Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Bez Beneše bychom republiku neměli

    Seznam osobností, které včera vyznamenal prezident Miloš Zeman při příležitosti státního svátku 28. října

    Řád Tomáše Garrigua Masaryka

    propůjčení

    Prof. Erazim Kohák, Ph.D.

    za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva

    Erazim Kohák (narozen 21. května 1933) patří mezi nejvýznamnější české filozofy 20. století. V roce 1948 uprchl ve svých 14 letech s rodiči do Německa a poté do USA. Zde získal doktorát na Yaleově univerzitě. Poté nastoupil jako asistent na katedře filozofie Bostonské univerzity, kde byl následně jmenován docentem a profesorem. Po roce 1989 se vrátil do Česka a měl zásadní podíl na opětném etablování české filozofie, snažil se také probouzet ekologické povědomí. Od roku 1990 do roku 1995 střídavě přednášel na univerzitě v Bostonu a na Univerzitě Karlově. V roce 1995 se vrátil do ČR natrvalo. Byl též členem Rady ČT či neúspěšně kandidoval do Senátu za ČSSD. Kohák vydal mnoho knih v angličtině i češtině a získal řadu ocenění.

    Jiří Suchý přebírá Řád TGM. FOTO archiv

    Jiří Suchý přebírá Řád TGM. FOTO archiv

    Řád Tomáše Garrigua Masaryka

    propůjčení

    Jiří Suchý

    za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie

    Jiří Suchý (narozen 1. října 1931) – stále aktivní textař, dramatik, zpěvák, herec, režisér, básník, komik a výtvarník je jednou z nejvýraznějších osobností české kulturní scény posledních desetiletí. Hudební divadlo Semafor, které spoluzaložil (s Jiřím Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem), se stalo symbolem odporu generace 60. letech proti státem propagované kultuře. Podle řady kritiků Suchý se Šlitrem za deset let společného vystupování změnili dějiny divadla i populární hudby. Po roce 1970 postihl Suchého zákaz vystupovat v televizi, filmu a vydávat knihy, který trval téměř 15 let. Medaili Za zásluhy již získal v roce 1995 od prezidenta Václava Havla, je držitelem řady prestižních cen (Thálie za celoživotní dílo, Cena ministerstva kultury nebo cena nadace Pangea Za zásluhy o nápravu věcí lidských).

    Medaile za zásluhy. Repro archiv

    Medaile Za zásluhy. Repro archiv

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Prof. PhDr. Václav Bělohradský, Ph.D.

    za zásluhy o stát v oblasti vědy

    Václav Bělohradský (narozen 17. ledna 1944) – filozof a sociolog, který v roce 1970 emigroval do Itálie. V letech 1973 až 1990 působil jako profesor politické sociologie na univerzitě v Janově, poté se stal profesorem na univerzitě v Terstu. Přelomovou knihou českého disentu se v 80. letech stala jeho studie Krize eschatologie neosobnosti. Po roce 1989 začal Bělohradský opět působit v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům. Mezi jeho další díla patří Kapitalismus a občanské ctnosti, Přirozený svět jako politický problém či Mezi světy & Mezisvěty.

     Jiří Suchý, Václav Bělohradský a Jiřina Bohdalová. FOTO JAN HANDREJCH

    Jiří Suchý, Václav Bělohradský a Jiřina Bohdalová. FOTO JAN HANDREJCH

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Jiřina Bohdalová

    za zásluhy o stát v oblasti umění

    Jiřina Bohdalová (narozena 3. května 1931) – jedna z nejoblíbenějších hereček, která svůj talent uplatnila zejména ve filmu a v televizi, například ve snímcích Dáma na kolejích, Ženy v ofsajdu či Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Její životní rolí je zřejmě part v kdysi trezorovém snímku Karla Kachyni Ucho (1970). Úspěch jí přineslo i účinkování v legendárním Televarieté. Herečka nechyběla ani v televizních seriálech F. L. Věk, Chalupáři, Létající Čestmír, Cirkus Humberto, Přítelkyně z domu smutku nebo Pojišťovna štěstí. Bohdalová působila v Městských divadlech pražských, od roku 1967 až do konce 90. let pak v Divadle na Vinohradech. Je držitelkou dvou Českých lvů, pravidelně bývá diváky oceňována v anketě Týtý. V roce 2011 získala Thálii za celoživotní mistrovství. V roce 2004 Bohdalová u soudu vyhrála spor s ministerstvem vnitra kvůli evidenci v seznamu agentů Státní bezpečnosti (StB). Herečka žádala vymazání svého jména.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Lubomír Brabec

