Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Britské královské audience aneb Olivier Awards 2013

    Procedurální změny předcházející letošnímu 37. udílení nejvýznamnějších britských divadelních cen – Olivier Awards – vyvolaly ještě před jejich vyhlášením značnou kontroverzi v londýnských divadelních kruzích. Úprava volebního systému, umožňující hlasovat všem členům SOLT (Society of London Theatre, cca 153 lidí), organizace udílející ceny, jež sestávala z vlastníků, producentů a manažerů velkých divadel v centru londýnské metropole, to vše budilo obavy, že bronzové sošky poputují především komerčním produkcím. V minulosti tomu bylo právě naopak. Státem podporovaná divadla hrála prim.

    Hellen Mirren

    Získávám všechny tyto ceny za samotnou královnu… Hellen Mirren se soškou Oliviera FOTO ARCHIV

    Ceny se s velkou pompou předaly v neděli 28. dubna v The Royal Opera House. Byly zprostředkovány rozhlasem (BBC 2) a poprvé za posledních deset let vysílány také televizí (ITV) – třebaže ne v hlavním vysílacím čase. Záměrem bylo přiblížit je marketingovému trendu ovládajícímu obdobné americké Tony Awards. Obavy z narušení nezávislosti porotcovského sboru se však naštěstí ukázaly liché.

    Curious, Curious, Curious

    Hlavním inscenačním hitem večera bylo psychologické krimi-drama The Curious Incident of the Dog in the Night-Time, produkované londýnským Národním divadlem. Vzniklo na jeho nejmenší scéně, Cottesloe Theatre, a po vzoru všech úspěšných produkcí její život nyní pokračuje na West Endu, v Apollo Theatre. Z osmi nominací proměnila ve vítězství sedm, včetně cen za nejlepší novou hru (Simon Stephens), režii (Marianne Elliott), nejlepšího herce v hlavní roli (Luke Treadaway) a herečku ve vedlejší roli (Nicola Walker). Zopakovala tak loňský historický rekord muzikálu Matilda v produkci The Royal Shakespeare Company.

    Pátrání patnáctiletého, geniálními matematickými dovednostmi nadaného autistického chlapce Christophera po vrahovi sousedova psa adaptoval pro jeviště Simon Stephens podle románového bestselleru Marka Haddona. Je to příběh kluka, který vidí svět jinak, a přesto mu diváci rozumějí a dokážou se s ním – aspoň občas – ztotožnit, vysvětlil přitažlivost titulní postavy její představitel Luke Treadaway po svém triumfu nad známějšími kolegy – mimo jiné filmovou hvězdou Jamesem MacAvoyem (Macbeth) – v kategorii nejlepší herec. Inscenace vrstevnatě vykreslující hrdinův vnitřní svět se podle slov scenáristy snaží zachytit především ducha předlohy. K tomu režisér hojně využívá výrazné fyzické jednání postav, pohybové divadlo a tanec. Podstatné je ale i využití nejmodernějších technologií včetně interaktivní videoprojekce. Další ceny získala tato inscenace v kategoriích nejlepší výprava (Bunny Christie, Finn Ross), zvuk (Ian Dickinson, Adrian Sutton) a světelný design (Paule Constable).

    Ať žije královna!

    Přesto asi největší společenskou událostí večera byla Cena za nejlepší ženský herecký výkon, již si odnesla Helen Mirren za ztvárnění královny Alžběty II. v inscenaci divadla Gielgud Theatre The Audience. Ne, nejde o Havlův text. Hra sleduje královnina setkání s dvanácti ministerskými předsedy, počínaje Churchillem a konče Cameronem. V roli někdejšího předsedy vlády Harolda Wilsona „skóroval“ v kategorii nejlepší vedlejší herecký výkon Richard McCabe.

    Role Alžběty ve filmu Královna (The Queen, 2005) scenáristy Petera Morgana vynesla Mirren už několik filmových cen – Oscara, Baftu a Zlatý globus. Scenárista Peter Morgan je podepsán i pod Audiencí. Ačkoli na Oliviera byla herečka v minulosti nominovaná celkem čtyřikrát, na vítězství dosáhla teprve letos. Podle deníku The Telegraph je její jevištní výkon oproti tomu na filmovém plátně ještě náročnější. Každá změna kostýmu vyžaduje i odpovídající proměnu věku a královniných postojů. Na pozadí pravidelných premiérských audiencí sleduje hra celou šedesátiletou pouť královniny vlády: S neuvěřitelnou jemností a delikátností, kterou samotný text místy postrádá, charakterizuje Mirren dobové i lidské kontexty a podtexty těchto setkání – pouze rytmus a načasování příchodů a gest dokáže odlehčit, nebo naopak utužit atmosféru setkání, a tím i atmosféru samotné britské vlády, respektive společnosti. Sama Mirren podotkla, že potlačení emocí, které role vyžaduje, není jejímu naturelu vlastní, ale právě neuvěřitelná sebekontrola charakteru byla pro ni největší výzvou při přijímání obou rolí. Sympaticky během přebírání Ceny namítla, že by ocenění v jejím případě odráželo nejlepší herecký výkon. Získávám všechny tyto ceny za samotnou královnu, která má v Británii respekt, kterému se nedokáže vyhnout divák ani kritika.

