Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Magická hra symbolů

    Lužickosrbskou legendu o Krabatovi – čarodějově učni, literárně pojednanou nedávno zesnulým Otfriedem Preuss­lerem, znají Češi především díky strašidelnému animovanému filmu Karla Zemana. Atraktivní látky si všiml choreograf Jan Kodet, který ke spolupráci na novém původním baletu přizval skladatele Zbyňka Matějů a režijní duo Lukáš Trpišovský – Martin Kukučka. Matějů je zřejmě naším nejplodnějším skladatelem baletní hudby. Složil hudbu pro Zuskovy balety Komboloi a Ibbur, s Pavlem Šmokem spolupracoval na Golemovi, před šesti lety uvedl v Plzni balet Zahrada (choreografie Alena Pešková) a spolupracoval i s Janem Kodetem na taneční inscenaci Kevel. Pro Čarodějova učně složil hudbu v dobrém slova smyslu eklektickou a temně minimalistickou. Není vyloženě taneční, ale skvěle vytváří atmosféru pro jednotlivé obrazy. V Národním divadle zní částečně živě v podání komorního orchestru a částečně z nahrávky, kde ji doplňují konkrétní zvuky a výjimečně i mluvené slovo. Díky využití moderní zvukové techniky, ale i hudebnímu nastudování Pavlem Šnajdrem zní takto spojená kompozice bezešvě.

    Čarodějův učeň

    Kristýna Němečková a Adam Zvonař v pohádkově temné pohádce Čarodějův učeň FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Jan Kodet a Skutři v libretu zestručnili předlohu tak, aby se dala odvyprávět během tanečního představení. Balet rozčlenili do dvou dějství, z nichž každé vrcholí rozhodujícím střetem s čarodějnickým Mistrem. Zatímco první souboj učně Toníka končí smrtí jeho a milé Dorotky, v závěrečném střetu už láska zvítězí a Krabat, jenž bojuje za svou lásku Kristýnku, Mistra přemůže a tím ostatní učedníky vysvobodí. Byť příběh, obsáhle popsaný v programové brožuře, je dosti epický, inscenátoři jej vyprávějí pomocí symbolů a náznaků. Už choreografie pracuje s jakýmisi pohybovými „příznačnými motivy“ (zaťatá pěst Mistra směřující k jeho ústům, znamení Mistrovou rukou „vypalovaná“ na čela učňů, znepokojivé mihotání dlaněmi kolem skrání Krabata apod.). Náznak někdy vystačí k popisu hlavního tématu celé scény – např. útěk Krabata dvakrát připomene běh na místě, ale jinak choreografie tuto hlavní informaci nerozvíjí. Vyprávění skrze náznaky často funguje, ale ne vždy. Selhává např. ve scéně školy čarování nebo v nadbytečném snovém obraze. Tato místa jsou po mém soudu pro diváka neobeznámeného se synopsí baletu nesrozumitelná. Přesto jde o zatím nejzdařilejší Kodetův velký balet s příběhem, zejména srovnávám-li s jeho starší Zlatovláskou pro Národní divadlo nebo Argonauty pro Laternu magiku. V Čarodějově učni je několik velmi zdařilých tanečních výstupů, např. úvodní sólo Krabata, výborně charakterizující rozpoložení postavy, duety Krabata a Mistra a hlavní duet Krabata a Kristýnky ve druhém dějství. Rozpačitě naopak vyznívají některé sborové pasáže – vedle zmíněné snové scény se příliš nepovedl tanečně zjednodušený závěr baletu.

    Symbolika je přítomna jak v choreografii, tak v inscenaci samé. V ní je akcentován přírodní a životní cyklus; střet života a smrti. Zimu, kdy sníh pokrývá mrtvé z války, střídá jaro, kdy dívky oslavují Kristovo zmrtvýchvstání. Odumřelý les vyvažuje kvetoucí louka. Nad vším vládne jediná jistota – postava Kmotříčka, symbol smrti, před nímž se neubrání ani to dobré a čisté, ale v závěru ani zlo zosobněné Mistrem. Cykličnost všeho dění symbolizuje kruh – ať už ten promítaný, který vytváří lopatky otáčejícího mlýnského kola, nebo ten světelný, který vyznačuje prostor Mistrovy moci, z něhož není úniku. K životnímu cyklu odkazuje i další poetický symbol života po životě. Na hrob Toníka a Dorotky je při pohřbu zaražen kůl – hlavní atribut čarodějových učňů. Kůl se s každým jarem probouzí k životu, košatí v keř a v samém závěru na něm vypučí květy.

    Pro pohádkově temné vyznění Čarodějova učně má zásadní význam scénické řešení. Scéna Jakuba Kopeckého pracuje s malovanými kulisami, náznakovými objekty strohého mlýna nebo zmenšeného kostelíku a vydatně užívá jevištní mašinérie (postava Kmotříčka většinou prolétává prostorem). Díky propojení s projekcí vznikají kouzelné scény, při nichž se květy na louce ohýbají v jarním vánku nebo se Krabat s Kristýnkou schovávají před Mistrem proměněni v ptáky a ryby.

    Čarodějův učeň skýtá dvě velké taneční příležitosti. V první premiéře je tančili Viktor Konvalinka (Krabat) a Alexander Katsapov (Mistr). Zajímavější střet nabídlo hlavně obsazení druhé. Mezi Ondřejem Vinklátem, který je na začátku své taneční kariéry, a Petrem Zuskou je rozdíl jedné generace. Je to vskutku učedník a mistr. Ve Vinklátově podání nesou Krabatova gesta řadu dílčích významů. Je to postava zprvu vedená strachem a pochybnostmi, ale postupně odhodlaná se za svou lásku bít. Do postavy Mistra vložil Petr Zuska svou charismatickou osobnost. Stačí, aby přešel jeviště, a divák má pocit, že pod tíhou té koncentrované síly se musí prolomit podlaha. V každém jeho gestu a pohybu je nakumulovaná energie, která z Mistra vytváří skutečně nadpozemskou a mocnou postavu.

    Balet Čarodějův učeň není pohádkou pro děti, ale ani hororem. Po dlouhé době jde o původní celovečerní český balet, v němž se sešli umělci, kteří mají co říct.

    Národní divadlo – Jan Kodet: Čarodějův učeň. Hudba Zbyněk Matějů, libreto a choreografie Jan Kodet, libreto a režie Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (SKUTR), hudební nastudování Pavel Šnajdr, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Alexandra Grusková, světelný design Daniel Tesař, animace Jan Zajíček. Premiéra 28. února 2013.


    Komentáře k článku: Magická hra symbolů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,