Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Co mě potěšilo a co ne: Anketa ředitelů tří národních a jednoho Tylova divadla

    Na přelomu letopočtů jsme položili pět anketních otázek ředitelům čtyř největších divadelních organizací: Janu Burianovi z Národního divadla v Praze, Martinu Glaserovi z Národního divadla v Brně, Jiřímu Nekvasilovi z Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a Martinu Otavovi z Divadla J. K. Tyla v Plzni. Otázky byly prosté, vyžadovány byly jasné věcné odpovědi na ně:

    1. Co se vašemu divadlu v roce 2016 nejvíc podařilo? Kterých úspěchů si nejvíc ceníte?
    2. Jaké těžkosti zkomplikovaly činnost vašeho divadla?
    3. Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
    4. Které významné akce nebo tvůrčí počiny čekáte v roce 2017?
    5. Jaké letos očekáváte největší problémy?

    prof. MgA. Jan Burian

    ředitel Národního divadla v Praze

    1. Těší nás, že se zvyšuje zájem o představení všech souborů, a tím i tržby. Vrátili jsme do majetku Národního divadla v devadesátých letech ztracenou provozní budovu (bývalý Themos), rekonstruujeme nové sídlo činohry v Anenském areálu za ztracený Kolowratský palác a připravili jsme kompletní rekonstrukci Státní opery při zachování operního souboru i produkce. Jsme aktivní ve významných evropských organizacích. A změny, které jsme v Národním divadle provedli, zkontroloval Nejvyšší kontrolní úřad s pozitivním výsledkem.

    2. Těžkosti Národního divadla jsou dlouhodobě stejné. Nemoderní a zastaralý systém příspěvkových organizací. Neexistence střednědobých závazných finančních plánů a ostudně nízké mzdy zejména orchestrů a sborů.

    3. Jediné, na co se můžete v divadle spolehnout, je, že je všechno jinak. Překvapením by tedy bylo, kdyby mě nic nepřekvapilo.

    4. Nastoupí nový umělecký ředitel baletu Filip Barankiewicz, čímž dokončíme postupnou obměnu uměleckého vedení Národního divadla. Zahájíme rekonstrukci Státní opery. Budeme pokračovat ve změnách systému vnitřního řízení zavedením první fáze důsledného mezistřediskového účtování. A všem inscenacím budeme dále věnovat všechnu péči, které jsme schopni a na kterou máme prostředky.

    5. I v roce 2017 se budeme statečně potýkat se zastaralým způsobem řízení státních příspěvkových organizací.

    Martin Glaser

    ředitel Národního divadla v Brně

    1. Loni jsem měl největší radost ze všech vydařených premiér. A nebylo jich málo! Carsenova Káťa Kabanová, Radokův Modrovousův hrad a Heřmanův Epos o Gilgamešovi. Mne osobně těší úspěch původních děl, která vznikla pro NdB, ať to bylo činoherní Otvírání studánek Alfréda Radoka, anebo baletní Chvění. Kvalitu oceňují i naši diváci. Přišlo jich skoro o 12 tisíc víc než v předchozím roce. Třetí rok za sebou nám doma rostou dvouciferným číslem tržby, loni to bylo o 12 %!

    Produkovali jsme dva velké mezinárodní festivaly. Janáček Brno patřil jednoznačně k hudebním událostem minulého roku, Divadelní svět Brno potvrdil předloňský restart a vstal jako fénix z popela. Těší mne pozitivní změna atmosféry v divadle, která jde ruku v ruce s pozváním na festivaly pro všechny soubory nebo s cenami pro naše umělce. Osobně bych vyzdvihl obrovský posun činoherního souboru, se kterým už se zase musí počítat!

    2. I v roce 2016 nás trápil nedostatek provozních prostředků. Město Brno, jako zřizovatel, se k nám ovšem zachovalo více než velkoryse. Mohli jsme výrazně zvýšit platy, investovalo se do obnovy zanedbaných technologií, festival Janáček měl velkorysý rozpočet. Je pochopitelné, že k desítkám milionů, o které se rozpočet skokově navýšil, už nebylo možné požadovat další. Na výpravy nových inscenací, na jejich marketing i na spoustu obyčejných věcí, které by měly být samozřejmé, jsme si museli vydělat.

