání Evy Hacurové, pohybující se po různých hudebních klubech, kde se setkává s různými typy, vydělává peníze, živí rodinu a po otci jejího nemanželského dítěte nikdo ani nevzdechne, žádný údiv nevzbuzuje.

    Vratislavská inscenace posbírala mnoho polských cen, mj. na prestižním varšavském Mezinárodním festivalu divadla pro děti a mládež Korczak. Polská kritika vyhlásila Nebe peklo nejlepší divadelní hrou roku 2016.

    Poněkud neukotvená a ne zrovna zralá máma Eva (již zmíněná Eva Hacurová) nechává syna Táďu (Magdalena Zimová) v péči své sestry Renaty (Lenka Veliká), která jako jediná dokáže dohlédnout na to, aby měl Táďa napsané úkoly. S Táďou si Eva telefonuje a slibuje mu, že až vydělá dost peněz, budou už jen spolu, budou mít psa i morče a vše, po čem touží. Zkrátka slibuje hory i s horákama. Ale sedmiletý Táďa začíná chápat, že sliby jsou chyby. Jednou při telefonování řídí Eva auto, spěchá domů z koncertu, vybourá se a s volantem v ruce „nakráčí“ do nebe.

    Zde spatří pestré panoptikum nebešťanů, které je v pražské inscenaci náramně „vyfešákované“. Jedná se o androgynní bytosti, u kterých není jasné, zda jsou dámského či pánského pohlaví. Eva se rozhodne, že se vrátí zpátky na zem.

    Hlavní hrdinka Eva – DJ Raketa v podání Evy HacurovéFoto DvD

    Dýdžejka nejdříve v přímé diskusi úplně zruší Svatého Petra (Pavel Neškudla) a poté i Boha (Tomáš Turek), který ji pošle do pekla. Tam se situace v podstatě opakuje. Nepříčetný Lucifer (Ondřej Rychlý) vlítne na nadřízeného (Boha) a vynadá mu, proč mu do pekla posílá lidi, se kterými si sám neví rady. Bůh mu poradí dechová cvičení na uklidnění a pošle mu na pomoc dlouhovlasou blondýnu, pěkně nalíčeného archanděla Sandalfa (okouzlující Pavel Tesař, ostatně jako vždy). České nebe ani peklo se nebojí být směšné.

    Peklo je vyobrazeno přeci jen konvenčněji. Tupá hromada masa Belzebub (Martin Veliký) vypadá tradičně, tedy jak jsme na takové figurky zvyklí z televizních pohádek. I uťáplý čert Vosmulka s krátkou oháňkou (Martin Matejka) jako by vypadl z nějaké inscenace Dalskabátů hříšné vsi. Ani Lucifer v červené košilce s dvěma hlavičkami koťátek z této galerie nevypadává. V zemi filmů Anděl páně či Hrátky s čertem spolupráce pekla a nebe nikoho nerozhází. A chlapce (tedy, statečné rytíře), kteří viděli animovaný film Máma mezi Marťany, kde jedna máma opravdu umře a teprve až tu druhou se – na základě první zkušenosti – podaří zachránit, nerozhází ani smrt rodiče.

    Foto archiv DvD

    Scéna je velmi jednoduchá, vlastně jen zářivky, které vytvářejí na zdech několik linek, a vzadu zrcadlová stěna. To, že se pohybujeme v křesťanské legendě o nebi a padlých andělech, naznačuje jen malý červený kříž na lékárničce. Inscenace se odehrává ve dvou prostředích (nebereme-li předscénu, kde sledujeme situace reálného světa), v nebi a v pekle. Nebe a peklo se v zásadě odlišují jen změnou barev. Když svítí zářivky bíle, jsme v nebi, když červeně, tak v pekle. I tak působí proměny velmi magicky až strašidelně (scéna Jan Štěpánek). Obyčejný pozemský život se – jak řečeno – odehrává na předscéně, za obyčejného svícení. Trochu fádní řešení…

    Malý Táďa (Magdalena Zimová) se po smrti matky ubytuje ve skříni, kde se vyrovnává s novou situací. Teta Renata se s ním snaží komunikovat, ale zpočátku není úspěšná. Každý příjezd skříně na jeviště a komunikace mezi tetou a synovcem v ní budí u chlapecké části publika velké veselí.

