Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Cena Marka Ravenhilla na Divadelní Floře

    Centrum současné dramatiky letos pošesté udělí cenu za nejlepší českou divadelní inscenaci nového dramatického textu. Za rok 2015 bylo z více než 70 premiér v českých divadlech nominováno 5 inscenací. Vítěz bude vyhlášen v rámci Divadelní Flory, v sobotu 21. května 2016 v Moravském divadle Olomouc. Cenou je „kožich Marka Ravenhilla“, který pro letošní ročník zhotovil designerský kolektiv Dry Milk of Virgin Mary. Předání proběhne před festivalovým uvedením inscenace hry Maria von Mayenburga Kámen domácího souboru MD Olomouc.

    Leti-logo

    Cenu Marka Ravenhilla udělujeme již pošesté a poprvé za šest let nebyl projekt podpořen grantovou komisí města Prahy, což nás velmi mrzí. Myslíme si zároveň, že udílení této ceny má v kontextu české divadelní scény stále svůj smysl, proto jsme se rozhodli v iniciování pokračovat. Využili jsme nabídku festivalu Divadelní Flóra Olomouc, který se ve své programové linii inscenování současných divadelních textů věnuje, a poprvé předáme cenu za inscenaci současného textu mimo Prahu, říká Martina Schlegelová, umělecká vedoucí Divadla LETÍ, které udílení Ceny Marka Ravenhilla iniciuje.

    Cena Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu je ocenění za počin v oblasti inscenování současné dramatiky pro česká divadla. Novým textem se rozumí takový text, který vznikl v období 10 let před příslušným udělením ceny. Oceněná inscenace je volena na základě konsensu členů Rady Ceny Marka Ravenhilla, kteří zohledňují symbiózu kvalitního textu a kvalitu jeho inscenování. Rada sleduje i výsledky autorské či kolektivní tvorby, u nichž rozhoduje výsledný text a jeho přenositelnost mimo kontext konkrétní inscenace a poetiky divadla, pro nějž vznikal. Projekt Centrum současné dramatiky, v rámci něhož je cena udílena, založilo pod záštitou Václava Havla v roce 2010 Divadlo LETÍ.

    V předchozích ročnících získaly Cenu Marka Ravenhilla inscenace brněnského Buranteatru Létající dítě v režii Mikoláše Tyce, inscenace Divadla Petra Bezruče Můj romantický příběh v režii Daniela Špinara, inscenace Komorní scény Aréna S nadějí, i bez ní v režii Ivana Krejčího, inscenace Činoherního studia Ústí nad Labem Hamlet je mrtev. Bez tíže v režii Davida Šiktance a inscenace Pražského komorního divadla Černé panny v režii Dušana D. Pařízka.

    Erika Stárková a Jan Grundman v inscenaci Small Town Boy (Divadlo Letí ji nyní uvádí ve Vile Štvanice, premiéra v roce 2015) FOTO DOROTA VELEK

    Erika Stárková a Jan Grundman v inscenaci Small Town Boy (Divadlo Letí ji nyní uvádí ve Vile Štvanice, premiéra v roce 2015) FOTO DOROTA VELEK

    Nominované inscenace na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2015

    * Petr Kolečko: Poker Face

    Jihočeské divadlo České Budějovice, režie: Thomas Zielinski

    Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích dlouhodobě a odvážně nasazuje aktuální novinky české i světové dramatické literatury. Odvaha byla zapotřebí i u textu Petra Kolečka Poker Face. A to nejen kvůli drsnému vyjadřování postav, které jde bezohledně proti srsti méně otrlým divákům, ale především i kvůli neméně drsnému zacházení s odkazem přední osobnosti české kulturní i politické scény po roce 1989. Ve hře, která vznikala pro mezinárodní projekt Generační ikony ve Střední Evropě a kde v několika časových liniích sledujeme osud tří generací, nevítězí ani pravda a láska, překvapivě však ani blbá nálada a kocovina z polistopadového vývoje, ale cynický pragmatismus. Poselství to, pravda, není zrovna hluboké, ale na druhou stranu svižně a bez zbytečných dokumentárních historicko-politických odboček vystihuje primitivní strategie rodinných a mafiánských klanů, které nahradily zlo totalitního systému kvazidemokracií, v níž stojí peníze a osobní profit vždy až na prvním místě. Svižné je i tempo inscenace, kterou režie a scénografické řešení (Thomas Zielinski a Tereza Beranová) drží v sevřeném tvaru pomocí filmových střihů mezi jednotlivými místy a časovými rovinami děje a v níž čtveřici protagonistů nepustí ani na okamžik z jeviště. Ostře ironický humor, který je tradičním českým způsobem rezistence vůči všemu a všem, si tak v plných doušcích dopřávají nejen diváci, ale také herci, kteří náročné zadání plní výtečně. Inscenace Poker Face by proto rozhodně neměla zapadnout v archivních análech „regionálního“ divadla. (Martina Pecková Černá)

