Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Čelákovické glosy (No. 33)

    Státní opera (název měl signalizovat podle záměru Karla Drgáče a asi i Evy Randové mimořádnou, nejspíš „vídeňskou“ úroveň a samozřejmě vábit turisty, protože Státní je přece víc než Národní, jehož rakouský ekvivalent je Volksoper) nastudovala znovu jeden ze základních kamenů svého repertoáru – Verdiho operu Nabucco. Hlavním tahákem bylo jméno José Cura – tentokrát nikoli jako zpěvák, ale výtvarník a režisér.

    Přiměřené aranžmá postav, zajímavá scéna (univerzální kosodélníková stavba připomínající vnitřek Cheopsovy pyramidy), kostýmy taky spíš egytské. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Výsledek jeho práce: přiměřené aranžmá postav, zajímavá scéna (univerzální kosodélníková stavba připomínající – aspoň mně – vnitřek Cheopsovy pyramidy, tam je ovšem tma), kostýmy taky spíš egytské, i když Cura napsal, že se autorka (Silvia Collazuol) inspirovala Kandinským (proč zrovna jím?). Ani náznak pokusu o výklad díla, jen „malebná skupení“ (jak si psával do režijních knih Roman Polák kolem roku 1910).

    Ani náznak pokusu o výklad díla, jen „malebná skupení“. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Pěvecké a herecké výkony taky nejsou na „státní vídeňské“ úrovni, ale prostě pražské. Se vším, co to obnáší. Takže: Martin Bárta v titulní roli především exponuje materiál, dosti brutálně. Kristina Kolar, Abigail dovezená až z Rijeky, je absolutní katastrofa. S obrovským vibratem a zcela nesympatickým pěveckým projevem (který lze třeba vydávat za záměr: podtržení intrikánského typu). Jana Sýkorová je vcelku slušná Fenena. Lépe dopadají další mužští sólisté – Roman Vocel je dobrý Zachariáš, nejlepší pěvecký výkon večera. Podobně i Martin Šrejma jako Ismail, poslouchatelný je i Pavel Švingr (Baalův velekněz). Sbor zní místy falešně, častěji ale dobře. Výkon orchestru je nejlepší z celé hudební složky. Stabilni, spolehlivý.

    Pěvecké a herecké výkony jsou jen „pražské“. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Potlesk ne zcela zaplněného Karlína (přesto, že je dost turistů) je během představení spíše zdvořilý, včetně „povinného“ po známém hitu Va pensiero. Děkovačky jsem nevyčkal. Jednak nebylo proč a hlavně, spěchal jsem na vlak. Po předchozích čtyřech dnech zážitků z festivalu New Days of Opera Ostrava/Dny nové opery Ostrava to byl po všech stránkách šok.

    Národní divadlo/Státní opera, Praha – Giuseppe Verdi: Nabucco. Hudební nastudování: Andreas Sebastian Weiser, režie, scéna a světelný design: José Cura, kostýmy a asistentka režiséra: Silvia Collazuol, asistent světelného designéra: Pavel Dautovský, sbormistr: Adolf Melichar, dramaturgie: Jitka Slavíková. Sbor a Orchestr Státní opery. Premiéry 28. a 29. června 2018, Hudební divadlo Karlín. Psáno z 1. reprízy 1. července 2018.

    ///

    Více na i-DN:

    Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 15)

    • Autor:
    • Publikováno: 4. července 2018

    Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 33)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,