    za zásluhy o stát v oblasti umění

    Lubomír Brabec (narozen 21. května 1953) – patří k nejvýznamnějším koncertním kytaristům a propagátorům vážné hudby. Spolupracuje s pěvci i symfonickými orchestry. Upravil pro kytaru stovky děl jiných autorů. Jako první hudebník na světě uskutečnil v roce 1997 koncert v Antarktidě, rád vyhledává pro svá vystoupení neobvyklé prostředí a nevšední dramaturgii. Nahrál více než 30 titulů, mimo klasických recitálů také zasáhl do světa rocku a jazzu. Je znám také jako vodák, jachtař, potápěč, lyžař, horolezec a cestovatel.

    Soňa Červená, František Čuba a Jan Dvořáček. FOTO JAN HANDREJCH

    Soňa Červená, František Čuba a Jan Dvořáček. FOTO JAN HANDREJCH

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Soňa Červená

    za zásluhy o stát v oblasti umění

    Soňa Červená (narozena 9. září 1925) – herečka a operní pěvkyně, mezzosopranistka. Účinkování v operách ji zavedlo z Německa do milánské Scaly, do pařížské Velké opery, do Barcelony, na festivaly v Glyndebournu, Wexfordu, Edinburghu i na řadu amerických pódií. Jedenáct sezon zpívala v opeře v San Francisku, sedmkrát se objevila v Bayreuthu. Ve světě se etablovala jako vynikající pěvkyně händelovská, gluckovská i wagnerovská, ale tíhla k hudbě 20. století, na prvním místě k Janáčkovi. Za mimořádný přínos divadelnímu umění převzala Červená zvláštní cenu Thálie, získala Radokovu cenu i medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění). Pěvkyně je jednou z osobností, kterým justice v minulosti vyhověla ve věci vymazání ze seznamu spolupracovníků StB.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Doc. Ing. František Čuba, CSc.

    za zásluhy o stát v oblasti hospodářské

    František Čuba (narozen 23. ledna 1936) – český agronom. Od roku 1955 pracoval pět let na zemědělském odboru Obvodního národního výboru ve Zlíně. V roce 1963 se stal předsedou JZD (později Družstevního agrokombinátu) Slušovice. To se pod jeho vedením proměnilo ve výrobní a obchodní gigant s miliardovým obratem. Z čela společnosti odešel v srpnu 1990. V následujících letech figuroval strůjce „slušovického zázraku“ v celé řadě firem. V minulosti byl členem KSČ, v 90. letech vstoupil do ČSSD. V současnosti je zastupitelem Zlínského kraje za Stranu práv občanů – zemanovce, za kterou neúspěšně kandidoval v nedávných volbách do Poslanecké sněmovny.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc.

    za zásluhy o stát v oblasti vědy

    Jan Dvořáček – urolog, přednosta ve Všeobecné fakultní nemocnici a člen lékařského konzilia prezidenta Miloše Zemana. Zaměřuje se na léčbu vrozených urologických vad u dětí, rekonstrukční urologii a léčbu urologických nádorů. Je členem Evropské urologické společnosti.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Doc. Ing. Miroslav Grégr, CSc.

    za zásluhy o stát v oblasti hospodářské

    Miroslav Grégr (narozen 13. prosince 1929) – v letech 1998 až 2002 byl ministrem průmyslu a obchodu ve vládě Miloše Zemana a v letech 2001 až 2002 byl i místopředsedou vlády. Později stál u zrodu sdružení Přátelé Miloše Zemana, ze kterého vznikla Strana práv občanů – zemanovci (SPOZ). V roce 2009 Grégr opustil ČSSD (členem byl od roku 1991). Grégrovo působení na ministerstvu průmyslu bylo spojeno hlavně s energetikou, za jeho úřadování byl dostavěn Temelín. V roce 1990 byl krátce ministrem bez portfeje a ministrem strojírenství a elektrotechniky. Před příchodem do politiky pracoval v řadě strojírenských podniků, v 60. a opět v 90. letech byl ředitelem Desty Děčín, kdysi světově proslulého, dnes už ale neexistujícího výrobce vysokozdvižných vozíků.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.

