Bohdana Pavlíková
(1976) Herečka. Absolventka SŠDU v Šumperku u profesora Václava Martince (1997). Už jako studentka spolupracovala s Divadlem Šumperk, kam po škole nastoupila do angažmá. Při něm spolupracovala s Divadelním studiem D 123, kde působila jako režisérka. Ještě jako členka Divadla Šumperk získala v roce 2012 nominaci na cenu Thálie za roli Nory v inscenaci Ondřeje Elbla Domeček pro panenky. V současné době je v angažmá ve Švandově divadle v Praze. S kolegou Jiřím Š. Hájkem vedla ročník na VOŠ herecké v Praze.
Co vás přivedlo k divadlu
Jedno povinné školní představení v Krušnohorském divadle v Teplicích a následná platonická láska k jednomu z protagonistů. Touha být mu blíž, tak, aby nás nedělil zátylek dirigenta.
Největší divadelní zážitek
Dvě noci s dívkou v šumperském divadle. Já jako studentka 1. ročníku herecké školy, řádně oblečená a načesaná, fandící při premiéře z hlediště budoucím kolegům. Vše bylo nové, zvláštně voňavé, cizí, a přesto lákavé…
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Bez zaváhání bych ráda šla na dvě deci bílého vína se Staškem Waniekem. Nejvtipnějším kolegou – bardem – s tisíci čertíky v očích, který mě provázel šumperskou štací. V jeho přítomnosti se i Marie Stuartovna proplakala ke gilotině smíchem. (Snad to diváci nepoznali!)
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Zajímá mě jak současnost, tak doby dávno minulé. Ale nejvíc osudy českých herců a hereček první republiky a jejich život v poválečné době. Tuhle „exkurzi“ mám už částečně splněnou díky představení Pankrác 45‘ ve Švandově divadle.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Fandím operetě, protože to bylo mé první setkání s divadlem. Navzdory jejímu zatracovaní a jisté vyčpělosti mě před pár lety několik představení v Ostravě přesvědčilo, že tomu tak není. Václav Morys mi „dal své srdce“ a i dnes bych za ním běžela do Země úsměvů. Nevyhýbám se ale žádnému uměleckému žánru ani formě. Neodmítnu zajímavou výstavu ani koncert. Jen toho času kdyby bylo o trochu víc.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže, a – naopak – která je vám vzdálená
Jak už jsem řekla – nejbližší jsou mi ženy-herečky – Mandlová, Baarová, Gollová… Bulvár předválečné, válečné a poválečné doby. Vina, nevina, náhoda, kalkul? Jak bych jednala já, mí blízcí? Opravdu byl Goebbels tak uhrančivý? A měl Frank jiskru v oku? Naopak se smutnou slzou v obou očích pozoruji současné reálné ne-osobnosti rozhodující o kultuře, o grantech. To je veliká moderní tragédie s ryze původní kompoziční výstavbou.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Obdivuju vlčáka rodičů. Jak dlouho dokáže sedět pod poličkou s piškoty. Já bych to vzdala…
Etické či jiné hranice, za které byste nešla
Nešla bych především za své fyzické hranice a mantinely. Znám se natolik dobře, že už snad vím, co můžu a co je pro mě tabu. Baletní špičky neobuji, tříčárkované c nevyzpívám.
Umělecký/divadelní sen
Splnil se mi 11. září 2004 v šumperském divadle. Ovlivněna filmovým zpracováním, hudbou, příběhem, stala jsem se i já Sally Bowles v muzikálu Cabaret. A byl tam i Stašek Waniek, dojemně držící maketu dvouplošníku při závěrečném finále grande. Kolikrát se vlasec, který měl ono letadlo ze Staškových rukou odnést, přetrhl…
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu
Ať bych byla čímkoli, doufám, že bych byla pravidelným divákem nejbližšího divadla s předplaceným abonmá. Řádně oblečená a načesaná.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Navážu na předchozí odpověď: Nebo bych byla kritičkou. Takovou, která všechny zajímá!
Komentáře k článku: Bohdana Pavlíková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
