Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    ČT potřebuje terapii!

    Jestli chcete důkaz o nevyléčitelné závislosti ČT na velkých partajích, jimž zdarma dělají reklamu nejenom Otázky Václava Moravce, ale i hlavní zpravodajské relace, pak stačilo sledovat Události ve dnech 2.–4. listopadu. Jako bych se propadl o 30 let zpět, scházela jen Internacionála. Vždy prvních 10 minut jako hlavní, světodějná zpráva dne kongres ODS (pokračovalo se téměř čtyřiadvacet hodin denně na ČT24 a kongres prolezl i relací 168 hodin).

    Roden, V odborné péči

    Izraelská předloha scenáristy a režiséra Hagai Leviho V odborné péči nalezla v civilním Karlu Rodenovi ideálního představitele FOTO ARCHIV

    ČT šla ve své posedlosti pseudokauzou „rebelů“ a napínavou záhadou, kdo v dramatickém souboji Nečas versus Nečas zvítězí, tak daleko, že jako hlavní zprávu dne „hrála“ dokonce i předvečer (!) kongresu. Neohrožený Jakub Železný navštívil již den předtím (!) prázdnou halu, kde zítra – považte! – propukne ta bomba, proti níž je duel Obama x Romney půtkou v Dolní Horní. Popsal nám prostředí a slíbil, že ČT bude v příštích dnech „u toho“ i v kuloárech, ba i v brněnských nočních podnicích. Mnohem veřejnoprávněji se opět zachovaly komerční televize: taková Nova zařadila věcnou informaci o kongresu třetí nejsilnější strany až do druhé půle zpráv, v neděli až po vítězství našich tenistek, katastrofě na Slovensku či vrcholící americké prezidentské kampani, přičemž si – na rozdíl od málem severokorejského přístupu ČT – všímala věci střízlivě a kriticky, zařadila ODS tam, kam dle veřejného mínění právem patří (mezi – až na dvě světlé výjimky v osobách Svobody a Pospíšila – kmotry prolezlou korupční partičku, jejíž charakter Nova prozradila neuvěřitelným nakupením mafiánských čísel aut: pohřeb Kočkova klanu hadr).

    Jenže ČT prohrává v soutěži s ostatními televizemi žel i v zábavě a v dramatických seriálech. To, co předvedla „kulturní“ ČT2 například 24. 10. v pořadu Na stojáka (připomeňme, že když se staronovým „stand-up“ formátem přišla před časem HBO, působil ještě ten příliv neokoukaných tváří jakž takž osvěživě), to je humor laťky tak nízké, že už jí nelze podlézt ani sádrovému trpaslíkovi. Když se tu dlouze ztrapňoval druhdy alternativní Lumír Tuček, maje v rukávu jedinou chabou pointu (Společnost s mučením omezeným), říkal jsem si: není každý den posvícení. Jenže když jako zlatý hřeb vystoupil z vlezlých billboardů a oplzlých reklam provařený Lukáš Pavlásek, a začal přednášet o masturbaci jako protestu proti feminismu a zakončil celý ten vtipuprostý tlach předčítáním z Bible: Na počátku byla masturbace (a podle něj vlastně i na konci, haha!), řekl jsem si – kam až jsme to od Mošnů, Burianů‚ V+W, Menšíků, Horníčků, ba i Vladimírů a Josefů Dvořáků klesli? Omlouvám se za vše, co jsem tu kdy kritického pronesl na adresu Luďka Soboty, Tomáše Matonohy nebo Partičky: proti Lukáši Pavláskovi je to všechno přehlídka Chaplinů.

    ČT však ujel vlak i v „umění“. Před časem jsem tu psal o Okresním přeboru a v oblasti prošvihnutých dokumentů o Občanu Havlovi. A v těchto týdnech může ČT se všemi plytkými seriály posledního dvacetiletí opět blednout závistí nad „veřejnoprávní“ laťkou, jíž jí o nedělích a pondělcích nastavila česká mutace HBO Europa. Mluvím o repríze seriálu Terapie (hlavní režisér Petr Zelenka, dále Marek Najbrt a Jaroslav Fuit, scénář mimo nich Iva Klestilová, Benjamin Tuček a Robert Geisler). Původně izraelská předloha scenáristy a režiséra Hagai Leviho, uváděná u nás též v americké mutaci pod názvem V odborné péči, byla tentokrát důsledně, a přitom nenásilně přenesena do českých reálií (disidentská či normalizační minulost některých postav, logistická účast vojáka na misi v Afghánistánu) a v civilním Karlu Rodenovi, jakkoli jde v jeho filmografii spíše o protiúkol, nalezla tato verze ideálního představitele. S tak soustředěnou hereckou i režijní prací (kamera snímá důsledně filmových způsobem) jsem se na obrazovce dlouho nesetkal. Nevěřil bych, že TV seriál může dosáhnout kvalit vpravdě čechovovských: tím hlavním tu není to, co postavy říkají a čím se v řeči míjejí, ale co zamlčují. Skutečné, doutnající a jen výjimečně navenek vybuchující drama – občas fraška, občas tragédie, nejčastěji tragikomedie – se odehrává ne v dialogu, ale pod dialogem. 95 % scén je v jediném interiéru, v soukromém bytě – ordinaci psychiatra Marka Pošty. Ano, „jenom“ se desítky hodin sedí a mluví, ale kolik variací sezení, poposedávání a polehávání tu herci předvedou, kolik toho na své postavy mimoděk prozradí!. Celé je to vlastně dramatická fuga, v níž nastupují a prolínají se jednotlivé samostatné motivy: co postava, to osud, z něhož by mohl žít celovečerní film (například z puberťačky Michaely Doubravové a jejích rodičů, z nesnesitelně krásné Táni Pauhofové a jejích erotických vztahů, z tragického Lukáše Hejlíka, z rozhádaných manželů Ani Geislerové a Martina Hoffmana, jež jako by napsal Strindberg a režíroval Bergman). Nezbývá, než se těšit na novou 35dílnou řadu…


    Komentáře k článku: ČT potřebuje terapii!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,