Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 10)

    Soubor muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni uvedl v premiéře ve Velkém divadle novou výpravnou inscenaci muzikálu skladatele Jerryho Bocka, textaře Sheldona Harnicka a libretisty Josepha Steina z roku 1964 Šumař na střeše. V DJKT se nyní hraje již po třetí, naposledy jej divadlo uvedlo s velkým ohlasem před osmnácti lety.

    Miloslav Mejzlík (Tovje). FOTO DJKT

    Příběh ze života židovské vesničky Anatěvky kdesi na Podkarpatské Rusi, o jejích obyvatelích a chudém mlékaři Tovjem, jeho rodině a dcerách, které touží po jiných mládencích, než které by si vedle nich představovali jejich rodiče, vychází z povídkové kniha Šaloma Alejchema Tovje vdává dcery. Na osudech vesničky, vztazích jejích obyvatel a na dopadu vžitých tradic na jejich životy je zachycen osud židovského národa smýkaného po všech koutech světa a doufajícího ve společnou klidnou budoucnost.

    Svatební hostina – Oldřich Kříž (Lajzr Volf), František Dvorák (Mordche), Miloslav Mejzlík, Jozef Hruškoci (Motl), Soňa Hanzlíčková Borková (Cajtl), Stanislava Topinková Fořtová (Golda), Monika Opalecká (Šandl), Kateřina Falcová (Hodl), Charlotte Pščolková (Chava), company. FOTO DJKT

    Novou inscenaci režíroval šéf muzikálového souboru Lumír Olšovský, hudebně nastudoval a na premiéře také dirigoval Kryštof Marek. Orchestr hrál technicky na kvalitní úrovni, ale hudební nastudování bylo zbytečně hřmotné a postrádalo potřebnou plasticitu. Tovje tu nehraje na housle a ani není do podoby šumaře stylizován. Mladý profesionální houslista jej po celou dobu inscenace provází, je jeho partnerem a průvodcem, svědkem jeho konání. Ukázalo se to jako zajímavé a působivé řešení, a to především díky představitelce Šumaře, houslistce Anně Romanovské. Hrála technicky výborně a na jevišti se velmi přirozeně pohybovala s citem pro atmosféru situace.

    Scéna snu – Soňa Hanzlíčková Borková (Fruma-Sára), Stanislava Topinková Fořtová (Golda), Miloslav Mejzlík (Tovje), company. FOTO DJKT

    Inscenace je na pohled velmi příjemná. Scénograf Dave Benson navrhl scénu navozující potřebnou atmosféru vísky krčící se v podhůří, barvitou, s poněkud nostalgickým nádechem. Podporuje jej i Jakub Sloup zdařilým plastickým světelným designem. Svým prostorovým řešením vychází scéna vstříc velkoryse pojaté choreografii Denisy Kubáškové, aniž by ztrácela charakter útulnosti. Otazníkem jsou ale stylizované šibenice obrostlé břečťanem, které ji rámují. Zdařilé jsou rovněž kostýmy Kateřiny Bláhové, které dobře podtrhují charaktery jednotlivých postav. Choreografka využívá jeviště dokonale. Vytváří velké skupinové choreografie i sólové pasáže, přičemž do sebe vše velmi dobře zapadá. Choreografie byly pečlivě a precizně provedené, počet lidí přítomných na jevišti dal tanečním scénám, a tedy i celku, působivý nádech výpravnosti. A také dominanci. Až přílišnou. Ač jsou taneční scény zajímavé, jsou obávám se zbytečně dlouhé. Sevřenosti by inscenaci prospěly v těchto scénách škrty. Takto se v nich příběh i celkový podtext díla ztrácí.

    Jozef Hruškoci (Motl), Soňa Hanzlíčková Borková (Cajtl), company. FOTO DJKT

    Vyplývá to ovšem z režie Lumíra Olšovského, který sice přehledně koncipuje jednotlivé scény a dokáže jim dát vtip. Například dvěma nejmladším dcerám Tovjeho, nebo svatební hostině dcery Cajtl. Ale co jim, a tedy celé inscenaci chybí, je důraz na dramatičnost situací a výrazná gradace děje, která by vyústila v silný, emotivní závěr. Postavy jako by ani neprocházely žádným vývojem. A na konci se zdá, že se vlastně nic nestalo – někdo půjde do Ameriky, jiní do Polska a společně si slíbí, že se v té Americe zase shledají. Na jevišti se žádná velká lítost nekoná. Konec je vlastně optimistický a radostný. Pointa vyšuměla. Celek tedy spíše než jako příběh o židovských tradicích, neustálém putování židovského národa, o těchto vyděděncích a Bohem vyvolených, vyznívá jako poklidná folklórní revue. Zbytečně dlouhá revue.

    Miloslav Mejzlík (Tovje). FOTO DJKT

    Do titulní role byl obsazen jako host Miloslav Mejzlík. Není prvním a jistě ani posledním činohercem, který Tovjeho ztvárňuje. Typově se jeví jako vhodný představitel, ale jeho malá pěvecká zběhlost byla příliš zjevná. Navíc nedokázal dát Tovjemu potřebnou průraznost a dominanci. Jeho herecký projev působil často matně, jako by ani neprožíval žádné drama. Navíc mu nebylo vždy dobře rozumět. Postavě by prospěl podstatně větší důraz na artikulaci.