    za zásluhy o stát v oblasti vědy

    Jan Keller (narozen 23. ledna 1955) – je sociologem, filozofem, publicistou a environmentalistou. Učil na střední škole v Havířově, od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. V druhé polovině 80. let studoval ve Francii. V roce 1998 stál Keller u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, od roku 2000 působí na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Mezi jeho díla patří například Šok z ekologie (1996), Politika s ručením omezeným (2001), Soumrak sociálního státu (2006) nebo Sociologie středních vrstev (2012).

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Richard Konkolski

    za zásluhy o stát v oblasti sportu

    Richard Konkolski (narozen 6. července 1943) je legendou československého jachtingu. Proslul především svojí první plavbou kolem světa. V první polovině 70. let minulého století jako vůbec první obyvatel suchozemského státu obeplul sám zeměkouli, navíc na jachtě dlouhé jen sedm a půl metru, postavené vlastníma rukama. Konkolski, jenž v roce 1982 emigroval do USA, aby mohl slavit úspěchy v závodech osamělých mořeplavců kolem světa, poté objel zeměkouli ještě dvakrát. O svých dobrodružstvích napsal řadu knih, natočil také několik filmů a sérii televizních dokumentů.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Jarmila Kratochvílová

    za zásluhy o stát v oblasti sportu

    Jarmila Kratochvílová (narozena 26. ledna 1951) je nejlepší českou běžkyní všech dob. Tato dvojnásobná mistryně světa z roku 1983, stříbrná medailistka z moskevské olympiády v roce 1980 a čtyřnásobná halová mistryně Evropy je stále držitelkou světového rekordu na 800 metrů, kterého dosáhla v roce 1983 v Mnichově. Její sportovní činnost je silně spjata s Čáslaví na Kutnohorsku, kde začínala svoji sportovní kariéru. Tu Kratochvílová ukončila v roce 1987, poté se dala na trénování. Jako trenérka slavila rovněž úspěchy, jejíma rukama prošly například mistryně světa Ludmila Formanová či Hana Benešová.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Jan Kříž

    za zásluhy o stát v oblasti vědy

    Jan Kříž (1950) – uznávaný pražský právník a vysokoškolský profesor.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Jan Kůrka

    za zásluhy o stát v oblasti sportu

    Jan Kůrka (narozen 29. května 1943) je bývalým sportovním střelcem, držitelem zlaté medaile ve střelbě na olympiádě v Mexiku (1968). Někdejší voják z povolání získal také na ME 1969 v Plzni stříbro a dva bronzy v soutěžích družstev. Kariéru ukončil jako dvanáctinásobný mistr republiky v 35 letech. Učil poté na Vysoké škole strojní a elektrotechnické, trenérské vzdělání uplatnil v mateřské Dukle Plzeň. V 80. letech se stal velitelem střeleckého stadionu v Plzni a později i předsedou Čs. klubu olympioniků. V roce 2010 vstoupil do Strany práv občanů – zemanovci (SPOZ), za niž neúspěšně kandidoval do Senátu. Letos vedl kandidátku strany do sněmovních voleb v Plzeňském kraji.

