Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2020

ročník 28
31. 3.–13. 4. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Čelákovické glosy (No. 59)

    Postludium německého festivalu – Rimini Protokoll

    Na podiu sedí v kuželu světla na křesle mužská postava, zprvu mám dojem, že je to  herec, maskovaný jako humanoidní robot – některé prvky jeho projevu ovšem vzbuzují podezření: především přednáší velké kvantum textu, které zní zřetelně odjinud, nikoli z jeho „úst“, jejichž artikulační pohyby jsou spíše nezřetelné, neadekvátní. Popisuje svoji proměnu/vznik robota, jež se podobá reálné osobě –  celý proces je ilustrován filmovými dotáčkami, promítanými na plátno na podiu.

    Rimini Protokoll (Stefan Kaegi) / Thomas Melle / Münchner Kammerspiele – Uncanny Valley (Tísnivé údolí). Foto: archiv divadla.

    Gesta „rukou“ jsou dost nepřirozená, svoji skutečnou identitu prozradí protočením chodidla své nohy. Když produkce skončí, postava nevstane z křesla, aby poděkovala za potlesk. Diváci si při odchodu ze sálu mohou prohlédnout opravdového robota.

    Jako všechny produkce Rimini i tato sahá přímo do životních reálií, které ukazuje a nechává diváka jeho úvahám a představám, pro mě v tomto případě hororovým.

    Na rozdíl od tohoto představení skupina Interrobang (v roce 2015 v off-programu PDFNJ) obecenstvo sice nechala volit řešení nastoleného problému (uprchlická vlna), nakonec ale jsme dostali radu, skoro příkaz, adaptovat volné půdy vinohradských činžáků pro bydlení nově příchozích.

    Zpět k Rimini Protokoll: víceméně tušíme, co se děje v americkém Silicon Valley, produkce nazvaná  Uncanny Valley nás ovšem vede tam, kde se na nás chystá to, o čem máme jen mizivé (spíš žádné) ponětí. Natož abychom věděli, jak se na takové proměny připravit! Zatím lze uvažovat o tom, jestli já nebo vy nejsme ve skutečnosti humanoidi – roboti… při zpáteční cestě vlakem jsem je všude kolem sebe viděl!

    • Autor:
    • Publikováno: 11. března 2020

    Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 59)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,