Setkání ptakoještěrů a pand
Soubor Dejvického divadla přijal nabídku novocirkusové La Putyky a v hale Jatek78 společně nazkoušeli inscenaci Honey. Téma přinesl a scénář (spolu s režisérem inscenace Miroslavem Krobotem) napsal psycholog Lubomír Smékal. Od začátku je patrné, že jde – především – o setkání. Aktéři jsou opatrní, rozechvělí, okázale vášniví, nejistí, jak bude reagovat druhý, užívají si neznámého. Právě tyto stavy a situace jsou v představení tím divácky i divadelně vzácným.
Hlavní prostor v inscenaci Honey mají Anna Schmidtmajerová a Václav Neužil FOTO HYNEK GLOS
Na začátku sledujeme rozcvičku, kdy si oba soubory zkoušejí, co jeden od druhého může očekávat a co může jeden druhému nabídnout. Vidíme herce Dejvického divadla pokoušející se o – pro performery La Putyky – jednoduchá akrobatická čísla. Později ukážou herci Dejvického divadla své herecké přednosti, schopnosti z jednoduché situace vytvořit situaci dramatickou, přesně vystavěnou a vypointovanou. Příběh dívky Honey, jež se nahá koupe v bazénu, ve kterém sídlí ještěři, z dálky ji sledují nadržení chlapi a kterou později dostane do problémů milenec, je v podstatě jen záminkou ke kaleidoskopu výstupů a čísel akrobatických (à la La Putyka) či činoherně komediálních (à la DD). Miroslav Krobot s Rostislavem Novákem ml. se snaží maximálně poetizovat každý obraz. Zbavují ho realističnosti a popisnosti.
Hlavní prostor mají Anna Schmidtmajerová a Václav Neužil. Řádí na závěsných lanech, řítí se plnou hereckou i performerskou parou do každé situace. V inscenaci se dynamicky pracuje s prostorem. Hraje se do hloubky, odkud vycházejí různé tajemné bytosti, i ve výšce lešenářské konstrukce, která tu slouží jako sauna, tu jako obchodní dům Labuť, z jehož střechy na závěr životem zruinovaný hrdina skočí. Řešení jeho sebevražedného skoku je parádní. Plné ironie, vtipu a sarkasmu. Činoherec Neužil se postaví na zábradlí ve výšce zhruba pěti metrů, rozpřáhne ruce a rozpačitě ustoupí stranou. Místo něj se na zábradlí postaví akrobat a do papírových krabic seskočí – coby kaskadér-dabér – on. Chytré řešení, prolnutí dvou souborů je dokonáno.
Honey není novocirkusový projekt ani pohybová groteska a už vůbec ne činohra. Každý z diváků si z něj odnese jiný vjem a odlišný zážitek. Jednomu uvíznou v paměti erotické (sadomasochistické) scény Schmidtmajerové s Neužilem na závěsných lanech, jiného nadchne ptakoještěr Vladimíra Polívky či tanec obrovských pand, někoho mimoňské výstupy Pavla Šimčíka. A snad každého vtáhne živý hudební doprovod multiinstrumentalisty Jana Balcara, citlivě reagujícího na dění na jevišti, neustále udržujícího napětí a rytmus. Ale možná si příště vyberou jiné scény a herce.
Inscenace má totiž ještě jednu podstatnou vlastnost. Přes náročná čísla a množství scén a převleků je otevřená proměnám a vývoji. Věřím, že si obě divadla možnost dále objevovat a překračovat ujít nenechají. Je obdivuhodné, s jakou energií a chutí se obě skupiny do nezmapovaných mileneckých vztahů pouštějí a po nevyšlapaných cestách vydávají. U La Putyky je to letos – po projektu s rwandskými performery Hit, Tell the difference na Letní Letné – dokonce podruhé. Salut!
Cirk La Putyka & Dejvické divadlo, Praha – Miroslav Krobot a Lubomír Smékal: Honey. Režie Miroslav Krobot, režijní a pohybová spolupráce Rostislav Novák ml., scénografie Jakub Kopecký, kostýmy & make-up Kristina Záveská, hudba Jan Balcar. Premiéra 12. listopadu 2017 v Jatkách78.
Komentáře k článku: Setkání ptakoještěrů a pand
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