    Lubomír Lipský a Felix Slováček. FOTO archiv

    Lubomír Lipský a Felix Slováček. FOTO archiv

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Lubomír Lipský

    za zásluhy o stát v oblasti umění

    Lubomír Lipský (narozen 19. dubna 1923) je český herec a komik. V roce 1945 byl jedním ze zakladatelů Divadla satiry. Později hrál v souboru Městských divadel pražských (1950 až 1990). Od roku 1996 vystupuje v Divadle ABC. Mezi jeho nejznámější postavy patří děda Potůček z televizního seriálu Tři chlapi v chalupě, rozhlasová a televizní postava popleteného pana Hlustvisiháka či cirkusový klaun Cibulka z českého filmu Šest medvědů s Cibulkou. Z divadelních rolí je známé představení Charleyova teta z Divadla ABC, které bylo v roce 1969 převedeno i do podoby televizního filmu.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    PhDr. Zdeněk Mahler, dr. h. c

    za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství

    Zdeněk Mahler (narozen 7. prosince 1928) je pedagogem, spisovatelem, scenáristou, publicistou a muzikologem. Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde v letech 1951 až 1953 pracoval jako redaktor. V 50. letech pracoval na ministerstvu školství jako tajemník ministra; v té době byl současně také dramaturg Laterny magiky a podílel se na její prezentaci při Expo 58 v Bruselu. Od roku 1960 je na volné noze. V roce 1969 byl vyloučen z komunistické strany. Mahler se aktivně účastnil natáčení zahraničních filmů, například Amadeus a Dynastie Straussů. Podle jeho námětů vznikly filmy Svatba jako řemen, Božská Ema, Koncert na konci léta, Zapomeňte na Mozarta nebo Lidice. Převážně se však věnoval televizní tvorbě. Napsal řadu knih, mezi jeho populární tituly patří monografie o Tomáši G. Masarykovi (Ano, Masaryk), příběh pražského svatovítského chrámu (Katedrála) i monografické práce o životě a díle Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Wolfganga Amadea Mozarta. V roce 2003 obdržel od ministra kultury resortní medaili Artis Bohemiae Amicis.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Kamila Moučková

    za zásluhy o stát v oblasti kultury

    Kamila Moučková (narozena 8. dubna 1928) je legendární televizní moderátorkou. Vystudovala herectví, byla hlasatelkou v rozhlase a od počátků televize třináct let i hlasatelkou a první dámou televizních zpráv. Ohlásila i počátek okupace Československa 21. srpna 1968 a podílela se na ilegálním vysílání televize a rozhlasu. S nastupující normalizací musela Moučková z televize úplně odejít, 20 let myla podlahy, obsluhovala v divadelním klubu nebo prodávala. Jedna z prvních signatářek Charty 77 se na obrazovku vrátila po listopadu 1989, její zastřený hlas nechyběl ani na vlnách pražské Svobodné Evropy. V televizi se připomněla moderováním pořadu pro seniory Barvy života.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

    Pavel Pafko (narozen 3. července 1940) je považován za jednoho z největších českých expertů na hrudní chirurgii, zejména operace jícnu. Jako první v Česku a v zemích bývalého východního bloku zahájil v roce 1997 program transplantace plic. V letech 1992 až 2010 byl přednostou III. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Motol (nyní je emeritním přednostou). Mediální známost získal v roce 1996, kdy vyoperoval zhoubný nádor v plíci prezidentu Václavu Havlovi a vedl jeho ošetřující tým. Napsal několik odborných monografií a celostátní učebnici.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Paul Rausnitz

    za zásluhy o stát v oblasti hospodářské

    Paul Rausnitz (narozen 9. března 1928) je významným českým podnikatelem, aktivním v boji proti nacismu. Po válce emigroval, po sametové revoluci se vrátil zpět do vlasti. Je členem Československé obce legionářské, privatizoval Meoptu Přerov, která je díky němu stále významným a prosperujícím podnikem ve svém oboru.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Felix Slováček

    za zásluhy o stát v oblasti umění

    Felix Slováček (narozen 23. května 1943) je klarinetista, saxofonista, hudební skladatel a dirigent, která má za sebou 50 let profesionální kariéry. V roce 1968 se stal členem symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru a zároveň začal vystupovat s předními big bandy. V letech 1969 až 1985 vystupoval jako sólista v programech Karla Gotta i ve vlastním recitálu. Od roku 1985 je šéfdirigentem Tanečního orchestru Československého rozhlasu, který nyní funguje jako Big Band Felixe Slováčka. Jako sólový interpret klasické hudby hrál Slováček s mnoha tuzemskými i zahraničními orchestry. V letošním volbách do Sněmovny kandidoval za SPOZ v Libereckém kraji.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Karel Srp

