Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nekompromisní a aktivizující D´EPOG

    Osmá hodina večerní, vylidněný plavecký stadion a hrstka lidí postávajících kolem. Sympatická slečna s růžovými vlasy nás uvádí na tribunu se slovy: prvních pět míst v každé řadě raději ne, pro vaše vlastní bezpečí. A ukazuje nám, kam si máme sednout. Dodává, že vzhledem ke špatné klimatizaci si inscenaci užijeme více, pokud si sundáme boty. Potěší mě, že to, co mi bylo tak trošku hloupé, mám oficiálně dovoleno. Jsem rozpačitá i napnutá. Rozhlížím se kolem, když v tom moji pozornost zaujme postava na druhé straně bazénu. Stojí venku za sklem a snaží se dostat dovnitř. Tak začíná inscenace Ninivea brněnského divadla D’EPOG, které se stalo objevem roku 2011 festivalu …příští vlna/next wave…

    Talentovaná Julie Goetzová v Heteronym Nin, polovině diptychu, jenž byl uveden i na festivalu ….příští vlna/next wave… FOTO ARCHIV.

    Divadlo D’EPOG založili na jaře roku 2010 absolventi Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Jak uvádí růžovlasá „uvaděčka“ alias režisérka inscenace Ninivea Lucia Repašská, divadlo bylo založeno s cílem vybudovat v Brně novou platformu, která prozatím na kulturní scéně města chyběla. Zároveň toto rozhodnutí podpořila touha vytvářet nezávislé umění bez duševní prostituce a kompromisů. Mezi zakládající členy patří (vedle už zmíněné L. Repašské)  Eva Rysová, Julie Goetzová, Petr Maška, Ondřej Novotný a Tomáš Soldán.

    Jeden ze základních konceptů, které D’EPOG využívá, je „dramaturgie prostoru“. Inscenace vychází z místa a do něj se zase vrací. Ideálem, ke kterému se při zkoušení snaží dojít, je jednoduše řečeno výjimečný herec ve výjimečném prostoru. A tak ožívají  nedivadelní prostory Brna, jako například renesanční sklep, jeskyně či právě rekonstruovaný kostel plný prachu, cihel a lešení.

    Při tvorbě inscenací je výsledný tvar budovaný formou montáže. Toto divadelní seskupení využívá postdramatického principu dekompozice a inspiruje se Artaudem, Brookem a jinými. Jednotlivé složky inscenace jsou autonomní, a tak zrovnoprávňují diváka – je na něm, jak složky propojí a jak interpretuje inscenaci jako celek. Cílem je přinést divákovi něco neočekávaného, a tak aktivizovat jeho svobodu. Inscenace má být pro diváka výzvou, nikoli průměrným uměním receptivně přijatelným. To je podle režisérky ta nejhorší možná varianta.

    Projekt Di_sein, který soubor uváděl v bývalé továrně Vlněně. FOTO ARCHIV.

    Inscenace Ninivea je součástí výzkumu zaměřeného na vztah prostoru a percepce. První sezonu vznikla po šesti měsících intenzivního tréninku inscenace Di_sein uváděná v hale bývalé továrny. Prostoru o rozloze větší než šest set metrů čtverečních vdechlo život pouze deset herců. Diváci seděli uprostřed místnosti a inscenace se odehrávala všude kolem. Bylo tedy jasné, že nikdo neuvidí všechno. Záleželo na každém jednotlivci, zda vstane ze židle, aby viděl, co se děje na druhé straně, zůstane pasivní či dokonce v průběhu odejde. I s tím členové D’EPOG počítají.

    Frustrovaná z hygieny

     

    Druhá sezona byla zaměřena na sledování tzv. „dramaturgie herce“. Inscenace Ninivea tedy vychází z herecké tvořivosti, která má jako předchozí projekt též základ v náročném psychofyzickém tréninku. Tématy inscenace jsou tabu, intimita a hygiena. Tato témata ovlivnila výběr prostoru – plavecký stadion odkazuje na hygienu a očistu znázorněnou vodou a zároveň má vylidněný prostor veřejného charakteru upevňovat pocit intimity a niternosti mezi přítomnými. I tato inscenace se snaží o aktivizaci diváka – herec vstupuje do jeho prostoru, inscenace se neodehrává kdesi bokem na jevišti, nikdo z diváků není „v bezpečí“.

    Mohla jsem si vybrat jednu červenou sedačku a zout si boty… FOTO ALŽBĚTA MEDLOVÁ.

    Diváci tedy sedí na tribuně a herci prochází mezi nimi. Nevyužívají však žádný způsobem samotného bazénu. Za úvahu stojí, proč zvolené místo nevyužili více. Proč neskákali do vody, nehráli na vodě či proč do vody nemohli na závěr skočit samotní diváci. Domnívám se, že daný prostor poskytoval více možností, které nebyly využity. Jak říká režisérka, snahou D’EPOG není mít inscenace časově a místně přenosné, jde jim o tady a teď. Tato snaha však, co se místa týče, naplněna nebyla. Žádnou větší provázanost s tímto konkrétním prostorem, která by se nedala přenést na jiný bazén či třeba fotbalové hřiště, jsem nevnímala.

