Divadelní noviny > Burza Kontext
DDR: Jan Werich: Forbíny vzpomínek I a II
Jan Werich: Forbíny vzpomínek I a II
2CD Supraphon 2016, 52:31 + 52:21 min.
Koncem padesátých let jezdíval Jan Werich na „besedy s pracujícími“ po klubech ROH, vysokoškolských posluchárnách či sanatoriích. Jan Borovička, který byl manažerem orchestru Karla Vlacha a zároveň byl v Divadle ABC tajemníkem, který se staral o propagaci, si pořizoval z těchto besed zvukové záznamy. Nahrávky se pak staly u Borovičků rodinným pokladem. Jan Werich rád odpovídal na dotazy z obecenstva a činil tak naprosto svobodně a otevřeně, bez jakékoliv autocenzury. Jeho nebojácnost byla udivující a opojná. Jan Borovička nastavil fixní mikrofon samozřejmě na vypravěče, proto je otázky špatně slyšet, uvádí k nahrávce producentka vydavatelství Supraphon Naďa Dvorská a dodává: Pro naše nové vydání jsme se rozhodli oslovit syna autora původních záznamů Jiřího Borovičku, aby dotazy přetlumočil on. Díky němu se nahrávky zachovaly a mohly být zveřejněny, navíc dostaly v jeho interpretaci autentickou civilní podobu a přiblížily se Werichovu pojetí dialogu.
Nahrávky poprvé vyšly v letech 2001 a 2002 v nakladatelství Lotos. Dle několika indicií (zmínka o Hrubínově hře Srpnová neděle, či o tom, že jistý Werichův známý umřel před 23 lety v roce 36) je patrné, že besedy byly pořízeny roku 1959. Nyní vycházejí tyto unikátní záznamy znovu, v nové úpravě pod hlavičkou Supraphonu.
První disk obsahuje besedu s pracujícími, druhý pak setkání se studenty právnické fakulty v Praze. V původním vydání pro firmu Lotos tlumočili přidané komentáře a otázky z publika humorista Jiří Melíšek a Werichova kolegyně z dob působení v divadle ABC Stella Zázvorková. Jejich vklad však nevyzněl příliš citlivě. Bylo patrné, že vznikly až v současné době a především bylo chybou, že oba vnášeli do nahrávky cizorodý typ komunikace.
Producentka Naďa Dvorská, která pro vydavatelství Supraphon připravila upravenou reedici, proto raději o průvodní slovo požádala syna Jana Borovičky, redaktora ČTK Jiřího. Nahrávky tak získaly potřebnou autenticitu. Doprovodný Borovičkův komentář dostatečně osvětluje pozadí vzniku nahrávek a zasazuje je do patřičného dobového kontextu. K nejatraktivnějším pasážím patří kritika cenzorů a kulturtrégrů, úvahy nad kvalitou umění, nad tehdejší pokleslostí „masového umění“ či nad mladými, kteří by „ve většině rádi přišli k hotovému, měli všechno hned“. A samozřejmě vzpomínky na Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce, E. F. Buriana, Julia Fučíka ad.
Jak napsal ve své recenzi Jakub Kamberský (více zde), necelé dvě hodiny záznamů jsou dokladem doby, zprávou o pokřivenosti páteří a charakterů, ale rovněž důkazem Werichova zdravého rozumu a úsudku.
Komentáře k článku: DDR: Jan Werich: Forbíny vzpomínek I a II
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