    za zásluhy o stát v oblasti kultury

    Karel Srp (narozen 18. ledna 1937) – hudební publicista, zakladatel a předseda Artfora – Jazzové sekce. Jedná se o organizaci podporující alternativní umělecké proudy, v 80. letech čelila kampani tehdejšího režimu, který ji chtěl zdiskreditovat. Srp po politickém procesu skončil na dva roky ve vězení. V roce 1988 se účastnil spolu s dalšími disidenty již legendární snídaně s francouzským prezidentem Francoisem Mitterrandem při jeho návštěvě Československa. V roce 2000 soud rozhodl, že Srp byl neoprávněně evidován ve spisech StB jako její spolupracovník. Zkreslování faktů označil Srp za účelové, vedené úmyslem poškodit jeho kandidaturu do Senátu v roce 1999 (nominován za ČSSD). Byl mezi zakladateli sdružení Přátelé Miloše Zemana.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Ing. Jan Světlík

    za zásluhy o stát v oblasti hospodářské

    Jan Světlík (narozen 17. srpna 1958) je předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti Vítkovice Holding. Společnost získal v roce 1999 a dnes do ní patří přes dvě desítky firem s ročním obratem kolem 20 miliard korun, jež zaměstnávají na 8500 lidí. Světlík, který je řazen mezi nejbohatší Čechy, vystudoval Vysokou školu báňskou a ve společnosti Vítkovice začal pracovat v roce 1982. Je také znalcem, sběratelem a mecenášem umění.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.

    za zásluhy o stát v oblasti vědy

    Eva Syková (narozena 24. července 1944) – lékařka a ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Věnuje se biomedicíně – oboru neurovědy. Její specializací je výzkum mozku a v posledním desetiletí se intenzivně zabývá výzkumem kmenových buněk. Rozvíjí a podporuje nově vznikající vědní obor – regenerativní medicínu. Patří mezi nejvýznamnější české vědce, kteří se věnují popularizaci vědy v České republice.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    František Šťastný in memoriam

    za zásluhy o stát v oblasti sportu

    František Šťastný (12. listopadu 1927 – 8. dubna 2000) je nejúspěšnějším motocyklovým silničním závodníkem v historii Československa. Zvítězil ve čtyřech Velkých cenách a celkově skončil na MS nejlépe druhý (1961). Nejprve se věnoval cyklistice, v roce 1952 se definitivně rozhodl pro motocykl. První titul mistra Československa získal v roce 1956, naposledy v roce 1970. Pracoval také jako zkušební jezdec Jawy nebo sportovní komentátor v televizi. V roce 1998 byl oceněn nejvyšším čestným vyznamenáním pro reprezentanty motoristického sportu v ČR – Granátovým odznakem Autoklubu ČR a v roce 2000 se s Karlem Lopraisem stal vítězem ankety o Českého automobilového a motocyklového závodníka století.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Marie Uchytilová-Kučová in memoriam

    za zásluhy o stát v oblasti umění

    Marie Uchytilová-Kučová (17. ledna 1924 – 16. listopadu 1989) byla akademická sochařka známá především jako autorka bronzového sousoší 82 popravených lidických dětí, na němž pracovala nepřetržitě 20 let. V roce 1950 absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění, kde byla žačkou Otakara Španiela. Poté působila jako profesorka sochařství na odborné výtvarné škole v Praze. Proslula především jako výtečná medailérka a autorka velkého množství plastik a portrétů. V České Skalici stojí například její pomník Boženy Němcové, v Kladně osamělá Lidická matka. Byla též autorkou předlohy korunové mince se ženou sázející lipovou ratolest (v oběhu v letech 1957 – 1992).