    Scéna svatby – uprostřed Soňa Hanzlíčková Borková (Cajtl), Zbigniew Kalina (Mendl), Jaroslav Someš (Rabín), Jozef Hruškoci (Motl), company. FOTO DJKT

    Představitelé dalších rolí podali kvalitní výkony, pěvecké i herecké. Stáňa Topinková Fořtová jako Tovjeho žena Golda dala své postavě potřebnou rozhodnost. Rovněž tak představitelky jejích tří nejstarších dcer – Soňa Hanzlíčková Borková jako Cajtl, která si umí jít za svým (zahrála i režií příliš stylizovanou a také přezvučenou scénu Frumy-Sáry), Kateřina Falcová v roli odbojné Hodl či Charlotte Pščolková jako Chava, která se proti rodičovské vůli vdá za křesťana, ruského vojáka. Sesterskou sestavu přesně doplnily Tereza Brůžková a Natálie Kelešová v dětských rolích dvou malých dcer.

    Nepřehlédnutelný byl Jozef Hruškoci v roli neohrabaného, laskavého a přece rozhodného Motla. Dívkám zdařile sekundovali i další nápadníci – Lukáš Ondruš jako Perčik a Pavel Klimenda jako Feďka. Působivá byla pěvecká a taneční kreace Pavla Režného v roli Saši. Ač ve vedlejší roli, opanoval jeviště a po zásluze sklidil bouřlivý aplaus. Cajtlina odmítnutého nápadníka Lajzra Volfa přesvědčivě ztvárnil Oldřich Kříž. Snad jen dohazovačka Jente byla v podání Hany Spinethové až příliš afektovaná.

    Martin Šefl (Nahum, žebrák), Lukáš Ondruš (Perčik), Jan Fraus (company), Václav Kolář (Jusl), Miloslav Mejzlík (Tovje), Radek Antonín Shejbal (Avram), František Dvořák (Mordche), Zbigniew Kalina (Mendl). FOTO DJKT

    Šumař na střeše je inscenace plná postav a postaviček s nezaměnitelnými charaktery. Jejich kolorit barvitě dotvářel Jaroslav Someš v roli rabína, Zbigniew Kalina jako jeho syn Medl, Radek Antonín Shejbal v roli knihkupce Avrama, charismatický František Dvořák jako hostinský Mordche či Roman Krebs jako strážník. Ale svůj prostor si našli i všichni ostatní v epizodních rolích.

    Naopak rušivě působila přemíra ruštiny vojáků, kteří vykonávají v Anatěvce rozkazy z carského Ruska. Její nelogické míchání s češtinou a komolení nepřineslo ani humor, ani historicko-politickou paralelu, mělo-li něco z toho přinést. Navíc si inscenátoři zřejmě neuvědomili jednu věc – dnešní mladá generace už není v ruštině zdaleka tak zběhlá jako generace starší.

    Charlotte Pščolková (Chava), Tereza Brůžková (Šprince), Soňa Hanzlíčková Borková (Cajtl), Natálie Kelešová (Bjelka), Kateřina Falcová (Hodl). FOTO DJKT

    Není ovšem pochyb, že si tento revuální Šumař vzhledem k atraktivnímu způsobu inscenování, kvalitním výkonům členů muzikálového souboru DJKT a také vzhledem k oblíbenosti titulu samého své diváky najde.

    Svatební tanec. FOTO DJKT

    Pokud se nezmění podmínky a rozhodnutí vedení DJKT, bude Šumař na střeše historicky poslední muzikálovou premiérou ve Velkém divadle. Od příští sezony má být veškerá muzikálová produkce uváděna pouze v Novém divadle. Šumař na střeše tedy byla inscenace „na odchodnou“.  Plzeňský muzikál se loučí s historickou budovou důstojně.

    DJKT Plzeň – Jerry Bock / Joseph Stein / Sheldon Harnick: Šumař na střeše. Podle povídek Šoloma Alejchema se zvláštním povolením: Arnolda Perla.Libreto:Joseph Stein, hudba:Jerry Bock, texty písní:Sheldon Harnick, režie a choreografie původní produkce:Jerome Robbins, původní produkce: Harold Prince. Překlad:Pavel Šrut, režie:Lumír Olšovský, hudební nastudování:Kryštof Marek, dirigenti:Kryštof Marek, Pavel Kantořík, dramaturgie:Pavel Bár, choreografie:Denisa Kubášová, scéna:Dave Benson, kostýmy:Kateřina Bláhová, sbormistryně:Sára Bukovská, asistent režie:Lukáš Ondruš, Martin Šefl, asistent choreografie:Pavel Klimenda, choreografická spolupráce:Lumír Olšovský, inspice:Tereza Topičová, nápověda:Libuše Staňková, odborná konzultace: Sylvie Wittmannová, sound-design: Petr Košař, light-design: Jakub Sloup. Premiéra 10. 3. 2018, Velké divadlo DJKT Plzeň.

     

     

     


    Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 10)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,