Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

    Milý Ludvíku,

    iďa v pondělí po pražských Královských Vinohradech, zdálo se mi, že po druhé straně potemnělé ulice kráčí figura siluetou mi připomínající Vašeho anglického překladatele Českého snáře Geralda Turnera. Plížil jsem se indiánsky za ním, až jsem ho vystopoval u bankomatu spořitelny, jak si vybírá peníze, a tam jsem ho přepadl. Měl nelíčenou radost. Jde si koupit sýr a hodlá ho doma sníst. Džery, pojď se mnou do hospody, čeká tam Macháček s Petruškou Šustrovou, sýr tam dostaneš a dáme si k němu víno. Jeho radost byla nekonečná. Cestou mi stačil říct, že u nich v evangelickém sboru byl princ Charles, já jsem mu opáčil, že u nás v Bílých Karpatech také, dostal slivovicu a koláčky. U nás duchovní slivovicu, řekl vtipně Gery. (Pro čtenáře Divadelních novin: Gerald Turner je Angličan, působící a hovořící česky v Praze). V hospodě byl zatím jenom básník Pavel Zajíček. Chválili jsme Džeryho češtinu a já jsem připomněl jediný případ, kdy byl Džery s češtinou v úzkých a jak se z toho dostal: při našem natáčení v Brumově, kde sehrál nezapomenutelnou roli muže ve vagonu motoráku, objímajícího ženu. Ta žena, jistá televizní dramaturgyně, se mu líbila a zatoužil se jí vlísat do přízně. Jako poctivý křesťan se k tomu hodlal i přiznat. Jak se řekne ten, co se lísá, otázal se tehdy. Ale hned si sám odpověděl: Lísák, že?

    Ovšem, teď mám problém. Jak přeložit výtvarné skupině Pode Bal katalog výstavy komunistických soudců a prokurátorů, kteří dál soudí. Jmenuje se to MALÍK URVI. To prostě nejde, to je neřešitelné! Než přišel Macháček, stihli jsme si zazpívat Váš polepšený překlad irské velikonoční pěsničky, neboť šlahačka je za dveřmi: My dva chlapci veselí, Džery a já, všichni jste nás už viděli, nás každá z vás zná, a že každá nás zná, proto ráda nám dá… Kupodivu, tam jsme se zasekli a nevěděli, jak jste to polepšil dál. Podívám se doma do Vaculíkových Polepšených pěsniček, slíbil jsem. To už přišel Jan Macháček a dali jsme se do pití bílého vína z Kobylí.

    K Vaší úvaze, že v knize o kmotrech, kteří zde mafiánsky prostupují politikou i policií, se nedostanete k potrestání pachatele, jsem si našel odpověď v Církevních dějinách městečka Velká nad Veličkou. Sepsal je zesnulý velický páter, otec Josef Planita, salesián, spolužák režiséra Františka Čecha. V předmluvě k dějinám své farnosti napsal: Život člověka je krátký, ale dosti dlouhý k tomu, aby jej člověk naplnil dobrem. Kniha má ukázat na to, z čeho čerpali obyvatelé Velké duchovní sílu, když je stíhala všelijaká neštěstí, a proč se dovedli tak upřímně a krásně radovat při různých slavnostech. Nu a ty hrůzy, to byly turecké a tatarské nájezdy, pro které se Horňácku říká „Krvavá brána Moravy“. Třítisícovou hordu Tatarů dovedl do Velké roku 1663 zrádce, nějaký tehdejší Biľak, kurucký špeh Jano Úkolník. Je o tom píseň: Vyhoreli tri dědiny, neostał tam dom jediný, neostał tam dom, srdénko moje, jediný. Po krvavém vyvraždění lidí ve Velké a okolí, odvlečení mladých lidí do zajetí, vypálení dědin, chytili Úkolníka sedláci u Buchlovic. Při hrdelním soudu v Hradišti nad ním byl vynesen tento rozsudek: Poněvadž Jáno, řečený Úkolník, zapomenouce se nad Bohem a Vykupitelem svým a celým křesťanstvem, od Turka pohana peníze bral a 3000 Tatarů do Moravy přivedl a zem tuto do nenabytné zkázy uvedl – mají mu předně od mistra popravčího dva prsty na pravé ruce, kterýma pohanům přísahal, kleštěmi ohnivými odtržené, on rožněm naskrz za živa prohnán a do povětří jiným k výstraze vyzdvižen býti a tak podle práva umříti.

    Pro začátek by stačilo jiným k výstraze kleštěmi ohnivými odtrhnout prsty z některých chamtivých pracek. To by byla odpověď na nenabytnou zkázu korupce.

    K Vaší fašangové písni z dopisu (Fašanky, fašanky s chytrýma voly a pořád nevíme, koho z nich volit) Vám společně s Václavem Havlem, Ivanem Klímou, Jiřinou Šiklovou, Davidem Vávrou, Jindřichem Štreitem, Michalem Vieweghem a šedesáti dalšími pomáháme:

    My volíme Stranu zelených, protože jsme ze stavu české politiky celí zelení…
    …sdílíme společně témata, která přesahují obzor jednoho volebního období, jako je vzdělání, věda, kultura, ochrana menšin… protože Strana zelených brání likvidaci krajiny, není technokratická a
    nepodřizuje všechno slepému růstu pro růst… protože většina současných politiků si plete službu veřejnosti s podnikáním a osobním obohacováním…
    protože Strana zelených nemá za sebou žádný korupční skandál, jako jediná prošla bez úhony novinářským testem korupce, nepodílí se na tunelování veřejných rozpočtů a omezování svobodných médií…
    Takže se těšíme na zelený čtvrtek, abychom po těch všelijakých neštěstích mohli upřímně a s nadějí, které je nám vždy třeba, dozpívat tu Vaši velikonoční polepšenou:

    …a že každá nás zná, proto ráda nám dá pěkné vajíčko, nebo co každá tu má.

    Srdečně, Váš

    Břeťa Břetislav


    Komentáře k článku: Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,