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Jiří Vícha in memoriam

    za zásluhy o stát v oblasti sportu

    Jiří Vícha (7. listopadu 1931 – 14. ledna 2013) patřil k největším legendám československé házené. Jako hráč získal dvakrát stříbrnou medaili na světových šampionátech v letech 1958 a 1961 a vybojoval také dva bronzy (1954 – 1964). Brankář, který začal s házenou ve Starém Plzenci, také s Duklou Praha dvakrát vyhrál v letech 1957 a 1963 Pohár mistrů evropských zemí, nynější Ligu mistrů. Po skončení kariéry se Vícha stal trenérem a pomohl národnímu týmu ke stříbru z olympiády v Mnichově 1972, které je dosud jediným cenným kovem házenkářské reprezentace z olympijských her. V PMEZ zvítězil Vícha i jako trenér, v roce 1984 dovedl k nejprestižnějšímu klubovému úspěchu pražskou Duklu. Působil také v Německu. Známý byl jeho boj za fair play.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    plk. Jaroslav Vodička

    za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů

    Jaroslav Vodička (narozen 15. března 1948) – předseda Českého svazu bojovníků za svobodu. Pochází z rodiny volyňských Čechů. Absolvoval Vojenskou školu železničního a silničního vojska. V roce 1968 vstoupil do KSČ (vyloučen v roce 1970). O čtyři roky později byl také propuštěn z armády. Pracoval ve Státním statku Podbořany a dodělal si Vysokou školu zemědělskou. V roce 1990 byl rehabilitován, v roce 1996 odešel do zálohy. Posléze se věnoval podnikání.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    plk. Pavel Vranský

    za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů

    Pavel Vranský (narozen 29. dubna 1921) – válečný veterán. V roce 1939 odešel do Polska a dále do SSSR. Prodělal výcvik u československé vojenské jednotky, v roce 1941 byl zařazen k československému vojsku na Blízkém východě. Zúčastnil se bojů u Tobrúku, poté se přihlásil k americkému protiponorkovému letectvu, konec války jej zastihl v Británii. Byl příslušníkem 311. bombardovací perutě RAF. Po válce létal na civilních letounech. Je dvojnásobným nositelem Československého válečného kříže, trojnásobným držitelem medaile Za chrabrost, medaile Za zásluhy 1. stupně a jiných českých i britských vyznamenání.

    Medaile Za zásluhy

    udělení

    Pavel Wonka in memoriam

    za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů

    Pavel Wonka (23. ledna 1953 – 26. dubna 1988) – obhájce lidských práv, disident a antikomunista. Člen Jazzové sekce. Je posledním politickým vězněm, který zemřel ve vězení v důsledku nelidského zacházení a zanedbání lékařské péče. Zpráva o jeho úmrtí vyvolala pobouření i ve světě, za Wonkovu smrt nebyl nikdo potrestán. Po roce 1989 byl plně rehabilitován a zbaven všech obvinění.

    ///

    Vážený pane presidente, velmi se omlouvám... FOTO archiv

    Vážený pane presidente, velmi se omlouvám… FOTO archiv

    Medaili Za zásluhy odmítl převzít rocker Vladimír Mišík.

    Vážený pane presidente, velmi se omlouvám, ale z důvodu rostoucí nevole z některých Vašich rozhodnutí jsem dospěl k závěru Vámi nabízené státní vyznamenání nepřijmout, napsal Mišík prezidentovi. Na konečném seznamu oceněných se jeho jméno neobjevilo.

    Není prvním, kdo odmítl toto vyznamenání. V roce 2008 se podobným přístupem za prezidenta Václava Klause prezentovali výtvarníci malíř Pavel Brázda a Jan Švankmajer.

    ///

    Projev prezidenta Miloše Zemana k oceněným

    FOTO MICHAL ŠULA

    Bez Beneše bychom republiku neměli… FOTO MICHAL ŠULA

    Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, vážený pane předsedo Ústavního soudu, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážený pane prezidente Václave Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, milí hosté.

    Každý rok touto dobou se scházíme proto, abychom se zamysleli nad smyslem českých dějin a nad postavením našeho státu v Evropě a ve světě. Tyto diskuse jsou jistě plodné, ale něco mně v nich chybí. Chybí mi v nich jisté odosobnění českých dějin. Malá, téměř nulová závislost dějinného pohybu na jeho skutečných nositelích.

