Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fikce, historie, nebo proroctví?

    Dystopický román Kaspara Collinga Nielsena Dánská občanská válka 2018–2024 vyvolal u veřejnosti dvojí typ reakce: nadšené přijetí, nebo razantní odmítnutí. Kontroverzní kniha totiž kombinuje žánr sci-fi s politicky zabarvenou vizí blížící se občanské války, ale dojde také na bulvární historky plné krve, sexu a násilí. I přesto se Divadlo Na zábradlí rozhodlo tento titul zařadit do svého dramaturgického plánu.

    Charitativní pracovník Henry (Miloslav König) „zachraňuje svět“ FOTO KIVA

    Svéráznou jevištní verzi Nielsenovy knihy vytvořil režijně-dramaturgický tandem Adam Svozil a Kristýna Kosová. Nedávní absolventi DAMU již během studia získali cenu Marka Ravenhilla za inscenaci Rituální vražda Gorge Mastromase v divadle DISK a posléze spolupracovali s několika scénami (Divadlo LETÍ, Divadlo J. K. Tyla, Divadlo v Dlouhé). S volbou Nielsenova textu zamířili výrazněji než kdy předtím do sféry politického divadla. Dánské reálie nahrazují českými a ústředním refrénem inscenace se táhne iritující otázka, již postavy prezentují zpomalenou řečí, s rozplizlým šklebem na tváři: jak jsme to mohli nechat zajít tak daleko? Spíše než nad konkrétními společensko-politickými příčinami nečekané občanské války se tak tvůrci zamýšlejí nad nešťastnou povahou lidského rodu. Zobrazují člověka jako tvora sobeckého a pohodlného, jenž si střeží svůj blahobyt.

    Ve své adaptaci se inspirovali dělením knihy na tři části – před válkou, za války a po válce. Především první a závěrečný úsek však naplňují vlastním obsahem, který knihu využívá jako pouhý vstupní vklad. Na úvod se tak například ocitáme na setkání jakéhosi čtenářského kroužku. A debatuje se právě o Nielsenově Dánské občanské válce. Většina postav nejvíce oceňuje milostnou linku; s problematikou občanské války se jaksi nemohou ztotožnit, protože to u nás přece není aktuální. Když však dojde na Mnichovskou dohodu, všichni se pohádají. Zásadní však je, že v této části inscenace všechny postavy k Nielsenově knize přistupují jako k jasné fabulaci, představuje pro ně více či méně zajímavý pokus o dystopickou sci-fi. Za okamžik se však jejich postoj ke knize bude muset změnit: za okny na ulici sílí revoluční ryk. Občanská válka skutečně začala, popravují se politici a střílí se do lidí.

    Nielsenova kniha náhle získává platnost jasnozřivé předpovědi a autor (Jiří Černý) se stane hostem válečných reportáží bulvárně optimistické novinářky Magdaleny Sidonové. Ani on však nezná recept, jak válku zastavit, a nepodaří se to ani na naivní seanci, ve které málem začne pamětnice Dity Kaplanové vyvolávat prezidenta Havla. V prostřední části získává scénografie Petra Vítka podobu rozbombardovaného domu; na pozadí vidíme zborcené zdivo, uprostřed scény se nachází rozpadlá kuchyňská linka. Nemocničně bílé kachličky působí zlověstně, stejně jako poklop v podlaze, který vede do protiraketového krytu. Válečné období je v inscenaci zobrazeno především prostřednictvím absurdního vztahu neohrožené revolucionářky Leonory (Johana Matoušková) s uťáplým charitativním pracovníkem Henrym (Miloslav König). I uprostřed válečné vřavy tak dochází k absurdně komickým situacím, například když Henry starostlivě připravuje své neohrožené krásné přítelkyni, která odchází vraždit boháče, svačinku a pak se s ní neskutečně dlouho loučí.

    V této scéně dvojice herců přímo ukázkově předvádí zcizující typ herectví charakteristický pro celou inscenaci. Herci si zachovávají nad svými postavami jemný odstup; v jejich výkonech je tudíž patrná nenápadná ironie, která neumožňuje některým scénám sklouznout k patosu. Tvůrčí tým rád pracuje s estetikou kýče, kterou však pomocí herectví a dalších metod zesměšňuje. Scénu, kdy nepřátelský, brutální voják málem zabije ústřední hrdinku, jsme již viděli nesčetněkrát v různých filmech. Kosová a Svozil však klidně nechají Leonoru, které drží Voják Honzy Hájka pistoli u hlavy, vést bezobsažný, komický „small talk“ o přejmenování Vojákova oddílu, čímž filmové klišé rozbíjejí.

    Po přestávce se ocitáme v daleké budoucnosti. A chvíli se zdá, že nadešel ráj na zemi – dva psi líčí příběh o statku, jehož zlý majitel zemřel. Jenže pak se idyla rozplyne a my se ocitáme v sídle teď už nesmrtelného, čtyři sta let starého boháče Henryho. Dochází k obměně počáteční situace – Henry spolu s dvěma přáteli debatuje o Nielsenově knize. Považují ji za svědectví dávné doby, ke které však už dávno zaujali značně distancovaný vztah, byť ji sami prožili. Divák z jejich rádoby intelektuálních, ale vlastně velice povrchních řečí vytuší, že se lidstvo ocitlo opět v počáteční fázi věčného koloběhu, který jednou opět dospěje k válce. Tato myšlenka však vyplynula již z první půle inscenace, a tudíž působí finální část poněkud nadbytečně.

    Smysl poslední části dává jedině sugestivní srovnání člověka se zvířetem, z něhož zvíře suverénně vychází jako etický vítěz. Dekadentní společnost citově netečných, ve své dlouhověkosti znuděných boháčů (Miloslav König, Honza Hájek, Johana Matoušková) už nedokáže doopravdy milovat ani svoje psy. Magdaléna Sidonová a Petr Jeništa se přitom nesnaží napodobovat zvířata; vlastně hrají věrné psy Geoffa a Čau Čau jako lidi, kteří po většinu času sedí nebo leží u nohou svých pánů.

    Síla Dánské občanské války netkví v objevné analýze příčin válečných konfliktů a politických krizí. To, co se tvůrcům daří působivými obrazy nebývale trefně pojmenovat, je povaha lidského pokolení. Ignorance, sobeckost a neochota poučit se umožňují dějinám, aby se neustále opakovaly a zásobovaly planetu novými krvavými konflikty. Uměleckou debatu o současné společensko-politické situaci Čech a Evropy sice moc daleko neposune, tvůrčímu týmu se však tuto tezi podařilo vyjádřit prostřednictvím sugestivního jevištního tvaru, s potřebnou dávkou nadhledu. I proto si jejich adaptace Nielsenova románu zaslouží pozornost.

    Divadlo Na zábradlí, Praha – Kaspar C. Nielsen, Adam Svozil, Kristýna Kosová: Dánská občanská válka 2018–2024. Režie a dramaturgie Adam Svozil, Kristýna Kosová, scénografie Petr Vítek, kostýmy Ján Tereba. Premiéra 15. prosince 2017. (Psáno z reprízy 30. prosince 2017.)


    Komentáře k článku: Fikce, historie, nebo proroctví?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,