Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Čelákovické glosy (No. 12)

    Němé filmy se samozřejmě nepromítaly v naprostém tichu – v nóbl biografech byly menší (obsazením v podstatě salonní) orchestry, které hrávaly směs známých skladeb, v menších kinech obstaral doprovod aspoň pianista. Dnes je pro některé skladatele ozvušení těchto filmů výzvou.

    Varhaník od sv. Víta. Repro archiv

    K nim patří i Jan Rybář, který si vyzkoušel na německé expresionistické klasice Upír Nosferatu, jaké to je komponovat k hotovému filmu bez možnosti kontaktu s jeho tvůrci. Tentokrát se obrátil k české kinematografii: zhudebnil Fričova Varhaníka od svatého Víta (1929).

    Pod larmoyantním příběhem jsou podepsáni ještě Václav Wasserman (autor námětu, spolu s režisérem Mac Fričem) a Vítězslav Nezval (scénář): jeptiška, která podlehne svodům světa (reprezentovaným bohatým malířem), sebevražda (zlotřilým zlodějem prezentovaná jako vražda), šťastný závěr je svatba jeptišky s malířem ve svatovítské katedrále. Z dnešního hlediska je na filmu pozoruhodná výtvarná stránka využívající především pražských historických staveb (včetně venkovského okolí).

    Repro archiv

    Rybářova hudba je logicky eklektická: v partituře jsou jak „romantické melodie“ tak repetitivní minimalistické plochy, které posilují dramatičnost situací, i názvuky českého jazzu 20. let (dokreslují prostředí malířovy vily). Zaznívá rovněž chrámová hudba (využití latinského textu ordinaria odkazuje ke gregoriánskému chorálu), a to nejen ve scénách v klášteře či kostele. Proto kromě desetičlenného orchestru (flétna, klarinet, saxofon, smyčcový kvintet, bicí a varhany) účinkuje i ženský sbor.

    Pod taktovkou skladatele a za přispění sbormistryně Miroslavy Vítkové (ženský sbor Bubureza) zazněla působivá hudba se zvukovým kouzlem. Fričův film, z dnešního pohledu třeba místy i komický, významně obohatila, nobilitovala a přispěla k jeho působivosti.

    Dokonce i moje sousedka, která byla asi trochu „pod vlivem“, se smála málo a velmi potichu.

    Varhaník u sv. VítaRežie Martin Frič, ČSR 1929 / 75 min. / 35mm / Hrají Karel Hašler, Oskar Marion, Suzanne Marwille, L. H. Struna. Hudba Jan Rybář. Premiéra: 24. května 2017, kino Ponrepo, Praha.

    • Autor:
    • Publikováno: 31. května 2017

    Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 12)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,