Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Divadelní město

    Začátek léta, všecko čerstvě voní, louky jsou zelené, obilí neposečené. U soutoku Labe s Orlicí, přímo na nejintimnějším místě toho klínu, je pěkné se opalovat, člověk se pak vrací jako od moře. Účastním se toho všeho od poloviny devadesátých let, kdy mě přátelsky pozval Vladimír Morávek. Jsem mu opakovaně každé to léto neúhybně vděčná.

    Tak vypadalo nynější Klicperovo divadlo před tím, než „vstalo z popela“

    Hradec Králové je divadelní město: už v roce 1958, bez pauzy po socialistickorealistickém běsnění tu režisér Milan Pásek s výtvarníkem Jiřím Fialou uvedl Euripidovu Médeiu, kterou zasadil mezi diváky – tehdy zcela ojedinělé řešení jeviště a hlediště. Dvojice Milan Pásek – Karel Zmrzlý pokračovala v prostorových experimentech i v letech šedesátých. Já sama se vidím v Hradci na Setkání mladých divadelníků v roce 1988. Vzpomínám na inscenaci hry Radka Johna Memento s odvážnou scénografií Jana Konečného: otáčející se krychle jako vlastní hrací prostor, zavěšená volně v jevištním prostoru, nutící herce až k akrobatickým výkonům. V Hradci se také událo první vystoupení Otomara Krejči před publikem po jeho návratu z ciziny. Co bylo tedy přirozenější než obnovení či spíš udržení té divadelní tradice?

    Vidím, jak se město mění. Divadlo Vítězného února se v lednu 1990 stává Klicperovým divadlem, domy kolem náměstí dostávají nové šaty včetně divadelní budovy samotné. V průběhu festivalu se na balkoně divadla slaví do noci, na přilehlých náměstích, kde se předvádějí desítky (či spíš stovky) souborů až do rána. Není to možná Avignon, v němž se zhlédli zakladatelé, je to ale plné života, mezinárodní a podnětné. Pro domorodce i přespolní. Vlastně jediná metoda, jak se navzájem poznat, jak se inspirovat. Divadlo ze své podstaty nenabízí pohodlná srovnání, nemůže viset v galerii, nevejde se do koncertní síně. Přeji všem divadelním festivalům, aby zůstaly pevnou součástí měst, kde vznikly – jako jejich katedrály, domy umění i sportovní stadiony. Hradec je stejně evropské město moderní architektury jako město současného divadla. Ostatně, kdybych měla vyjmenovat deset nejlepších představení svého života, zkušenosti z Hradce by tu desítku jistě ovlivnily.


    Komentáře k článku: Divadelní město

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,