    3. Pořád mne nepřestává překvapovat rigidita a nepružnost v myšlení a jednání. Ať je to třeba u našeho téměř monopolního dodavatele prodejního systému, díky kterému nemůžeme divákům akčně nabízet nové on-line služby nebo sami na úrovni pracovat s daty. Nebo na straně ministerských úředníků, kteří vesele ignorují programové prohlášení vlády, schválenou státní kulturní politiku a dnes už nepokrytě bojkotují přípravu legislativních změn pro každodenní kulturní provoz a tvrdí, že zastaralý model příspěvkové organizace je vlastně skvělý. Asi je na čase tvrdě pojmenovat důvody, které je k tomu vedou. Pokud by se veřejné kultuře dostalo podobné zákonné úpravy jako třeba veřejným vysokým školám nebo výzkumným institucím, připravilo by to nepochybně řadu úředníků nebo činovníků o vliv nebo možná i o práci. Zároveň by to po nich chtělo naopak větší konkrétní angažovanost a přijetí osobní zodpovědnosti. Na různých úrovních státní správy by se pak i ukázal reálný základ řečí o nutnosti podporovat domácí kulturu – v okamžiku, kdy by mohly kraje a ministerstvo být spoluzakladateli transformovaných veřejných kulturních institucí. A tedy se transparentně a dlouhodobě předvídatelně podílet na jejich financování. Že by to u nich vzbudilo velké nadšení, si samozřejmě nepředstavuji ani v nejdivočejším snu! I když na jižní Moravě se blýská na časy a kraj by nás měl letos podpořit řádově vyšší částkou než loni.

    4. V roce 2017 se těším na další ročník festivalu Divadelní svět, který by měl potvrdit své místo v kulturním kalendáři a mohli by ho vzít na vědomí i ti, kteří ho programově ignorují. Čekají nás jistě další skvělé premiéry, pozornost bude upřena na ty šéfovské (Františákova Paní z Moře, Heřmanova Láska na dálku) nebo profilové (baletní Spící krasavice, nebo původní Nejtkova opera Pravidla slušného chování v moderní společnosti).

    5. Všechny naše plány samozřejmě ovlivní rekonstrukce Janáčkova divadla, která na déle než rok omezí naše možnosti. Já ale věřím, že i z této zkoušky vyjdeme o poznání silnější a kreativnější!

    Jiří Nekvasil

    ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě

    1. Vzniklo několik inscenací, které mají hlubší význam pro další rozvoj souborů a zároveň ukazují, kam se jim podařilo v posledních letech dospět. A jsou výzvou do budoucna. Pro soubor opereta/muzikál, který prošel od roku 2010 zásadní proměnou, bylo bezesporu důležité nastudování rockové opery Tima Rice a Andrewa Lloyd Webbera Jesus Christ Superstar. A také světová premiéra „úzdravného opera“ L2: Brána života Jaroslava Duška, Ondřeje Smeykala a Maria Buzziho, tedy díla stojícího na hranicích žánrů, originálního tvaru soudobého hudebního divadla. Poslední baletní premiéra Dva světy/Jeden svět, představující v jednom večeru choreografie Ohada Naharina, Jiřího Kyliána a Itzika Galiliho, je dalším potvrzením vzrůstající úrovně souboru baletu pod tříletým vedením šéfky Lenky Dřímalové. Soubor činohry se v historii poprvé představil v Norsku, na scéně Národního divadla v Oslu byla pozitivně přijata hra Lesík norského dramatika Jespera Halleho.

    Podařilo se 3. bienále mezinárodního festivalu NODO 2016 (Dny nové opery Ostrava), který pořádají Národní divadlo moravskoslezské a Ostravské centrum nové hudby. Cením si pozitivní reflexe v zahraničních odborných periodikách nejen festivalu NODO, ale i kvalitní koncepční práce souboru opery (té se rok 2016 povedl celý!).

    Cením si toho, že se od našeho zřizovatele, tedy statutárního města Ostravy, podařilo získat finanční prostředky na zásadní proměnu světelného parku v obou budovách – bude postavena zejména na LED technologiích. Projekt jsme připravovali přes tři roky, v současné době probíhá jeho postupné zapojení do provozu. Úspěchem také bylo získání podpory zřizovatele na další projektovou dokumentaci rekonstrukce části areálu Divadla Jiřího Myrona, včetně příslibu prostředků na její realizaci v roce 2017!

    2. Nic bych nenazval vyloženě těžkostmi. Šlo spíše o události a situace, které prostě patří k životu, a také k životu divadelnímu – zejména několik náhlých onemocnění v činoherním souboru, která nás, bohužel, vedla ke zrušení několika vyprodaných představení.

    3. Ne, že by něco nedopadlo lépe a něco hůře, než jsme čekali. Ale myslím, že se rok 2016 obešel bez velkých překvapení s jedním či druhým znaménkem.

    4. Hlavní naší ambicí je docílit toho, aby celá činnost NDM byla významnou akcí a výrazným tvůrčím počinem! Je to úkol dlouhodobý, v roce 2017 asi nedojde úplného naplnění – ale pracujeme na tom! Tak aspoň vybírám připravované premiéry, které to slibují naplnit: V opeře Rossiniho Lazebník sevillský!!! v novém českém přebásnění Jaromíra Nohavici a v režii Ondřeje Havelky. Dále světová premiéra baletu choreografa Paula Chalmera s nově zkomponovanou hudbou Jana Kučery, která vzniká pro naše divadlo. A také česká premiéra muzikálu Rebecca Michaela Kunzeho a Silvestra Levaye.