    * Denis Kelly: Rituální vražda Gorge Mastromase

    DISK Praha, režie: Adam Svozil

    V dubnu 2015 se představil absolventský ročník oboru činohra pražské DAMU sžíravým podobenstvím o bezohledné cestě za úspěchem. Zobrazení kariéry jednoho bezskrupulózního muže, který na konci své životní pouti zůstává zcela osamocen, se v interpretaci adeptů divadelního umění vyznačuje spojením společenské naléhavosti se zábavným spektáklem. Inscenace hry významného britského dramatika Denise Kellyho tak vykazuje sympatickou svěžest, v bezchybném temporytmu i vynalézavých mizanscénách jiskří talent režiséra Adama Svozila. (Jan Kerbr)

    * Falk Richter: Small Town Boy

    Divadlo LETÍ, režie: Marián Amsler

    Inscenační řešení dramatu Falka Richtera je závislé nejen na zkušenosti a nápaditosti tvůrců. Smysluplně interpretovat složitě strukturovaný a poněkud patetický text tak, aby nevyzněl trapně či prázdně, není snadné. Do velké míry záleží na schopnosti jevištní nadsázky a smyslu pro ironický i sebeparodický humor. To vše se podařilo právě Divadlu LETÍ. Problematika přijetí sama sebe, své homosexuality anebo životního stylu západní společnosti s jeho pozitivními i negativními stránkami je zprostředkována čtyřmi aktéry na nekončícím soukromém večírku. Příběhy postav jsou v závislosti na svých pocitech sdělovány také zpěvem a pohybem a divák je díky tomu přítomen velkolepé tragikomické show. (Hana Hložková)

    * Kazimír Lupinec & Co.: Upokojenkyně

    V.A.D. Kladno

    V jedné z nejvýraznějších inscenací neprofesionální scény posledních let dosahuje herecká poetika kladenského souboru svého vrcholu – a to ve šťastné kombinaci s vynikající autorskou hrou, která závažné téma péče o seniory pojímá zcela neokázale, s notnou dávkou černého humoru, ale nikoliv bez citu. Výsledkem je inscenace, která snese srovnání bez ohledu na „amatérskost“, a text, který by se mohl dobře uplatnit i na profesionálním jevišti. (Michal Zahálka)

    * Tomáš Dianiška: Zvrhlá Margaret

    A Studio Rubín, režie: Anna Petrželková

    Tomáš Dianiška ve svém textu zpracovává témata, která se velice snadno mohou zvrtnout do líbivé směšnosti a povrchní lascivnosti. Intimní sféra lidské sexuality. Destruktivní démoni lidského podvědomí, kteří jedince v touze po uznání (a lásce) vedou ke katastrofálním koncům. A v neposlední řadě otázka, jestli je člověk „pouze“ živočich nebo „obraz“ Boží. To vše Dianiška dokáže umně namixovat a nesklouznout přitom do plakátové agitky nebo na druhé straně nevkusné ironie. V tom jeho dramatu velkou měrou pomáhají herečtí protagonisté vedení neexhibující režií Anny Petrželkové. Nepřehrávají a s citem pro detail se snaží i místa, která přímo volají po parodii a „hurónském smíchu“ naplnit lidskými emocemi. V českém divadle nepříliš vídaný jev. (Vít Pokorný)

    • Autor:
    • Publikováno: 5. května 2016

    Komentáře k článku: Cena Marka Ravenhilla na Divadelní Floře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,