Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 71)

    Jiřina Telcová (4. 1. 1929 – 27. 1. 2020), se jako teatroložka věnovala zejména scénografii. Stála u základů a byla dlouholetou vedoucí Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea. Požívala neformální autoritu, byla velmi oblíbená u spolupracovníků, ale i všech, kteří oddělení navštívili.

    Foto: archiv autora

    Za jejího vedení se výrazně rozšířily sbírky, vznikla např. pozoruhodná kolekce historie našeho loutkářství. Autorka knih a dalších odborných publikací se věnovala i literární tvorbě, psala zejména scénáře, povídky a na sklonku života také pohádky.

    Připomenul bych trojici pohádkových příběhů, vlastně volně na sebe navazující trilogii. První Pohádky z chaloupky vyšly v roce 2013. Inspirujícím prostředím děje byla chaloupka na Vysočině, hlavními hrdiny skřítci – pomocníčci. Troufl bych si hádat, že paní doktorka, která měla práce v muzeu, doma i na chalupě víc, jak dost, si jistě dokázala živě představit, jak by bylo pěkné mít po ruce takové zdatné pomocníčky. Hypotézu, že tak nějak prvotní impulz k příběhům o dobrých a pilných trpaslíčcích vznikl, dnes bohužel již potvrdit nelze.

    Dějištěm druhé z knížek je muzeum – celoživotní pracoviště paní doktorky. Kromě jiných pohádkových bytostí, zde se vyskytujících, jsou ústředními hrdiny skřítci, i zde v roli pomocníčků: Bobo a Juko. Pohádky z muzea (2021) nabízejí dětským čtenářům či předčítajícím rodičům sled zajímavých příběhů a setkání. Předností knížky je, že nabízí nejen příběhy pohádkové, ale současně nenásilně seznamuje s muzeem: k čemu slouží, čím návštěvníka upoutá, jaká tajemství skrývá. Knížka tak plní i roli zajímavého průvodce.

    Zatím závěrečnou do knižní trojice je letos před blížícími se Vánoci vytištěná, vydaná, jako předchozí dvě pěkně vypravená Pohádka o království Vázaný výtisk o necelých sto stranách textu, provázený pěknými ilustracemi Jana Fouska vydala za finanční podpory statutárního města Brna, stejně jako u druhé z „trilogie“, Muzejní maringotka. Tým, který se na vydání podílel, je totožný u obou. Za přípravou textu stojí Oskar Brůža, redakce: František Pavlíček a Ilja Pavlíček. Druhý z dvojice vysázel text, vytiskla Tiskárna Helbich a. s. Na místě je říct, že Muzejní maringotka vznikla před lety na půdě dnešního MZM. S replikami historických loutek, se starými hrami v dobových kulisách cestovala vlastí, úspěšně reprezentovala naši kulturu i v zahraničí. Jako tehdy i dnešní Maringotka se opírá o práci nadšenců: profesionálů i amatérů. Také zde byla u začátků a realizaci nosného záměru podporovala dr. Telcová.

    O textu nyní vydané pohádkové knížky se nikdy nezmínila, „v té době psala nejspíš jen tak pro sebe“ píše v závěrečné vzpomínce F. Pavlíček, který je současně autorem Malého slovníčku pohádkových bytostí.

    Hlavními hrdiny dosud poslední z trojice knížek jsou opět skřítkové Bobo a Juko. Zatímco v první začínají v přípravě na pomocníčky lidí, v druhé jsou učiteli – opatrovníky vysláni na zkušenou do muzea. Nyní jsou již pokročilejšími žáky. Díky své zvídavosti prožijí prázdniny v Království pohádek. Barvité putování a setkávání s neznámými kraji plnými pohádkových postav s jasně vymezenými úkoly začíná dvojice skřítků vždy v Centru pohádkové duše. Je to vysoká budova z různých pohádkových materiálů.  Odtud se postupně vydávají do jednotlivých království – Vody, Vzduchu, Země, Ohně. Pohádkový svět, jako ten lidský, obsahuje dobro i zlo, mezi nimiž probíhá neustálý boj. Zlo je lež, dobro – pravda. Zatímco v lidském světě jde o boj dlouhý, nesnadný, ve světě pohádek, je pravda vítězná, zlé je vždy poraženo. Skřítci – pomocníčci jsou z pohádkových bytostí, které lidem v nesnadném klání pomáhají. Třetí z pohádkových knížek J. Telcové je nejsilněji nesena edukačním záměrem, je vlastně jakousi „pohádkovou „utopií“, sloužící výchovnému cíli. Dobře může posloužit společnému čtení a besedě dospělých s dětmi na věčná témata, jak se vynořují cestou životem vlastně od prvních krůčků i zakopnutí.

    Trojici pohádkových knížek jsem s ohledem na jejich návaznost nazval „trilogií“. Ještě v závěru té třetí padne informace, že se připravuje „čtvrtý díl“ – Pohádky z ulice. Zatím bych u trilogie zůstal, ona ta třetí vsazuje předchozí do celkového, obecnějšího rámce. Ale, kdo ví, ty z ulice jsem dosud nečetl. Pokud příběhy přiblíží, jak těžké je přes veškeré úsilí všech skřítků – pomocníčků vymetání zla z míst obydlených lidmi, a přece se občas zadaří, bude to korunou pohádkové již tetralogie.


    Komentáře k článku: BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 71)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,