    Dovolte mi, abych připomněl jednu větu z Čapkových Hovorů s T.G.M., kde Tomáš Masaryk říká: Bez Beneše bychom republiku neměli. A samozřejmě, že to neplatilo jenom o Edvardu Benešovi, platilo to o Milanu Rastislavu Štefánikovi a v první řadě o samotném Tomáši Garrigue Masarykovi. Byli jsme vychováváni v přesvědčení, že dějiny mají jakýsi samopohyb, že jsou neseny železnou nutností přírodního zákona, že existuje to, čemu se říká mainstream, tedy hlavní proud a že ten, kdo z tohoto mainstreamu vybočí, se nutně utopí.

    Dovolte mi, abych se vrátil k Masarykově památce a připomněl vám, že to byl právě on, kdo narušoval svými myšlenkami a svojí prací onen pomyslný hlavní proud. Člověk, který se postavil proti převládajícímu myšlení, ať už to byla hilsneriáda, rukopisná falsa nebo záhřebský proces. Člověk, kterému většinová populace vytloukla okna z jeho bytu a kterého studenti při jeho přednáškách vypískali. Člověk, který v 65 letech odešel do exilu. Odešel do exilu se svým snem, se snem samostatnosti Československa a tento sen se téměř všem, takzvaně realistickým politikům, zdál jako něco naprosto nesmyslného. Přesto tento sen zvítězil.

    Nezdá se mi správné, abychom české dějiny chápali jenom jako souboj abstraktních idejí, zdá se mi správné, abychom těmto dějinám rozuměli jako souboji myšlenek, jejichž nositeli jsou konkrétní lidé. A proto jsem pojal dnešní státní svátek nikoli jako filozofickou disputaci o smyslu českých dějin, ale jako příběhy konkrétních lidských bytostí, kterým jsem tento den udělil státní vyznamenání.

    Jsou mezi nimi lidé různých profesí, ale jedno je spojuje, zanechali za sebou dílo. Dílo za kterým, pokud se ohlédnou, něco zůstává jako vyrytá stopa v dějinách, nikoli jako stopa v písku. Jsou mezi nimi umělci, kteří rozdávali radost a úsměv a v době, kde v českém skeptickém národu často přežívá deprese, mnohdy málo odůvodněná, je právě radost a úsměv tím nesmírně cenným, co můžeme lidem dát. Jsou mezi nimi lidé, kteří dali práci, práci svým zaměstnancům, či řečeno baťovskou terminologií, svým spolupracovníkům. Podnikatel, který třebaže zaměstnává 8 000 zaměstnanců, dokázal ze zisků své firmy vybudovat ve svém městě nádherné kulturní zařízení, aniž by ho k tomu kdokoliv nutil. Další podnikatel, který zdvihl z prachu svůj podnik a vrátil mu zašlou slávu.

    Jsou mezi nimi sportovci. Žena, jejíž světový rekord v atletice je již třicet let nepřekonán, ale také člověk, který ve svém motocyklovém sportu utrpěl četná zranění a četné, v tomto případě doslovné pády. A vždy se dokázal zdvihnout a vždy dokázal bojovat dál. Skláním se s úctou před těmito lidmi.

    Zákon o státních vyznamenáních mně umožňuje udělit medaili Za zásluhy první, druhé a třetí třídy. Kdo jsem já, abych o tom měl právo rozhodovat. Kromě toho se domnívám, že by to bylo ponižující i pro samotné vyznamenané. A proto jsem se rozhodl všem těmto lidem – 29, což je o sedm více než vloni, udělit buď medaili Za zásluhy první třídy, a dvěma z nich, kteří již tuto medaili získali v minulosti, udělit Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

    Přál bych si, aby naše setkání bylo projevem úcty vůči vyznamenaným. Jsou to mimo jiné tři intelektuálové, kteří mimochodem v prvním kole prezidentské volby hlasovali pro mého protikandidáta a jejichž myšlenky mne vždy rozzuřovaly, ale není nic cennějšího než názor oponenta, který vás nutí k přemýšlení. Jak říkal Masaryk, myšlení bolí. Ale pokud jsme v zajetí svých vlastních myšlenek a nenasloucháme názoru svých oponentů, tak zákonitě degenerujeme. A stáváme se spíše fosilií než aktivně uvažujícím a aktivně myslícím člověkem.

