Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Čtení pro přátele (leden 2015)

    Pro rozhlasovou stanici Vltava připravuji cyklus desetiminutovek na téma „moji hrdinové v písních“. Je to hezká práce, mohu vzpomínat na desítky písniček, které mě v životě nějak ovlivnily, rozesmály nebo potěšily, i na jejich autory, které jsem potkal nebo doposud potkávám.

    Jan Burian. FOTO TOMÁŠ KRIST

    Jan Burian. FOTO TOMÁŠ KRIST

    Moji hrdinové v písních: schválně, co se ve spojení se slovy píseň a hrdina vybaví vám? Někomu třeba Gagarin, první člověk ve vesmíru, a píseň, kterou v den jeho vesmírného letu nazpíval brněnský jazzman Gustav Brom, a jinému možná ta o hrdinném kapitánu Minaříkovi, jenž chtěl vyhodit do povětří Rádio Svobodná Evropa a o kterém pak Josef Laufer zapěl: Vy jste náš kapitán, oni jsou zbyteční… Co by ne – hrdinou písně může být kdokoli, písničky skládali nejrůznější lidé a každý měl nějakého hrdinu, ať se nám to líbí nebo ne…

    Český národ má mimo jiné sklony své hrdiny pořád nějak shazovat, zesměšňovat, zpochybňovat, snad aby se s nimi mohl sám poměřovat, nevím. Vybavil se mi text Jiřího Dědečka Hus, v němž se hlavní hrdina sám přirovnává k hrdinnému knězi, ale pak se ukáže, že jen usnul s cigaretou a chytla mu postel… A písně takzvaně lidové se ve vztahu k autoritám neštítí vůbec ničeho. V písničce o svatém Vavřincovi se třeba zpívá: Peče se děťátko jak ryba, pak ho ten zlý pohan posnídá, no dovolte… Ani padouchové to v českých písních nemají lehké, vzpomeňte třeba, jak lid znectil Babinského, když si o něm zpíval, že když mu hlavu usekli, dali mu tam fusekli…

    Slovo hrdina navíc v češtině neoznačuje pouze někoho, kdo s nasazením života vynesl stařenku z hořícího domu, ale používá se také jako charakteristika figury, která je v příběhu nejvíc vidět a odpovídá označení „hlavní postava“. Dobře to doplňuje tu naši potřebu pořád své hrdiny zpochybňovat. Žádný hrdina nemá jistotu, že je hrdina, naopak, často je hrdinou někdo, koho by nás za hrdinu ani nenapadlo označit. Příklad? Čechův Matěj Brouček…

    A tak si nad tím rozhlasovým seriálem mnu ruce, a jak se teď módně říká, užívám si to. Baví mě oba významy slova hrdina a vzpomínám jak na hudebníky, kteří skutečně byli velmi stateční – Jaroslav Hutka, Milan Hlavsa, Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Ivan Hoffman, Svatopluk Karásek a další, ale i na hlavní postavy písní všeho druhu – na Mládkovu Dášu Novákovou a Stáňu Polákovou, na Babičku Mary Voskovce a Wericha, na důchodce z písničky Karla Kryla. A čím dál víc se divím, kolik existuje krásných, hlubokých a dobře napsaných písní a jak málokdy na ně člověk narazí právě v rozhlase…

    „Vlasatý anděl“ Jaroslav Hutka. FOTO archiv Jana Buriana

    „Vlasatý anděl“ Jaroslav Hutka. FOTO archiv Jana Buriana

    Vladimír Merta: Nebuď nikdy sám

    Nejdřív jsme chodili kolem sebe po špičkách
    lovili útržky jistot ze zmatků
    svět byl plný důvěry a já se na něj díval
    jak si ledabyle omotával slova kolem krku v oprátku
    vlasatý anděl skákal z věže nad zemí mu narůstala křídla

    Hádali jsme se celé noci poslední slovo jsi měl vždycky ty
    usínal jsem únavou a ty jsi k ránu jenom zíval
    pojmy krásy a dobra nám vděčně šlapaly na paty
    svět nám otevíral náruč metronom se pomalu a vážně kýval

    život je marná legenda
    která se rychle vytrácí
    vlak nikde nestaví a jede dál
    v dešti hrajou tuláci
    ubal si z mojí písně cigáro
    na tabák ti taky dám
    típni ho až ti oheň spálí rty
    a nebuď nikdy sám

    Čas nás vyučoval svému umění jak obelhávat svět
    kouzlo sebeklamu na nás doléhalo v penězích jako příval
    oba jsme chtěli doutnat pro pravdu a pokud možno netrpět
    chvíli jsem mlčel já a chvíli ty pásek se otáčel
    a magnetofon za nás jako my falešně zpíval

    Měli jsme párkrát stejnou chvíli stejně směšné problémy
    věděl jsem že tě můžu hledat tam
    kde jsi se sám před sebou skrýval
    a kdybys chtěl dal bych ti bez váhání tajné telefony na ženy
    u kterých jsi beztak spával
    když já o nich jenom v duchu sníval

    A jestli musíš mermomocí jet
    jeď jenom na pár dní na pár vět
    já si tě budu pamatovat jaký jsi byl jaký jsi býval
    budu doufat že jsi v pohodě
    budu ti držet místo v hospodě
    a budu učit svoje děti naslouchat tichu
    jakoby někdo zpíval

    Vím že tě můžu vzít jenom za ruku a políbit tě na ústa
    ty mlčíš – a já za oba dva zpívám
    Někdo stojí na místě – neví že někam jde
    někdo udělá krok navíc a ví že odejde
    a to je tak asi všechno – domysli si to sám

    (Píseň Vladimíra Merty věnovaná Jaroslavu Hutkovi a napsaná v době, kdy byl v rámci estébácké akce Asanace Hutka přinucen k emigraci ve dnech před jeho odjezdem…)

    cro3

    P. S.  Moji hrdinové v písních – nový „intimní“ pořad desetiminutovek o písničkách a písničkářích vysílá Vltava ve všechních dnech kolem jedné hodiny v poledne, ale naštěstí i uskladňuje internetový archiv rozhlasu. Zatím odvysílané díly můžete najít zde: Rozhlas.cz/iRadio. Klikněte a vyberte stanici: Vltava a pořad: Důvěrná sdělení a můžete poslouchat….


    Komentáře k článku: Čtení pro přátele (leden 2015)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,