Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    České potíže s Janáčkem

    Na brněnském náměstí Svobody a ve foyeru Janáčkova divadla jste mohli donedávna zahlédnout papundeklové postavy světových celebrit od Hitlera po Marilyn Monroe, všechny v životní velikosti a s hlavou Leoše Janáčka! Nalákat diváky na druhý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno evidentně nebylo snadné.

    Ve světě se Janáček stal jedním z repertoárových autorů od doby, kdy se opera začala považovat především za divadlo – tedy před nějakými dvaceti třiceti lety. Nalezli v moravském Mistrovi svět dramatických vášní i etických a filosofických otázek, otevřený různým interpretacím. Kdežto u nás, zvláště donedávna v Brně, „znalci“ zuby nehty bránili prý jediný správný pozitivistický přístup k Mistrovi před modernistickými schválnostmi cizáků! Kdepak hrát Její pastorkyni v obřím mlýně, jak si to před lety dovolil David Pountney v koprodukční inscenaci vídeňské Státní opery a brněnského Národního divadla – jak jen to šlo, nahradili ji svou vlastní, realisticky úhledně kašírovanou. A pak se ptají, proč zdejší diváci o Janáčka nestojí.

    Jak čekat zájem o Janáčka, když o repertoáru a jevištní estetice zdejších operních divadel léta rozhodovali lidé, kteří si nejvíc libovali v tradicionalistických inscenacích operních šlágrů typu Verdiho Traviaty či Bizetovy Carmen? Kteří striktními pravidly uzavírali operní divadlo před neoperní veřejností? Jak může být obecenstvo zvědavé na Janáčka, když tu nemůže slyšet širší repertoár 20. století? Když se dětem v hodinách hudební výchovy po desetiletí dostávalo, a možná stále dostává, nejedlovských názorů na hudbu? Když v televizi Nejedlého pohrobci uvádějí jen záznamy operních inscenací třicet čtyřicet let staré? Ze světa nic pořádného, přestože existují desítky záznamů pozoruhodných soudobých inscenací – uvádí je třeba stanice Mezzo, kolují internetem nebo na DVD. Můžeme se pochlubit jedním operním divadlem na milion obyvatel, stejně jako Němci, ale víme, jaký má operní divadlo v dnešním světě smysl? Ptají se ministři kultury, co za stovky milionů korun očekávají od Národního divadla a Státní opery?

    Janáček se podle mého u nás nehraje kvůli přetrvávající české operní xenofobii. Proto, že k jeho otevřené interpretaci zdejší Nejedlým poznamenané operní divadlo ještě nedokulhalo. I proto, že se z jeho díla vytvořil fetiš, na který se nesmí sáhnout! Dík organizátorům festivalu za okno do Janáčka a do světa, i městu Brnu, že to financuje. Ale dokud se nezmění výše uvedené, nezbyde než za dobrým Janáčkem jezdit za hranice. Vyberete si tam skoro v každém divadle.


    Komentáře k článku: České potíže s Janáčkem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,