    Jsou, jak už jsem řekl, mezi námi lidé, kteří desítky a desítky let rozdávali lidem to nejcennější – úsměv. Jsou zde vynikající umělci světového jména. Jsou zde lékaři a já bych u jednoho z dvou vyznamenaných lékařů rád citoval jeho krásný výrok: Budu léčit prezidenta stejně tak, jako bych léčil bezdomovce. A každý, kdo vrací lidem zdraví a život, je hoden naší nesmírné úcty. Jsou zde lidé, kteří pozdvihli český průmysl, opomíjenou oblast naší ekonomické politiky. Jsou zde lidé, kteří byli válečnými veterány v Tobruku nebo v Royal Air Force. Je zde bohužel in memoriam i poslední politický vězeň, který zemřel ve vězení.

    A mohl bych tak pokračovat dál a dál a nerad bych na kohokoliv zapomněl. Ale protože můj projev by měl být co nejkratší, dovolte mi, abych skončil jednou vyznamenanou, která bohužel rovněž není mezi námi, protože zemřela den před listopadovou revolucí. Je to autorka nejkrásnějšího a nejsmutnějšího pomníku, který jsem kdy v životě viděl. Je to sousoší lidických dětí. Tato sochařka se nedožila za svého života instalace tohoto pomníku. Ale její dílo nám připomíná ony temné stránky naší minulosti, na které bychom nikdy neměli zapomenout. Mezi vyznamenanými je i symbol Pražského jara, ono krásné vzepětí národa, které skončilo pod pásy sovětských tanků.

    Tak bych mohl pokračovat dál a dál a věřím, že v příštích čtyřech letech bude počet takto vyznamenaných dále narůstat a bude rezonovat s tím, jak tyto lidi zná veřejnost. V minulosti jsme byli svědky četby dlouhých životopisů. Myslím si, že lidé, které jsem vybral, žádný dlouhý životopis nepotřebují, protože svým dílem prokázali, že souzní s naší společností a jsou jí známi. Dovolte mi, abych svůj projev zakončil ještě jednou poznámkou. U žádného z vyznamenaných nebyla strmá kontinuální cesta na vrchol. Byly zde vzestupy a pády. Byla zde zranění a byly chyby. Vždyť i Tomáš Baťa ve svém životě třikrát zbankrotoval, než se stal tím, čím byl.

    Nevěřím příliš těm, kdo ve svém životě neutrpí žádný šrám. Protože i šrámy patří k životu. A jsou šrámy, které si zasazujeme svými vlastními chybami a jsou rány, které nám zasazují druzí. A mnoho z vyznamenaných muselo čelit nejrůznějším druhům závistivých pomluv. Pomluv těch, kterým říkám komentátoři. Komentátor je člověk, který s hněvem a nenávistí popisuje dílo druhých, aby zakryl, že za ním samotným žádné dílo není. A právě proto pokládám za svoji čest, že se mohu s úctou sklonit před lidmi, kteří těmto pomluvám odolali.

    Dovolte mi, abych jménem vás všech blahopřál vyznamenaným ke státnímu svátku České republiky, neboť jsou to právě oni, kdo tvořili a dodnes tvoří dějiny naší společnosti.

    Děkuji vám za vaši pozornost.

    /Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/

     

    Medaili Za zásluhy odmítl převzít rocker Vladimír Mišík. Nesouhlasí prý s některými Zemanovými rozhodnutími. Na konečném seznamu oceněných se Mišíkovo jméno neobjevilo.Čtěte více na: http://www.denik.cz/z_domova/cr-slavi-vyroci-sveho-vzniku-prezident-udeli-statni-vyznamenani-20131028.html
    Medaili Za zásluhy odmítl převzít rocker Vladimír Mišík. Nesouhlasí prý s některými Zemanovými rozhodnutími. Na konečném seznamu oceněných se Mišíkovo jméno neobjevilo.Čtěte více na: http://www.denik.cz/z_domova/cr-slavi-vyroci-sveho-vzniku-prezident-udeli-statni-vyznamenani-20131028.html
    • Autor:
    • Publikováno: 29. října 2013

    Komentáře k článku: Bez Beneše bychom republiku neměli

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,