    Samotný název inscenace též propojuje zvolená témata – odkazem na biblické město Ninive a na Niveu, symbol čistoty. Záměr inscenace přibližuje tisková zpráva divadla: Ninivea pojednává o čistotě v její fyzickém i duchovním aspektu. Vize městečka Ninive s panoptikem jeho obyvatelů exponuje motivy očišťování společnosti od jednotlivce, těla od špíny i duše od hříchu. Inscenace tak nabývá ambice stát se sondou do pohnutek vedoucích k činění zla i schopnosti sebekritiky. Inscenace tedy přibližuje variace na zlo v každém z nás. Vidíme jednotlivé postavy konat hříchy a pak snahu se z nich očistit, vnímáme různé výmluvy, proč za své hříchy nemohou a slyšíme pokrytecké výroky o společnosti.

    Postavou snažící se dostat na začátku inscenace dovnitř je prorok Jonáš. Jeho úkolem je varovat obyvatelstvo, že jejich město bude zničeno. Pokud nezmění své hříšné chování. Většinu času má však problém být místní společností vůbec přijat. Jeho postava poukazuje na lidmi subjektivně vnímanou nečistotu cizinců a neznámých osob. Předsudky proti všemu, co není jako my, jako to, co známe. Další postavou je Krysař, který se snaží vyčistit město od krys (tedy metaforicky i od lidí), je jakousi loutkou v rukou představených města, postava schovávající alibisticky své hříšné činy za rozkazy druhých. Dále je na scéně postava cizinky mluvící francouzsky (Já za nic nemůžu, chci zapadnout, musím se tedy přizpůsobit. Není má chyba, že jsem hříšná.), představený města, mravokárce Žid (Opravdu je Žid tím, kdo je huben? Nebo je tím, kdo hubí druhé?) a dívka „oblečená“ v obvaze, která postupně odhaluje krvavé skvrny na intimních místech.  V touze žít v absolutní čistotě se nakonec vyhubí všichni navzájem. Aneb čistota přechází v čistku.

    Inscenace klade na diváka nemalé nároky. Z motta uvedeného na pozvánce divák tuší, že tématem je hřích. Neobvyklé prostředí mu evokuje něčeho netradičního. Tím však náznaky končí. Z ničeho nic je součástí představení, herci jsou nečekaně blízko, cítí jejich dech a vidí jejich stékající pot. Herci jsou oblečeni do nezvyklých kostýmů, např. z igelitu či pytle na brambory, a v ruce třímají ještě prapodivnější rekvizity – kříž se zabaleným Ježíšem a spoustou vidliček, fén či přenosné umyvadlo.

    Za sebe mohu říct, že záměr vyvést diváka ze zažitého konceptu divadelního představení se určitě naplnil. Možná až moc nepříjemně. Princip dekompozice a požadavek na diváka spojit si jednotlivé části podle své vlastní interpretace jsem odhalila až po skončení, v průběhu inscenace jsem tedy byla většinu času frustrována tím, že mi uniká dějová linka a že by snad bylo lepší jít domů, protože v půlce představení už to přece nedoženu. Motivy hygieny, hříchu a očisty byly díky použitým sdělovacím prostředkům zcela zřejmé, jejich hlubší význam a konkrétní záměr však jakoby unikal mezi prsty.

    Snímek  ze zkoušky projektu Ninivea. FOTO AlŽBĚTA MEDLOVÁ.

    Myšlenka divadla D’EPOG dělat věci nadprůměrně, nechat část zodpovědnosti též na divákovi a zapojit ho do procesu se mi velmi líbí. Myslím si ale, že pro většinu je taková inscenace moc velkým soustem. Chápu, že režisérka nechce dělat kompromisy, otázkou však je, zda si vlastně sama neprotiřečí. Protože takovým přístupem si zavře cestu k těm, kteří by aktivizovat potřebovali nejvíce – k většinové mase, ke konzumní společnosti. Oslovuje tedy jen ty, kteří už se sami takovému umění otevřeli. Na druhou stranu – je vůbec možné většinovou populaci oslovit? Ale to je na delší diskusi, kterou nechávám na každém z vás.

    Pro běžného diváka by bylo schůdnější, kdyby dopředu chápal, které základní koncepty divadlo D’EPOG zastává. Pak by totiž byl schopen si inscenaci více užít, více si z ní odnést, jít více do hloubky a tím tak naplnit vytyčený záměr diváka aktivizovat a přinést mu nové podněty k zamyšlení.

    Přesto je divadlo D’EPOG pro kulturní svět přínosem, zaplňuje „díru na trhu“ a své diváky si určitě najde. Na závěr mi nezbývá než dodat, že 30.5. – 3.6.2012 pořádá v Brně D’EPOG festival DEPO G’EST, kde bude možnost zhlédnout zmíněné inscenace i další a udělat si svůj vlastní názor.

    Divadlo D´epog: Ninivea. Režie Lucia Repašská, dramaturgie Petr Maška, hrají Radim Brychta, Veronika Fejfarová, Julie Goetzová, Zdeněk Polák, Janet Prokešová, Markéta Švábová. Premiéra 20. dubna 2012, Bazén za Lužánkami, Brno.

    Hodnocení: @@@1/2


    Komentáře k článku: Nekompromisní a aktivizující D´EPOG

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,