Divadelní noviny > Burza Kontext
DDR: Peter Karvaš: Sedm svědků
Peter Karvaš: Sedm svědků
CD, JazzMusic ve spolupráci s Radioservisem 70:10 min.
Moralitu Sedm svědků významného slovenského prozaika a dramatika Petera Karvaše (1920-1999) nastudoval v Českém rozhlase režisér Jiří Horčička v roce 1967. Týž letopočet nese i slovenská televizní verze Petera Solana s tamními předními protagonisty Vlado Müllerem, Ivanem Mistríkem, Štefanem Kvietikem, Milanem Lasicou a dalšími. Jelikož autor měl po šedesátém osmém zakázanou uměleckou činnost, obě verze byly dvě desítky let „u ledu“.
Dramatický tvar je sledem sedmi svědeckých výpovědí, které usměrňují starší a mladší policista (Rudolfové Hrušínský a Jelínek). Vyslechnuti jsou ti, kteří se nachomýtli k násilnému činu (zavlečení dívky do domu, které pak za zavřenými vraty skončilo vraždou). Nezasáhl a dokonce o pomoc nezavolal žádný s výjimkou posledního svědka, ženy, která tu vlastně zastupuje jedinou tak trochu spravedlivou. Mladší vyšetřující je postojem vypovídajících pobouřen a dává to najevo, což mu ten starší, zkušenější vytýká: Vyslýcháme svědky, ne obžalované. (…) Nejsme tu od toho, abychom svědky vychovávali. Ale jejich postoj mu vadí též, jenom to před zpovídanými nedává najevo. Když však s mladším kolegou osamí, dokáže také „vypěnit“, což výkon Rudolfa Hrušínského, figuru jinak modelujícího ve stylu filmového majora Kalaše či rozhlasového komisaře Maigreta, obohacuje o zajímavé polohy.
Herecky jde o hvězdnou přehlídku. První tři vyslýchaní – neurotický aranžér (Jaroslav Kepka), distingovaný plukovník v. v. (Jaroslav Marvan) a poněkud primitivní hvězdný sportovec (Radoslav Brzobohatý) – působí jako postavy velmi věrohodně. Dalším třem už Karvaš do úst vložil občas teze, ba (pseudo)filozofující tirády, herci se s rolemi ovšem vypořádali suverénně. Vladimír Brabec ztvárňuje masochisticky ironického muzikanta, jemuž situace a po ní následující pobyt na policii překazily osudově důležité rande. Jan Tříska ztělesnil ambiciózně senzacechtivého novináře, jaké známe spíš dnes z okolí „bulváru“, v šedesátých letech byl, pokud si dobře vzpomínám, jejich výskyt minimální. Na bedrech Karla Högera spočinula nejméně pravděpodobná role protivného myslitele s humanitním backgroundem (jako historik všechno relativizuje), mistr se jí však zhostil s obdivuhodným šarmem. Poslední svědkyni, která vlastně začátek příhody viděla jako nakupující v obchodě a k telefonu se vlivem objektivních okolností dostala, když už bylo pozdě, si zahrála Dana Medřická, která za svými kolegy, i když její part byl psychologicky přímočařejší, nijak nezaostala.
Nahrávka, vyšperkovaná na dnešní hektické poměry i delšími, přesto vysoce významotvornými pauzami, je vzrušující nejen díky poslechu špičkových ukázek rozhlasového herectví, ale žel i tím, že nic neztratila na aktuálnosti. Ta možná naopak ještě zesílila.
///
Peter Karvaš: Sedm svědků
Autor: Peter Karvaš
Překlad: Vladimír Reis
Dramaturgie: Dalibor Chalupa
Režie: Jiří Horčička
Osoby a obsazení: starší vyšetřující (Rudolf Hrušínský), mladší vyšetřující (Rudolf Jelínek), příslušník bezpečnosti (Ladislav Kazda), první svědek (Jaroslav Kepka), druhý svědek (Jaroslav Marvan), třetí svědek (Radoslav Brzobohatý), čtvrtý svědek (Vladimír Brabec), pátý svědek (Jan Tříska), šestý svědek (Karel Höger) a sedmá svědkyně (Dana Medřická)
Délka: 1 hod. 10 min. 41 sek.
Natočeno v roce 1967.
Komentáře k článku: DDR: Peter Karvaš: Sedm svědků
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
