Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Čtení pro přátele (prosinec 2014)

    Vánoce na Islandu

    Island. FOTO archiv Jana Buriana

    Island. FOTO archiv Jana Buriana

    Grýla vletěla do dvora
    a s ní patnáct ocasů,
    na každém bylo pytlů sto
    a v každém pytli dvacet dětí!

    Takhle zapsal řádění hrůzostrašné obryně Grýly sběratel islandské lidové slovesnosti Jón Árnason. Grýla a její manžel Leppalúði jsou obři neboli trolové a v posledních letech už se pomalu z vánoční mytologie vytrácejí. Jméno obryně děsívalo donedávna všechny islandské děti. Grýlu si můžeme představit jako jakousi megapolednici či hodně akcelerovanou ježibabu z Perníkové chaloupky a dnes se o ní ví hlavně proto, že je matkou třinácti vánočních mládenců – jólasveinů. Ti zas tak moc strašidelní nejsou, nanejvýš poťouchlí a škodolibí a dělají lidem naschvály. Už od dvanáctého prosince scházejí po jednom z hor mezi lidi a děti od každého dostanou malý dáreček.

    Icelandic children place a shoe in their bedroom window each evening in the 13 days before Christmas. Every night one Yuletide lad visits, leaving sweets and small gifts or rotting potatoes, depending on how that particular child has behaved on the preceding day. Each Yuletide lad has a specific idiosyncrasy and will therefore behave in a particular manner. Repro archiv

    Icelandic children place a shoe in their bedroom window each evening in the 13 days before Christmas. Every night one Yuletide lad visits, leaving sweets and small gifts or rotting potatoes, depending on how that particular child has behaved on the preceding day. Each Yuletide lad has a specific idiosyncrasy and will therefore behave in a particular manner. Repro archiv

    Tihle mládenci mají jména podle svých hříchů. První přichází Dřevonožka (Stekkjastaur). Má dřevěné končetiny a plaší ovce. Roklišťák (Giljagaur) zbožňuje pěnu z čerstvě nadojeného mléka, Mrňous (Stúfur) krade zbytky v kuchyni. Vařečka (Þvörusleikir) olizuje vařečky, Kastrólník (Pottaskefill) zase neumyté hrnce. Vycídí je při tom tak, že se lesknou jako nové. Dalším vylizovačem – tentokrát tradičních dřevěných misek zvaných askur– je skřítek Askasleikir. Dřevobuchka (Hurðaskellir) tříská dveřmi, Skyrgámur miluje tradiční vikinský pokrm skyr, který připomíná jemně rozmíchaný tvaroh. Na Islandu je dodnes velmi populární. Když si do něj dáte borůvky, můžete ho servírovat jako největší lahůdku třeba i po vánoční večeři… Devátý vánoční mládenec, zloděj klobásek, se islandsky jmenuje Bjúgnakrækir a desátý, Gluggagægir (Šmírák), zase zvědavě nahlíží do oken, a když se mu něco zalíbí, tak se to ztratí. Gáttaþefur (Čmuchal) nejraději nasává svým velkým nosem vůně a Ketkrókur vysedává za komínem a snaží se tyčí s háčkem na konci ulovit nějakou pečeni. Svíčkař (Kertasníkir), poslední z bratrů, se dostavuje na Štědrý den ráno, a tak aspoň víte, kdo za to může, když nemůžete najít svíčky. Hned po Štědrém večeru se jólasveinové postupně vracejí do hor.

    Tradičním islandským štědrovečerním jídlem nejsou ryby, ale bělokur horský, opeřenec o něco větší než holub. Když se před několika nesměl lovit, nahradilo ho uzené jehněčí s červeným zelím, červenou řepou a hráškem s bílou omáčkou a bramborami s karamelem. Na vánočním stole bývá i vepřové podávané se smaženými plackami laufabrauð vykrajovanými z tenkého pšeničného těsta, které na talíři vypadají jako krajka…

    Grýla na obraze Þrándura Þórarinssona. Repro archiv

    Grýla na obraze Þrándura Þórarinssona. Repro archiv

    Ani Islandu se nevyhýbá komerční vánoční šílenství. Za nákupy se sice létá do Británie a Silvestr se neobejde bez odpalování neuvěřitelného množství zábavní pyrotechniky, ale Santa Claus přesto nemá ve většině islandských rodin šanci. Stále tam totiž vládnou potomci obryně Grýly:

    Grýla vjela do dvora a s ní jeden kluk,
    kopyta jí klapala a z čela visel chlup.
    Sotva vlekla pytel, prý byl plný dětí.
    Malá Valka vyšla ven, kouká ranec smetí,
    jakmile ho rozvázala, vyběhly z něj děti.
    To byl ale tanec.
    Kdo nevěří, ať tam běží!

    /Verše z knihy Mrtvému nože netřeba přeložila Ilona Gottwaldová/

    Another figure with clacking-jaws, known as the jólhestur, which seems to have appeared at Faroese Christmas dances at one time (Joensen 1987, 197-198). Repro archiv

    Jólhestur. Repro archiv

    Jan Burian

    (Ukázka z knihy Jana Buriana: Dvacet let s Islandem, která vyjde v nakladatelství Galén na jaře 2015)

    Cestovatel Jan Burian. FOTO archiv Jana Buriana

    Cestovatel Jan Burian. FOTO archiv Jana Buriana


    Komentáře k článku: Čtení pro přátele (prosinec 2014)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,