Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 16)

    Národní divadlo v Praze uvedlo v premiéře 7. června nově romantickou operu Julese Masseneta Werther. Hudební nastudování je dílem uměleckého ředitele opery Národního divadla a Státní opery v Praze Petra Kofroně. Jde o převzatou inscenaci renomovaného režiséra Willyho Deckera, která se už představila na řadě světových jevišť. Scénu i kostýmy vytvořil Wolfgang Gussmann. V Praze tuto koncepci realizoval Stefan Heinrichs.

    FOTO ND

    Nová inscenace je zajímavá především obsazením hlavních rolí, které ztvárňují vesměs mladí, v Národním divadle hostující pěvci, kteří se prosazují i v zahraničí. Titulní roli ztvárnil na premiéře slovenský tenorista Peter Berger, který vystupuje jak v Evropě tak i v zámoří, disponuje znělým, ve všech polohách příjemně barevným hlasem. Po technické i výrazové stránce si plně vyrovnaným a kultivovaným výkonem vysloužila aplaus publika Štěpánka Pučálková v roli Charlotte. Její klenutý mezzosoprán má nepochybný dramatický charakter a bude zajímavé tuto mladou umělkyni, která se od nadcházející sezóny stává sólistkou Semperovy opery v Drážďanech, sledovat při její budoucí kariéře. Jasným, znělým sopránem, technicky dobře zvládnutým, a bezprostředním jevištním projevem zaujala slovenská sopranistka Slávka Zámečníková v roli Sophie. Jiří Rajniš , člen Junges Ensemble v drážďanské Semperově opeře, uplatnil v roli Alberta, Charlottina snoubence a posléze manžela, svůj znělý baryton. Z dalších postav vynikl díky svému celkově vyváženému projevu a sonornímu basu především zkušený Zdeněk Plech jako Městský správce. Své postavě dal navíc přesvědčivost a nenucenost hereckého projevu.

    Nová inscenace je zajímavá především z hlediska obsazení hlavních rolí. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Výtečně si vedl perfektně sezpívaný dětský sbor pod vedením Jiřího Chvály. Orchestr podal pod taktovkou Petra Kofroně, který Werthera nastudoval již při svém působení v Divadle J. K. Tyla v Plzni, po technické stránce výborný výkon.

    Režijní koncepce dodala inscenaci módní rámec kladoucí důraz na symboliku a zjednodušení. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Režijní koncepce dodala inscenaci módní rámec kladoucí důraz na symboliku a zjednodušení. Willy Decker a výtvarník Wolfgang Gussmann zde pracují s velkými barevnými plochami a jejich kontrastem. Vše se děje na strohé scéně, jež se během děje mění jen minimálně. Nejdříve je modro-žlutá, v druhé části modro-bílá (extrémní symbolické zjednodušení léta a zimy, v nichž se Massenetův Werther odehrává), postavy jsou až na Werthera kostýmovány výlučně černě. Celkově je tak docíleno ve všech směrech až přísně odtažité strohosti, která nekoresponduje s výsostně romantickou Massenetovou hudbou a s jeho pojetím Goethovy předlohy. Inscenátoři vyprávějí příběh sice odpovídajícím způsobem v historizujících kostýmech, ale neodlišují jednotlivé obrazy výraznou změnou na jevišti. Navíc dodávají drobné akce, které nejsou vždy logické a vnímání dějové linky narušují. Například postavy Johanna a Schmidta.

    Jednotlivé obrazy samovolně přecházejí jeden do druhého. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Především však jednotlivé obrazy jaksi samovolně přecházejí jeden do druhého, a dílo tak působí jako sice kompaktní, ale až příliš jednolitý a nediferencovaný celek. Koneckonců vlastní herecké akce byly v souladu s hudbou jen zřídka kdy. Jejich detailní vypracování chybělo, jako by byly spíše naznačené, než promyšlené a vypracované.

    Nicméně uvedení tohoto Werthera je v našem měřítku inspirativním počinem především kvůli dílu samému. Může být pobídkou pro další operní scény.

    Národní divadlo, Praha – Jules Massenet: Werther. Hudební nastudování a dirigent Petr Kofroň, režijní koncepce Willy Decker, režie obnoveného nastudování Stefan Heinrichs, výprava Wolfgang Gussmann, dramaturgie: Beno Blachut, Orchestr Národního divadla, členové Kühnova dětského sboru (sbormistr Jiří Chvála). Nastudováno ve francouzském originálu. České a anglické titulky. Premiéra 7. června 2018.

    ///

    Více na i-DN:

    Čelákovické glosy (No. 32)


    Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 16)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,