    Peklo je vyobrazeno přeci jen konvenčněji. Foto dvD

    Cestou z pekla čeká Evu i Vosmulku setkání s rodiči. Pro leckoho také pěkné peklo. Vosmulka kvůli Evě vstoupí do sekce, kde vládne jeho matka Mania (Klára Sedláčková-Oltová). Mania má celkem normální šaty, ale je náramně zmalovaná. Nejlepší je pavouk na čele. Je opravdová ďáblice, zlá a manipulativní. Nutí své svěřence jíst řízky, i když už jsou přecpaní tak, že je ani vidět nemůžou, a sedět v teplých věcech, přestože je v pekle tepla až až. Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly… Setkání s Maniou Evu rozruší. Dokonce pronese, že Život byl fakt jednodušší, když jsem byla sama. A ta smrt by taky byla jednodušší. Zatím na zemi dojde k proměně tety Renaty. I díky Táďovi se z ní stane sebevědomá mladá žena a milující macecha.

    Zpočátku není jasné, jak otec vypadá, protože je ho „jen polovina“… Foto DvD

    Eva chce ještě poznat svého otce, Táďova dědu, který její matku opustil před jejím narozením (Rostislav Novák st.). Zpočátku není jasné, jak otec vypadá, protože je ho „jen polovina“ (řešeno z poloviny černým kostýmem). Také dost magické a morbidní. Když se s Evou usmíří, opět se stane celým člověkem.

    To už se ale do sekce 14 řítí ďábelská smečka pronásledovatelů. Eva požádá otce, aby je zastavil. Děda hrozné Manii zahradí cestu. V tu chvíli vypadá démoničtěji a autoritativněji než celá ďábelská cháska. Archanděl Sandalf promění Dědu v morče, které se dostane k Táďovi do skříně.

    Vosmulka s Evou naštěstí včas dorazí k východu z pekla.

    Vosmulka s Evou naštěstí včas dorazí k východu z pekla. Foto DvD

    Po více jak hodině krásného imaginativního divadla a vtipného textu se na předscéně objeví to, co si paní učitelky obvykle představují pod pojmem „normální divadlo pro děti“. Loutkoherci (Michaela Doležalová a Čeněk Koliáš) na předscéně hrají (či spíše simulují hraní) pohádku o Kachničce a Lišáčkovi. Hodně doslovně, aby to pochopila i babka Dymáková, infantilně, s pitvořením se. Zkrátka divadelní „peklo na zemi“.

    Pointu neprozradím, nicméně z jeviště po celé představení čiší kolektivní radost ze hry. Hacurová ani Rychlý sice v repríze, kterou jsem navštívila, nepůsobili ve svých rolích příliš jistě, ale to přijde časem. Také není úplně jasné, proč se DJ Raketa, máma Eva dostala do nebe. Za maminkovství asi ne. Za odvahu bojovat sama za sebe a pomoci tak i druhým (nerozhodnému Vosmulkovi) si ale druhou šanci setkat se synem (nebo mu aspoň pomoci) jistě zaslouží.

    Inscenace trvá hodinu a půl bez přestávky, publikum bez rozdílu věku a pohlaví se zaujetím dění sleduje. Zkrátka – jak stojí v charakteristice, jíž divadlo na svých stránkách uvádí – rodinná inscenace odehrávající se mezi zemí, nebem a peklem.

    Divadlo v Dlouhé, Praha – Maria Wojtyszko: Nebe – peklo. Překlad a režie Jakub Krofta, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Jana Preková, hudba a zvukový design Vratislav Šrámek. Premiéra 17. 4. 2019. Psáno z Velikonočního představení 22. 4. 2019.

    ///

    Více o inscenaci Nebe – peklo na i-DN:

    Jak se (ne)vyrovnat se smrtí


    Komentáře k článku: Divadelní návštěvy tety Kateřiny (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,