Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Cirkusově, vulgárně, pozpátku i s překvapením…

    Víkendové počasí již pouličním projektům přálo. Vyskytly se však jiné komplikace, a dvě plánované inscenace se nehrály. Pořadatelé i účinkující byli ovšem pohotoví, a divákům nabídli alternativu. Tím se však programy sobotního odpoledne na náměstí Jiřího z Poděbrad a nedělního na náměstí Míru velmi podobaly.

    Sobota především na ulici

    V sobotu odpoledne se dvojice žonglérů – Bratři v tricku (Adam Jarchovký a Vašek Jelínek)představila s poměrně novým (premiéru měl v červnu na festivalu Cirk-UFF v Trutnově – viz Hrazdy nad Trutnovem No.2) pouličním projektem Malíři. Představení s žonglováním a jinou předmětovou manipulací či drobnou akrobacií diváky příjemně naladilo. Žongléři se snažili své kousky tematicky zasazovat, aby nešlo jen o předvádění dovedností se zvoláním – Helá hop. Coby dva pouliční malíři nápaditě používali štafle, kbelíky, malířské štětky… Občas bylo humoru až moc, ale většině diváků trocha trapnosti či přemrštěnosti v pouličních projektech nevadí.

    Poté se objevila čtveřice na vysokých chůdách – Long Vehicle Circus. Celé vystoupení zahájili oddychovější částí – valčíkem a komicky podaným Labutím jezerem. Poté předvedli své známé chůdařské vystoupení, podle něhož se také skupina jmenuje. To je založeno na precizním nazkoušení – ať už pádů a následném vstáváním na chůdách či přemetů a roznožek. Je to vysoce technicky zdatné představení a performeři si za něj právem vysloužili obdivné reakce.

    Neodpustím si ale jednu poznámku. Ač obě české skupiny nejsou zcela neznámé, je – aspoň pro mne – překvapivé, jak o své zviditelnění bojují. Obě se totiž zúčastnily televizních soutěží na komerčních stanicích, které vyhledávají talenty. Možná má české pouliční umění až příliš blízko ke komerčnímu popu. Což je škoda. Lidovost je přeci jen něco jiného…

    Po nich se divákům představilo maďarský soubor The Winged Dragons Theatre. Původně avizované „absurdní představení o jablku“ The Apple Story nahradili komediálním převyprávěním Moliérova Lakomce. Diváci si i přes vysokou míru slovního projevu, který byl v angličtině, představení užili. Možná až nečekaně. Čtveřice herců je pohotová a podařilo se jí mnohé diváky do představení zapojit. Nicméně pro děti, pro něž bylo představení určené především, ale které anglicky nehovoří, to moc zábavné nebylo. Kromě vtipného vyprávění, postávání na chůdách a interakce s publikem se totiž nedělo nic.

    Poté se program přesunul do Divadla v Celetné, kde Spitfire Company uvedli svou klauniádu Bad Clowns. Viděla jsem již premiéru v Paláci Akropolis (Klauniáda to není a manifest taky ne) a myslím, že tamní syrovější prostor je pro většinu projektů této skupiny mnohem vhodnější. V sobotu se představení navíc dost pomalu rozjíždělo, diváky strhlo až před polovinou. Nakonec však bylo publikum nadšeno a jedna skupina dívek dokonce při závěrečném potlesku povstala.

    Nedělní déjà vu
    V neděli se odpolední a venkovní produkce přemístily o pár metrů dál – na náměstí Míru. Nejprve Nori Sawa předvedl své Kousky s nápaditými loutkami a maskami. Podařilo se mu zaujmout všechny věkové skupiny diváků a do programu jistě patřil. Jen si myslím, že je poněkud nefér tohoto umělce neustále označovat za „hosta z Japonska“, když v České republice žije již od roku 1992. A to i když se v poetice jeho projektů jeho japonský původ odráží.

    Poté se opakovala část sobotního programu – nejprve se objevil maďarský Lakomec a pak i čeští Malíři. Mnoho diváků se těšilo na spitfiří pouliční projekt Traffic Dance, který se odehrává na starém hasičském voze, ale z nepozornosti úředníků se na náměstí Míru setkaly dvě akce najednou. Prostor, který skupina potřebovala pro svou pouliční produkci, zabíraly bílé stany zahraničních filmových štábů. A tak se Traffic Dance musel odvolat a nahradit menšími Malíři. Škoda, myslím, že tento především taneční projekt by českým pouličním projektům přinesl body navíc. Ač je text – Ginsbergovo Kvílení – pronášen také v angličtině.

    Patnáct třešniček

    Pokud jsem měla celý víkend pocit diváckého nenaplnění, tak jsem byla hojně saturovaná večerní produkcí v Divadle v Celetné. Italský divadelník žijící v Dánsku Paolo Nani svým závěrečným představením celého festivalu dokázal něco neuvěřitelného – donutil diváky smát se bez přestávek více než hodinu. Pak už opravdu musel být konec festivalu, protože po tomto zážitku nešlo už uvést nic lepšího.

    Naniho nonverbální inscenace The Letter vznikla již v roce 1992. Umělec ji neustále rozvíjí, dnes je tedy téměř dokonalá. Stejný příběh, který označil slovy „Je o ničem…“ předvedl patnácti zcela odlišnými způsoby: v opilosti, ve westernovém stylu, jako němý film, jako horor, cirkusově, vulgárně, bez rukou, pozpátku, s překvapením… Nani před každou verzí ukáže publiku cedulku s „žánrem“, v němž bude jednoduché činnosti (příchod ke stolu, nalévání vína, napsání dopisu a následné zjištění, že v peru nebyl inkoust…) předvádět. Divák přirozeně očekává určitá klišé, která se k jednotlivým žánrům vážou, ale vždy je tomu nakonec „trochu jinak“. A to je Naniho největší schopnost – bořit divákova očekávání a udivovat ho vždy novými, neotřelými nápady. Nelze popsat, čím přesně diváky strhne. Zčásti je to důsledkem vytvořené atmosféry a umělcova charismatu, ale především je to věcí dokonalé výstavby situací a herecké techniky. Mohu jen zaznamenat, že se jednalo o mimořádné představení. A k mé velké radosti čtenářům prozradím, že se mohou o mistrovství Paola Naniho sami přesvědčit. Do České republiky se totiž zanedlouho vrátí. V srpnu bude hostem 1. bejbypankového festivalu pro rodiny pod širým nebem Kefír v Lysé nad Labem. Dopis uvede 20. srpna, o den později vlastní adaptaci románu Dr. Jekyll a Mr. Hyde.

    Letní alternativa

    Festival Za dveřmi je Nultý bod se vydařil. Přes drobné nedostatky jde o cennou alternativu k letním produkcím, jež jsou v hlavním městě divadla chtivým Pražanům i turistům nabízeny. Diváků bylo na všech představeních hojně. Podle pořadatelů vidělo více než pětadvacet představení dvanáct tisíc diváků. A byli většinou spokojeni. Snad se tedy festival bude konat i příští rok a pořadatelům se podaří splnit si další velké přání (a v mých očích rehabilitovat svůj výběr pouličních projektů) – dovézt do Prahy Teatr Biuro Podrozy s jeho velkou pouliční sci-fi Planeta Lem.


    Komentáře k článku: Cirkusově, vulgárně, pozpátku i s překvapením…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,