Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 75)

    V lednu roku 2023 vznikl při Divadle Husa na provázku amatérský soubor pro seniory s názvem Studio 60+. Na webu DHNP se k tomu píše: umožňuje svým členům setkání s řadou tvůrčích osobností spojených právě s tímto divadlem. Témata Provázku pak na oplátku mohou být nově obohacena o perspektivu těch, kteří často bývají pomíjeni.

    Foto: David Konečný

    Nápad, který vedl ke vzniku Studia 60+, je nepochybně dobrý a nosný. Po prvním roce trvání amatérské scény seniorů, je tu úspěšný výsledek v podobě autorské inscenace s přiléhvým titulem Napečeno mám. Hra, v níž aktivní seniorky s menšinou seniorů trefně a s humorným nadhledem, sehrávají zkušenosti a postřehy z pozorování různých typů vrstevníků a dobře volených situací, měla premiéru ve Sklepní scéně DHNP 15. prosince 2023.

    Vstupenky na reprízy jsou dlouhodobě do posledního místa vyprodané. Nejinak bylo 10. března, kdy jsem byl jedním z diváků. Do Husy na provázku jsem chodil od počátků divadla, byť nepravidelně. Tentokrát jsem byl překvapen trochu jinou atmosférou, odlišnou od běžného koloritu. V chodbičce mezi šatnou a vstupem se netísnilo tradičně jasně převažující mladé publikum. Tentokrát mezi návštěvníky převažovalo též šedesát plus. Pancéřové dveře do Sklepní scény, se snad i proto rozevřely o něco dřív, jak obvykle. Ve chvíli vše ukázněno sedělo na místech, zato nastalo mnohočetné vzájemné povídání a štěbetání, jako by sem návštěvnice (i zde silně převažovaly) přenesly genia loci Zelného trhu. Měl jsem dojem, že většina přítomných dam se vzájemně zná, nebo se dostavily ve skupinách přátel či někdejších pracovních kolektivů, nadále udržujících kontakt. Mladí diváci bývají tišší, neboť zahloubáni v komunikaci se svými smartphony. Raritní zajímavosti bylo, že představení mohlo začít o deset minut dřív, ne nejmíň o pět minut později, jak se běžně děje, nejen v divadlech. Pokazily to jen dvě, jinak pěkné slečny, které přišly tak akorát. Slyšel jsem z vyprávění starších, kterých již moc není, že bejvával dobrý zvyk, jak někdo přišel o minutu později, měl smůlu. Do přestávky mohl stepovat za dveřmi, v ruce žužlat lístek, nebo jít domů.

    Představení o stopáži 75 minut bez přestávky má svižný spád. Člení se na dvě části, které na sebe přirozeně navazují. První, s delším rozsahem je sledem skečů, dobře vypointovaných. Přibližují až modelové situace, jak se v nich někteří z dříve narozených projevují. Herečky a herci z 60+ je velmi dobře, možno říct až profesionálně sehrávají, průběžně nabuzují spontánní odezvu diváků. Titul hry Napečeno mám je příznačný, současně i námětem jedné ze scének. – Ještě se maminka a babička neohřeje v důchodu a již se rozezní telefon. – Mladí. Dcera. – Bylo by možno ohlídat děti? To jsem ráda. A mohla by ses stavit v hypermarketu, napíšu ti seznam. Děkuji. A, šlo by upéct tu tvou buchtu s tvarohem, jak se po ní může utlouct ten můj, já mám ale raději makovou. Tak nějak to pokračuje, maminka a babička odpovídá laskavě: ano, jistě, ráda, atp., zjišťuje, že ten klidný podzim života začíná zajímavě rozkvétat.

    V druhé, kratší části, postupně každá, každý předstupují, přibližují, jak žijí, naplňují čas po odchodu ze zaměstnání, čemu se věnují. Všechny prezentace jsou zajímavé, různorodé, osobní. Společným pojítkem všech sdělení je aktivita, přijetí jednoho, byť závěrečného období lidské poutí, jako ne křížek, spíše plus, s možností prožít a naplnit čas, nač dříve nezbýval.

    Babičky dnešní doby jsou jiné jako ta nejslavnější od Boženy Němcové. Ani ta, se snůškou vlastních slavných sentencích však nechybí. K mému překvapení ji sehrála známá malířka a pedagožka oboru. Také všechny i všichni ostatní mají zajímavé koníčky a zájmy, žijí dál po svém, zachovávají si, jak jen jde „mladého ducha“ bez nadměrné pozornosti papírovému kalendářnímu věku. Diváci mohli obdivovat i pohybové a taneční výstupy, step, zpěv. Všichni na scéně si dlouhý a silný potlesk zasloužili. – Ivana Daňhelová, Hana Josefína Hledíková, Helena Jasyčková, Eva Kolaříková, Jiří Priesnitz, Eva Svitálková, Zbyněk Sviták, Libuše Šuleřová, Marcela Vrbová, Marie Zdubová. Inscenaci všestranně posloužilo několik prostých dřevěných rámů, působivé byly projekce provázející a korespondující s jednotlivými výstupy v druhé – závěrečné části. Inscenační tým –Tereza Volánková, Marie Klemensová (scénář, režie), Veronika Onheiserová (scénář, dramaturgie), Johana Kubincová (výprava), Hana M. Senková (inspice), David Konečný (foto).

    Inscenace má čím zaujmout a pobavit i tradiční provázkovské publikum. Je současně příspěvkem k chápání generačních rozdílů a vzájemné toleranci, mohla by být zajímavou nabídkou pro školy.


    Komentáře k článku: BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 75)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,