Bolestně krásná Alcina v Brně
V Händlově opeře seria z roku 1735 kouzelnice Alcina svede každého rytíře, který přistane na jejím ostrově – a když ji milenci omrzí, zakleje je do kamenů, rostlin, zvířat. Právě teď si užívá lásky Ruggiera, kterého nechala zapomenout na jeho minulost. Ale ta se přihlásí: na ostrov připlouvá Ruggierova snoubenka Bradamante, která se ho (v převleku za svého bratra Ricciarda) vydala hledat. Aby se vše ještě více zamotalo, do Ricciarda se zakouká Alcinina sestra, kouzelnice Morgana…
Barokní divadlo zaplněné živoucími citlivými postavami. Bolestná krása FOTO MAREK OLBRZYMEK
Händel jako by vykreslil v Alcině a Morganě dvě odlišné podoby ženy. A v brněnské inscenaci to podtrhují. Doubravka Součková hraje Morganu jako holčičí stvoření. Koketní, rozverné, nedospělé. Prozařuje jeviště mladistvým hlasem, jiskrnými koloraturami i energickým pohybem. Morgana povětšinou slunečně naladěná, bezproblémová, v negližé radostně skotačící po jevišti. Alcina se vynoří z moře na trůnu z velké mušle, vznešená, ušlechtilá, upnutá do zdobných korzetových šatů, se státnickým úsměvem na tváři. Pavla Vykopalová i Karina Gauvin ji vykreslují jako zralou, sebevědomou ženu, obě zpěvačky si suverénně poradily s extrémně náročnými party, Kanaďanka je prudší a razantnější, Pavla Vykopalová niternější, zranitelnější. Alcina je zde každopádně smutná, znovu a znovu zklamávaná a opouštěná žena. Když na konci Ruggiero rozbije perlu, ve které se skrývala Alcinina kouzelná moc, bloudí Alcina sama na břehu moře, vysvobozena z korzetu a paruky, v černých splývavých šatech, s rozpuštěnými vlasy. Bolestně krásná ve své osamělosti.
Brněnská inscenace je celá bolestně krásná. A výjimečná. Už spoluprací s Václavem Luksem a orchestrem Collegium 1704 a Collegiem Vocale 1704, specializovanými na barokní hudbu, která je i tentokrát v jejich podání nádherně barevná. Luksovo nastudování je temperamentní, z perfektně sehraného orchestru omamně vystupují jednotlivé nástroje v sólových partech. Hudební zážitek, jaký člověk v divadle málokdy zažije. Ale výjimečné je i to, co se odehrává na jevišti. Jiří Heřman se svým týmem s velkou fantazií a intenzitou zprostředkuje opojení krásou, radostí a zvláště smutkem. Těžko přesně vystihnout, v čem je křehké kouzlo Heřmanovy inscenace. Efektní, přitom niterné, neokázalé. Vše sladěno do jemných pastelových barev, lahodících oku – vkusně nádherné.
Zadní prospekt nás zavádí na mořský břeh. Díky odrazu v zrcadlové podlaze to vypadá, jako by se tu moře potkávalo s pevninou v polibku. Stojí tu dvoupatrový dům, za malými okny sledujeme hádku, po které se Alcinin milenec promění ve lva: nasadí si lví hlavu, pod barokním kabátkem je vidět nahou hruď. Další bývalí milenci dostali hlavu sloní či buvolí. Ovšem zvláště fascinující je pštros, jak ho hraje v pase ohnutá tanečnice, zvednutou rukou imitující pštrosí krk a hlavu. Milenci proměnění ve zvířata jsou posluhovači, pozorovateli – přesto, že byli odvrženi a zakleti, Alcinu zřejmě stále milují, žárlí, doufají. Stěny domku jsou též zrcadlové. Zrcadla rozšiřují prostor, dodávají mu magický nádech. A všem ustavičně připomínají, kým jsou. Každý stále naráží na sebe sama. Ruggiero se před zrcadlem marnivě krášlí. Alcina se dívá do svých smutných očí, snad v nich vidí až na dno své duše. A když se před zrcadlem dlouze zastaví muž se lví hlavou, je v tom všechna ta bolest, že ztratil svou lidskou podobu.
Jedním gestem Alcina promění scenerii, na zadním prospektu je teď barokní sál, působivě se perspektivně zužující do dálky. Magicky krásný, ať už je zbarvený do zářivé šedomodré, či tlumené zlatooranžové. Jsme ve světě zázraků, ve kterém se prolínají barokní inspirace se současností – v kostýmech, gestech, postojích. Žádná historická rekonstrukce a žádná realita! Možná jsme u moře, možná na poušti, možná v královském paláci. A ze všeho nejspíše: v divadle, kde není nic nemožné. Domek se rozpadne do čtyř bloků, které působí jako rámy, za nimiž jsou postavy vystaveny pohledu diváků. Někdo právě na forbíně vyzpívává svou touhu, svůj zmatek, své pochyby, svou bolest. A zároveň vidíme ty, kterých se to týká, strnulé v myšlenkách či smutku. Ano, v barokní opeře nejde o reálie, ale o vyzpívání afektů, v tom je tolik současná a aktuální! A Jiří Heřman se svými výtvarníky v této inscenaci dělá vše pro to, aby s maximální intenzitou vyzněly city a emoce, se kterými postavy bojují. A když se zdá, že je toho vážného meditování nad láskou a smutku příliš, vpadne na jeviště obří tančící plyšový tučňák. Odzbrojující! Ano, v Heřmanově inscenaci nechybí ani občerstvující, v tomto případě až poněkud šokující humor. Tím více nakonec vyzní celková noblesa jevištního tvaru.
Specialisté na barokní hudbu se v brněnské inscenaci potkávají s těmi, kdo velkou zkušenost s barokní hudbou nemají. Kontratenorista Ray Chenez by se mohl zdát ideálním Ruggierem, kdyby s ním nealternoval Justin Kim – múzický interpret, zpívající náročný part s neuvěřitelnou, dechberoucí lehkostí. Z českých interpretů se s party technicky statečně vyrovnali všichni, které jsem slyšela – v dalších rolích Václava Krejčí Housková (Bradamante), Andrea Široká (Oberto), Ondřej Koplík (Oronte) i Roman Hoza a Tomáš Král (Melisso). Bravury Justina Kima těžko dosáhnout, ale všichni celkový dojem z představení podpořili výrazovým zpíváním, pochopením pro emoci, která se v jejich partech skrývá.
V Brně se v únoru odehrálo šest představení. A velmi rychle se rozkřiklo, že se zde podařilo něco výjimečného – poslední brněnská repríza tak byla beznadějně vyprodaná! A po více než čtyřech hodinách publikum aplaudovalo vestoje. Další reprízy budou nyní u koprodukčních partnerů, ve Versailles a v Caen. Snad se pak Alcina v příští sezoně ještě vrátí i do Brna?
Janáčkova opera, Národní divadlo Brno – Georg Friedrich Händel: Alcina. Hudební nastudování Václav Luks, režie Jiří Heřman, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Alexandra Grusková, choreografie Jan Kodet, světelný design Daniel Tesař, dramaturgie Patricie Částková. Národní divadlo Brno ve spolupráci s Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704. Koprodukce s Théâtre de Caen a Opéra Royal – Château de Versailles Spectacles. Premiéra v Janáčkově divadle 5. února 2022 (psáno z premiéry a reprízy 18. února).
Komentáře k článku: Bolestně krásná Alcina v Brně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