    Muzikály

    Olivierovým cenám již tradičně dominuje hudební divadlo. Toto zacílení bylo patrné i z barvité přehlídky muzikálových čísel doprovázející slavnostní večer. Tentokrát se nicméně mnoho silných kandidátů v této oblasti neurodilo. Asi proto, že uvedení řady produkcí se o rok odsunulo v důsledku loňské olympiády. Ocenění za nejlepší nový muzikál tak převzala víceméně hudební show inspirovaná filmem Freda Astaira a Ginger Rogers z třicátých let Top Hat (Páni v cylindrech, r. Mark Sandrich, 1935) v divadle Aldwych, která zabodovala i v kategoriích nejlepší choreografie (Bill Deamer – jediná nominace proměněná v neprospěch Curious Incident) a kostýmy (Jon Morrell). Se stejně početnou sbírkou tří sošek se musel spokojit i největší favorit cen Sweeney Todd (Chichester Festival Theatre, následně Adelphi Theatre), u nás známý z hollywoodského zpracování s Johnny Deppem alias ďábelským holičem z Fleet Street. Oliviery obdržel v kategoriích nejlepší obnovený muzikál a nejlepší muzikáloví herci v hlavních rolích (Michael Ball a Imelda Staunton).

    Ceny se ale udělovaly i venku, na náměstíčku před Covent Garden. Předávala se tam divácká cena pro nejlepší dlouhodobě uváděnou muzikálovou produkci. Ta putovala do rukou tvůrců Billyho Elliota, příběhu o chlapci z dělnické rodiny s láskou k baletu, rovněž úspěšně zfilmovaném. Muzikál s hudbou v Británii nesmírně populárního Eltona Johna se hraje od roku 2005 ve Victoria Palace Theatre. Letos pokořil nejen westendové rivaly The Phantom of the Opera a Wicked, ale překvapivě i loňského několikanásobného laureáta Olivierových cen, zapsaného sedmi získanými soškami do Guinnessovy knihy rekordů, Matildu.

    Podivný případ se psem

    Hlavním inscenačním hitem večera bylo psychologické krimi-drama Podivný případ se psem REPRO ARCHIV

    Money, money, money

    Speciální ceny – za celoživotní přínos – převzali dramatik Michael Frayn a choreografka/režisérka Gillian Lynne. Frayn se – jak řekl během večera – chystá ke svému poslednímu románu, který se bude jmenovat Skios. Poté chce odejít na odpočinek. Ve své řeči vyjádřil přesvědčení, že je nezbytně nutné finančně podporovat mladé dramatiky. Takové investice se všem v divadle vrátí. Jestliže si před čtyřiceti lety hýčkal nové talenty soukromý sektor, dnes jeho producenti očekávají, že si mladí spisovatelé nejprve vylámou zuby v dotovaných divadlech na náklady společnosti, a teprve pokud jejich texty uspějí, převezmou je oni. Krácení veřejných dotací tak nyní může znamenat selhání celého systému a především pokles kvality britského divadla.

    Navzdory předpokládanému zacílení letošních cen na zábavné komerční divadlo, které ostatně rámovalo program celého ceremoniálu, byly vládní subvence tématem večera číslo jedna, skloňovaným nejedním z oceněných umělců. Není divu. Pár dní před slavnostním udílením vystoupila britská ministryně kultury Maria Miller s požadavkem, aby kulturní obec v době utahování opasků dostávala veřejné finanční prostředky s vědomím ekonomického dopadu její činnosti. Režisérka Curious Incident Marianne Elliott ministryni z pódia vzkázala, že její inscenace nemohla pro svůj experimentální charakter vzniknout jinde než v řádně subvencovaném divadle. Jedině to dnes, jak řekla, dovoluje riskovat a selhávat, jedině taková divadla dnes vyhledávají nové texty a zkoušejí nové postupy.

    Nikdo neřekl, že britské divadlo je v krizi, ostatně jsem přesvědčena, že v krizi není, ale zdá se, že je trápí podobné otázky veřejných subvencí jako to české. Zajímavé je, že i komerční sektor bojuje za subvence pro – dalo by se říct – konkurenci. V tom je možná britské specifikum, které je k nám zatím nepřenosné a o němž mluvil Michael Frayn. Z výdobytků a objevů dotovaných scén následně čerpá komerční West End. Dovedete si představit, že by třeba pražské Divadlo Palace nebo Divadlo Bez zábradlí převzalo inscenace Pražského komorního divadla?


    Komentáře k článku: Britské královské audience aneb Olivier Awards 2013

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,