Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Chaos korigovaný bílými plášti

    V rámci projektu 8v8 (osm „scénických skic“ v osm hodin), pořádaném ve spolupráci divadla Letí a agentury Dilia, byla uvedena poslední letošní hra: Princip chaosu (Das Prinzip Meese) od Olivera Klucka. Autor, narozený roku 1980 v Bergenu na Rujaně, získal za hru cenu pro novou dramatiku berlínského festivalu Theatertreffen a v únoru 2010 se konala její premiéra v berlínském Maxim Gorki Theater.

    Zmatení třicátníci?

    „Princip chaosu vznikl na základě eseje o generaci německého malíře Jonathana Meeseho. Hra vypovídá o životních osudech dnešních třicátníků.“ Tolik z anotací. Značná část hry se skládá z drobných výstupů, okýnek představující různé osudy. Převažuje neradostnost a zmatenost. Někdy svůj osud představuje pouze sama postava, jindy je vyslýchána zaměnitelnými figurami v nemocničních pláštích. Důležitým tématem je i opuštěnost uprostřed davů lidí. Nemyslím si ale, že by se jednotlivé obrazy musely notně omezovat pouze na generaci třicátníků. Rozhodně mají obecnější platnost.

    „Bílé pláště“ hru rámují a udržují ji v kompaktním celku. Nejen, že provádějí jakýsi výzkum lidských osudů a často svými otázkami vyslýchané postavy terorizují, ale hlavně z jejich úst slyšíme nejrůznější narážky a komentáře, týkající se nejen divadla, diváků a divadelnosti, ale i obecněji současného světa. Autor skrze ně mluví o probíhající hře, podivuje se nad tím, že divák neodejde a zůstává v hledišti, proklamuje, že hra nikam nesměřuje, nic nesdělí apod. Charakteristická je pro celé drama ostrá ironie a časté jsou i nejrůznější odkazy, převážně literární a filosofické.

    Zdřevěnění života

    Scénická skica divadla Letí je na půli cesty mezi scénickým čtením a regulérní inscenací. Herci se na jevišti pohybují s textem v ruce, přitom se ale pracuje s mizanscénami, kostýmy i rekvizitami. Podobně i charaktery jednotlivých postav jsou herecky pouze „naskicované“. Režisérka Martina Schlegelová inscenaci nechala v prázdném prostoru, kam si každý účinkující (Richard Fiala, Michal Kern, Eva Nádaždyová a Pavol Smolárik) přinese svou rozkládací dřevěnou židli. Z těch poté „staví“ scénu pro jednotlivé výstupy. Režie herce v prostoru aranžuje, dramatičnost a dynamika pochází převážně z přednesu textu. Ztvárnění různých postav jedním hercem je znázorněno změnou oblečení. Vrcholem je kostým stromu, který pohltil hercovo tělo (vykukoval pouze obličej) a ruku mu přetvořil v nemotorné haluze.

    Při závěrečném potlesku se na jevišti objevil i autor Oliver Kluck, který jak svým zjevem, tak i vystupováním potvrdil mýtus o plachém autorovi-intelektuálovi. Schovával se za dlaněmi přiloženými na očích a poté už jen vykukoval zpoza bočního portálu.

    Divadlo Letí Praha – Oliver Kluck: Princip chaosu. Překlad Kateřina Bohadlová. Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Marie Špalová, výtvarná spolupráce. Aneta Grňáková. Premiéra 10. listopadu 2010 ve Studiu Švandova divadla.


    Komentáře k článku: Chaos korigovaný bílými plášti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,