Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 18)

    Originální a v mnoha směrech unikátní projekt připravil pro Plzeňany v pátek 7. září Plzeňský kraj a město Plzeň ve spolupráci s Divadlem J. K. Tyla. Za čtyři miliony zorganizovaly prostřednictvím agentury Nashledanou monumentální klasické provedení Prodané nevěsty Bedřicha Smetany na náměstí Republiky. Kraj hradil dva miliony, jeden milion město a zbývající část pokryli sponzoři. Představení bylo pro publikum zdarma.

    Slavnostní představení k 100. výročí vzniku Československa přivedlo do středu metropole podle oficiálních údajů téměř deset tisíc lidí všech věkových kategorií. Přitom v ten den hrálo Divadlo J. K. Tyla na obou svých velkých scénách! Pořadatelé měli velké štěstí s počasím – hustý déšť, který se spustil ráno, v odpoledních hodinách jako zázrakem definitivně ustal.

    Představení se výrazně lišilo od obvyklých open-air operních produkcí, kterých je v posledních letech i v našich končinách více; jen v samotné Plzni uvádí již několik sezón v nově opraveném amfiteátru na Lochotíně svoji Noc s operou Divadlo J. K. Tyla. Nyní se ovšem konalo operní představení poprvé v centru metropole v tak velkém rozsahu.

    Foto archiv města Plzně

    S profesionálními umělci DJKT, s jeho posíleným operním a dětským sborem, s jeho baletem účinkovaly i tři amatérské umělecké soubory z Plzeňska, skupina artistů, lidé předvádějící na scéně tradiční řemesla, bednáři Plzeňského Prazdroje, chovatelé hospodářských zvířat s kozami, volkem i koňmi. Za hospodské stoly na scéně usedli hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard, náměstek plzeňského primátora Martin Baxa, ředitel DJKT Martin Otava a další osobnosti, všichni v plzeňských krojích. Pivo čepoval vrchní sládek Prazdroje Václav Berka. Významným hostem byl i plzeňský biskup msgre Tomáš Holub, pro nějž režisér Tomáš Pilař dokonce vytvořil roli kněze přímo v inscenaci. Celkem se na jevišti sešlo více než 350 účinkujících. Spojit na scéně umělce, občany i politiky je nápad odvážný a už jen z tohoto hlediska se produkce vydařila.

    Tím spíše, že přinesla i výborné umělecké výkony. V hlavních rolích excelovali Ivana Veberová jako Mařenka a Aleš Briscein v roli Jeníka. Tato charismatická dvojice vytváří své postavy i v současné inscenaci Prodané nevěsty v DJKT.

    Foto archiv města Plzně

    Ivana Veberová dostala právě za Mařenku Cenu Thálie a vidět a slyšet ji v této roli v plenéru náměstí byl zážitek. Jasný hlas, znělý ve všech polohách, zářivé výšky a celkové pojetí postavy, jíž dává přesně vyměřenou dávku razantnosti silné ženské osobnosti připravené vzdorovat světu, ale i hloubku citu a dojetí hluboce raněné dívky, to vše silně oslovuje diváky. Stejně tak Aleš Briscein je vynikajícím Jeníkem. Znělost hlasu v plném rozsahu, jeho ohebnost a plastičnost, pevné, jisté výšky, jeho celkový jevištní zjev a herecký projev jsou mimořádné. V jeho podání je Jeník skutečnou osobností. Neméně úspěšný byl v roli Vaška Tomáš Kořínek, který svůj part zpíval s technickou jistotou a plnou zvučností svého hlasu. Navíc dal své postavě nejen komediálnost, ale díky svému naturelu i přesně odměřenou dávku dojemnosti, čímž tato postava získává nový rozměr. Kecalem byl zkušený Jevhen Šokalo. Po výrazově stránce jeho samolibému vesnickému dohazovači nic nechybělo a jako pěvec zaujal znělými hloubkami svého tmavého basu. Manžele Krušinovy přesvědčivě ztvárnili Roman Janál a Ivana Šaková, Míchovy Pavel Horáček a Jana Foff Tetourová. Šarm i znělost svého sopránu zúročila v roli Esmeraldy atraktivní Radka Sehnoutková, Principála si s chutí zahrál a zazpíval výrazný Jan Ježek a Indiána Roman Dušek. Kvalitní výkon podaly také sbory nastudované Zdeňkem Vimrem. Orchestr opery DJKT hrál pod taktovkou šéfdirigenta Norberta Baxy v živých tempech a technicky přesvědčivě; umělé zesílení však trochu potlačilo výraznější diferencovanost zvuku.

    Široká víceúrovňová a koncepčně dobře řešená scéna Lukáše Kuchinky byla postavena v rohu náměstí před katedrálou sv. Bartoloměje a Národopisným muzeem. Její jednotlivé stupně dávaly inscenaci plastičnost, velkoplošné obrazovky po stranách zprostředkovaly pohledy na detaily jeviště i před ně. Pozadí tvořily kulisy barevných domků, které připomínaly českou vesnici s typickým selským barokem. Daly celku veselý, optimistický ráz. Stejně jako plzeňské kroje, v nichž všichni účinkující vystupovali. Pestrost kostýmů (Lenka Polášková) se netříštila s pestrostí scény a plasticky oživovala celou plochu.

