Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jirásek, soudruzi a postmoderna

    Příprava příspěvku českobudějovického baletu byla svěřena pražské tvůrčí skupině Dekkadancers, již tvoří především tanečníci pražského Národního divadla. K výrazným choreografům skupiny patří Ondřej Vinklát, Marek Svobodník nebo Štěpán Pechar, pravidelně s ní spolupracují libretista Štěpán Benyovszký a výtvarník scény a kostýmů Pavel Knolle. Jejich poznávacím znakem je absurdní humor převedený do řeči tance. V historické budově Jihočeského divadla před dvěma roky uvedli složený program nazvaný Dekkadancers na jihu a nyní – v improvizované Boudě – Inscenační poradu autorského tria Benyovszký–Svobodník–Vinklát.

    Ředitele divadla hraje v baletu Inscenační porada Jiří Lábus (uprostřed) FOTO MARTIN ROEDL

    Produkce nese mnohoslibný podtitul Taneční show aneb Divadlo o divadle, který jako by byl omluvenkou jejího nesourodého tvaru. Tématem je hledání způsobů, jak oslovit dnešního diváka, a je vyjádřeno diskusemi divadelního ředitele s několika režiséry a demonstrováním čtyř odlišných inscenačních přístupů s odkazy na čtyři různá období. Zkusí se to s komentovanou parodií na Jiráskovu Lucernu, narážkami na Chaplinovu Moderní dobu nebo snad Čapkovu R.U.R. (Láska za časů robotů); dojde na parodii éry vrcholného socialismu (Napravení Bohuše Pilného) a vše zakončí výstup à la postmoderna nazvaný Vejce času, do něhož jsou zapojováni diváci, kteří mají rozbíjet syrová vejce o tělo polonahého tanečníka.

    A protože je tu zadání připomenout sto let od vzniku profesionálního českobudějovického divadla i potřebu vybudovat po mnohaletém odkládání moderní divadelní budovu, alespoň to zmíní pomyslný ředitel divadla ve svých komentářích. Celé to připomíná kostýmovanou školní besídku s humorem „na první dobrou“. Zasměj se, diváku, karikovaným postavám z Jiráska nebo napravenému Soudruhovi Pilnému, který na budovatelský song místo alkoholu začne pít mléko a chodit včas do práce.

    Inscenaci provází pestrá hudební směs – zazní něco málo z Dvořákových Slovanských tanců, rytmická polka, socialistická úderka i nová hudba od Alexandra Sadirova. Většina tanečníků se objevuje ve vícero rolích, z nichž nejvýraznější je duet manželů Pilných zatančený Zdeňkem Mládkem a Petronelou Bogdan. Typově přesně načrtnutou postavou je Zasloužilý uklízeč v podání hostujícího Josefa Kotěšovského. Škoda, že se takřka nic nevytěžilo z jeho opakovaných debat s Ředitelem, kterého hraje Jiří Lábus.

    V průběhu představení sílí rozpaky ze skrovné choreografické invence a hlavně z nedostatku vtipu. Nebýt Jiřího Lábuse, který umí svým typickým humorem dobře komunikovat s diváky, dost možná by se Inscenační porada rozpadla.

    Jihočeské divadlo České Budějovice – Dekkadancers: Inscenační porada. Choreografie Marek Svobodník a Ondřej Vinklát, režie Štěpán Benyovszký, scéna a kostýmy Pavel Knolle. Uváděno 12. až 15. prosince 2019 (psáno z premiéry).


    Komentáře k článku: Jirásek, soudruzi a postmoderna

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,