Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dědova mísa

    Olžas Sulejmenov není v Česku nějak zvlášť známý. Je to škoda. Olžas Sulejmenov je kazašský rusky píšící básník, vědec a diplomat – ještě nedávno byl vyslancem Kazach­stánu v UNESCO. Přečetl jsem, přesněji řečeno, zhltal jsem v létě jeho knihu Az i Ja. Připomíná to Asii, ale je to současně ruská slovní hříčka s prvním písmenem azbuky AZ a osobou autora. Dohromady to evokuje spojení Západu a Východu, Orientu a Okcidentu. Je to kniha o ruské památce z 12. století všeobecně známé jako Slovo o pluku Igorově, o výpravě putivlského knížete Igora proti Polovcům. Tu památku studovaly mnohé generace od roku 1792, kdy byla nalezena, přes literáty puškinského času až k Borodinovi, který podle ní napsal známou operu Kníže Igor…

    Před deseti lety se objevila jiná kniha o staroruské památce. Jejím autorem byl americký postmoderní profesor Edward L.Keenan a nesla titul Josef Dobrovský and the Origins of the Igor’ Tale (vydal Davis Center for Russian and Eurasian Studies a Harvardská univerzita). Keenan se tehdy objevil v Praze a na prestižní slavistické konferenci přednesl svou fantaskní teorii, že autorem nebo spoluautorem či iniciátorem Slova o pluku Igorově je Josef Dobrovský, pobývající v době objevení památky v Rusku. Keenan tehdy pobláznil v Praze Lidové noviny tak, že mu věnovaly sobotní dvojstranu.

    Sulejmenov se netváří jako vědec, píše neobyčejně poeticky, perfektně ovládá kulturu národů Střední Asie a Východu, a mnohé jeho argumenty jsou vysoce inspirativní. Keenan naopak vystupuje jako vědec a pouští se suverénně s americkou přímostí a naivitou do etymologických konstrukcí, na které nemůže stačit. Jeho hlavním důkazem, že Slovo o pluku Igorově napsal Dobrovský, je tvrzení, že v tehdejším Rusku nebyl nikdo chytřejší… Co na to říci? Naši badatelé sice reagovali, ale jen ve vědeckých médiích. Postmoderní profesoři ovšem vystupují v televizi a v novinách a oblbují prostý lid, který samozřejmě nezná vědecké studie takového Václava Blažka, profesora indoeuropeistiky na Masarykově univerzitě. Ten brzy po vydání knihy rozmetal Keenanovy filologické argumenty jako domeček z karet a obhájil Dobrovského řadou argumentů – hlavně doložil, že některá slova použitá v eposu Dobrovský nemohl znát, protože byla objevena až dlouho po jeho smrti.

    Keenanova zdaleka ne teorie, ale jen senzační hypotéza, už dávno dřímá v prachu knihoven, dokud z ní nějaký režisér, aby byl slavný, neudělá novou šifru mistra Leonarda. Je to taková sláva od třešní do švestek. A mimochodem, když jsem zmínil šifru mistra Leonarda – jak to, že si nikdo z uživatelů a velebitelů tohoto díla nepovšiml, že se jedná o recyklaci staré knihy Merežkovského, který o Kristovi a Magdaleně psal dávno, a dokonce to četli seiner Zeit i doboví čtenáři v českém překladu?!?

    Keenan mě nejvíc vyděsil na straně 100, kde jsem se dočetl, že The contemporary Czech composer Miloš Štědroň has composed an oratorio, The Death of Dobrovský. Opravdu jsem to napsal a leží to od roku 1989/1990, kdy vzaly za své dramaturgické plány filharmonií, v prachu na mé knihovně. Možná se informace objevila v nějakém bulletinu, anebo to – když jsem byl na procházce se psem – ofotografovala u nás doma nějaká ta rozvědka…


    Komentáře k článku: Dědova mísa

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,