    Za ale nejvýznamnější akci a tvůrčí počin považuji dokončení projektové dokumentace a doufám zahájení první fáze rekonstrukcí areálu Divadla Jiřího Myrona. Věřím, že ještě před koncem roku 2017 zde kromě vylepšeného zázemí pro umělce a jejich tvůrčí práci otevřeme nové komorní divadlo v ulici Čs. legií 12 – „Dvanáctku“. A budeme dále pracovat, abychom byli s první etapou a dalšími zrevitalizovanými prostory DJM hotovi se začátkem 100. sezony NDM, sezony 2018/2019!

    5. Celá akce rekonstrukcí může přinést zásahy do divadelního provozu, a tedy řadu potenciálních těžkostí a problémů. Snažíme se být připraveni na jejich co nejlepší řešení – a nechci je touto odpovědí a jejich vyslovením ani přivolávat! Věřím, že vše půjde podle plánu!

    Martin Otava

    ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni

    1. Jsem rád, že se nám podařilo zvrátit dlouhodobou sestupnou tendenci v zájmu o předplatné. Abonmá na rok 2017 si do konce loňského roku koupilo 10 239 předplatitelů, což je nejvíce od roku 2000, a navýšil se i celkový počet diváků na volnou kasu. V loňském roce se také podařilo dorovnat platy uměleckých a umělecko-technických pracovníků na výši tzv. tabulkových platů, bohužel i tak zůstávají platy dlouhodobě pod celostátním průměrem.

    Těší mě, že jsme vybudovali strategii propagace cílenou přímo na jednotlivé věkové skupiny mladého diváka: spustili jsme speciální projekt pro mateřské školy Kouzelná flétnička, ve kterém během tří setkání seznámíme s operou děti od tří let. Pro děti pětileté a starší máme předplatné Junior na Malou scénu, kde pravidelně uvádí dětská představení každý z našich čtyř souborů. Pro ty větší pak máme dvě abonentní skupiny: Klub mladého diváka 10+ a 14+. V roce 2016 jsme také podepsali deklaraci o vzájemné spolupráci s univerzitou, studentům nabízíme motivační vouchery a studentské last minute a setkáváme se s nimi na neformálních besedách, spolupracujeme se studentským rádiem.

    V neposlední řadě mi dělá radost Literární kavárna Plzeň-Berlín, projekt s přeshraničním přesahem určený pro mladé se zájmem o kreativní psaní. Společně s ostatními institucemi města jsme už potřetí zahájili kulturní sezonu v Plzni a kraji Průvodem Vendelín. A jsem hrdý na soubor baletu, který reprezentoval divadlo sedmi reprízami Spartaka v téměř vyprodaném Theatro Massimo Bellini v sicilské Katánii. Osobně mě také těší to, že se podařilo dokončit přestavbu téměř celého vedení divadla. Je to tým skvělých lidí, který má jasno v dalším uměleckém směřování divadla. Vzájemný soulad funguje i v souborech.

    2. Byly to většinou technické problémy související s provozem Nového divadla, které by ale měl, dle mého názoru, každý při zprovoznění nové divadelní budovy očekávat.

    3. Předpokládal jsem, že druhý ročník Noci s operou bude úspěšný. Příjemně mě překvapilo, že na open air provedení Aidy v lochotínském amfiteátru přišlo ještě o 1000 diváků více než rok předešlý. (Celkem to bylo téměř 6000 diváků.) Doufám, že jsme pro operu nadchli i ty, kteří z ní do té doby měli obavy.

    4. Nadále budeme uvádět původní tituly spjaté s regionem a nabídneme divákům řadu českých i světových premiér. Stejně jako v minulém roce budou v činohře režírovat další výrazné osobnosti současného divadla, po duu SKUTR a Martinu Čičvákovi to bude Michal Vajdička a další. V české premiéře zde zazní Cherubiniho opera Medea a přímo pro DJKT vzniká opera Miroslava Kubičky Jakub Jan Ryba. Poprvé v historii DJKT uvedeme muzikál West Side Story a událostí bude i původní balet choreografa Richarda Ševčíka Oliver Twist. Obnovíme také tradici zájezdů do partnerského města Winterthur. Sezona vyvrcholí třetí Nocí s operou, scénickým provedením kantáty Carmina burana.

    5. Rádi bychom návštěvníkům zvýšili komfort Nové scény. Chceme zařídit foyer sedacím nábytkem, umožnit bezbariérový přístup do předních řad a vybavit sál elektroakustickým dozvukem. Naši diváci si to zaslouží.

    Anketu připravil HER


    Komentáře k článku: Co mě potěšilo a co ne: Anketa ředitelů tří národních a jednoho Tylova divadla

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,