    Foto archiv města Plzně

    Promyšlená choreografie Martina Šintáka, baletního mistra DJKT, tento velký prostor ukázkově zvládla. Nápaditě jej rozehrála a využila jeho členitost. Taneční veselí prostupovalo celou inscenaci. Neomezovalo se jen na tradiční taneční výstupy, které byly navíc prezentovány v nečekaně originálním ztvárnění. Je obdivuhodné, jak choreograf dokázal skloubit profesionály z baletního souboru DJKT a členy čtyř různých folklórních souborů (Mladina, Jiskra, Úsměv). Souhra všech tanečníků byla v této, nad obvyklý rámec roztančené opeře mimořádná.

    Režisérem této výjimečné produkce byl šéf opery DJKT Tomáš Pilař. Zkušenosti s open-air má díky již zmiňovanému úspěšnému projektu Noc s operou. Prodanou nevěstu režíroval v duchu Smetanova díla. Nenutil pěvce k nadbytečným pohybovým akcím a současně se mu dařilo zachovat jejich herectví potřebnou opravdovost a živost. Jejich hereckéakce výborně souzněly s tanečními akcemi. Pilař dobře rozřešil i zalidněnost scény. Velké sborové výstupy umístil v zadní části (sbory byly vázány na pevně postavené mikrofony), sólisté s mikroporty využívali prostor v přední části jeviště. Přidružení herci, či spíše aktéři seděli v hospodě umístěné na jevišti, po celou dobu představení. Jedlo se tam, točilo se pivo. Po stranách scény pracovali jednotliví řemeslníci (přadlena, košíkář, hrnčíř, sedlář), jejichž rozlišení trochu zabraňovalo ne zcela ostré nasvícení scény, čímž se stávalo, že některé akce byly (v příšeří) nezřetelné.

    Jako kolorit defilovala před jevištěm hospodářská zvířata se svými chovateli. Výjimkou bylo nápadité využití kozy při Vaškově druhé árii, kdy obavy o svůj život sděloval pěvec Tomáš Kořínek do očí zvědavému zvířeti.

    Foto archiv města Plzně

    Netradičně ztvárnil režisér árii Ten lásky sen, kdy se Mařenka svěřovala se svým žalem přímo msgre Holubovi. Ten jí soucitně naslouchal a svými reakcemi utěšoval. Takto nově vzniklý „dialog“ ovšem změnil smysl celého výstupu, vždyť v předloze má Mařenka náhle zůstat se svým oklamáním sama, všemi opuštěná. Myslím, že to však vůbec nevadilo. O to výrazněji pak navíc mohla být využita přítomnost biskupa v závěru opery.

    Někdy režisér rozehrával v zadní části jeviště paralelní děje, ne vždy však v souladu s hlavním, čímž trochu odváděl pozornost od hudebních čísel a stěžejních jevištních akcí. Například duet hádky Jeníka a Mařenky doplnil výstupem znesvářeného manželského páru honícího se za kouřícím pekáčem se spálenou pečení. Velmi diskutabilní pak bylo zařazování relativně dlouhých záběrů zvířat na velkoplošné obrazovky během některých scén.

    Ve scéně komediantů zřejmě touha po velkoleposti vedla k tomu, že téměř zanikla její přirozená komediálnost. Ne jeden, ale hned několik Indiánů, velký balet, početná skupina artistů, žonglér – všichni v efektních blyštivých kostýmech. Principál a Esmeralda působili v této záplavě poněkud ztraceně. Zanikly navíc i tradiční špílce při zvedání závaží. A především – těžko uvěřit, že by Principál s takto početným a vybaveným personálem zápolil s dluhy a měl falešného medvěda!

    Foto Zdeněk Vaiz

    Ale v celkovém rámci produkce to jsou drobnosti, které nic nemění na tom, že se produkce vydařila, byla publikem nadšeně přijata a nevyzněla jako povrchní show. V době, kdy na našich náměstích hrají povětšinou popové či rockové kapely, vsadila Plzeň na Bedřicha Smetanu. To je myslím dobrý počin. Dokázala, že klasická hudba a opera v přitažlivém provedení přiláká diváky všech věkových generací. Poslechnou si ji s radostí, byť musí tři hodiny stát. Mnoho z přítomných si tak znovu (a mnozí možná poprvé v životě) uvědomilo, jak skvělým dílem opera Prodaná nevěsta je. A jak geniální byl její autor. A že máme být nač pyšní. Akce tak bude zcela nepochybně patřit k tomu nejlepšímu, co se v rámci oslav 100. výročí založení Československa v Plzni – a možná nejen tam – konalo a konat bude.


    Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 18)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,