Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Berlínská inspirace

    Pro milovníky opery představuje Berlín ráj: tři operní domy se značným mezinárodním renomé, v nichž se každou sezonu odehraje přes 20 operních premiér, přičemž na repertoáru tu mají dalších 60 titulů od Händla až k současnosti, díla notoricky známá i díla znovuobjevovaná, a to v projektech velmi rozmanitých – na repertoáru se setkávají inscenace Götze Friedricha a Harryho Kupfera z 70.–90. let s inscenacemi současných režisérských hvězd. Celkem Berlín nabízí přes 500 operních představení v sezoně, k tomu koncerty, workshopy.

    Co si více přát?

    A přece před rokem uspořádal časopis Opernwelt Sympozium k situaci berlínských operních domů – rozuměj k situaci neutěšené. Jejich budoucnost je totiž již druhé desetiletí ústředním problémem berlínské kulturní politiky. Důvod, proč se stále vrací otázka, mají-li skutečně být v německé metropoli tři samostatné operní domy, je velmi jednoduchý: dobrá opera je drahá. V roce 1991 celková dotace na operu v Berlíně činila 82 miliónů Eur, což představovalo 18 % z berlínského kulturního rozpočtu. Ten byl rok od roku nižší, takže když v roce 2003 berlínské operní domy dostaly 115 miliónů Eur, znamenalo to již více než čtvrtinu peněz, které spolková země Berlín vydává na kulturu. Z pohledu dalších berlínských kulturních institucí poněkud disproporční.

    Fúze?

    První reformní návrh předložil v roce 2000 tehdejší berlínský kulturní senátor Christoph Stölzl, který chtěl spojit Státní operu Pod lipami s Německou operou pod jedno vedení: zachovat dva orchestry (zrušit přitom ovšem 77 míst), sloučit sbor (ztenčit ho o 40 míst) a centralizovat administrativu a dílny (a ušetřit tak 55 míst). Výsledek by odpovídal tradičnímu konceptu jedné „státní“ scény a jedné měšťanské lidové opery v metropoli. Pandán k anglické Národní opeře v Londýně či vídeňské Volksoper v Berlíně tvoří Komická Opera, která má dnes z berlínských domů nejvyhraněnější umělecký profil a již v roce 2000 se od nich svým programem zřetelně lišila – mj. tím, že hraje v němčině a ne nepodstatnou část repertoáru tvoří operety.

    Státní opera Pod lipami a Německá opera, která v době rozdělení Německa převzala roli státní opery NDR, si svým zaměřením naproti tomu přímo konkurují: v podstatě usilují o stejné publikum, jejich hrací plány s těžištěm v opeře 19. století jsou do značné míry zaměnitelné, vystupují v nich interpreti se srovnatelným mezinárodním renomé.

    Návrh na fúzi, která by v podstatě znamenala zrušení jednoho z divadel, neprošel. Velkou roli přitom sehrálo, že by ji politikové museli prosadit přes odpor vedení obou domů. Není tak snadné zrušit operní dům, který umělecky vedou nezpochybnitelné osobnosti, jakými jsou Peter Mussbach či Daniel Barenboim. Navíc analýza ukázala, že spojením dvou ansámblů, mají-li nadále hrát ve dvou domech, se zas tak radikálně neušetří.

    Totální restrukturalizace?

    Objevily se i další projekty proměny berlínského operního (kulturního) života. Podle nejradikálnějšího z nich by jediným repertoárovým ansámblovým divadlem zůstala Německá opera, která by hrála repertoár od Mozarta po současnost. Státní opera Pod lipami, tradiční státně-reprezentativní prostor, by se proměnila v jakýsi Festspielhaus – stagionu, kde by se mohla prezentovat další operní divadla z Německa i celé Evropy, kde by se odehrávaly festivaly a slavnostní hry. A vnitřní prostor Komické opery by se přestavěl na variabilní prostor tak, aby vzniklo divadlo zaměřené na současné hudební divadlo, laboratoř pro nová díla.

    Nepomůže stát?

    Nový berlínský senát trval na reformě berlínských operních scén, která povede ke snížení dotace. A zahájil jednání se státem o „strategickém partnerství při reformě operní struktury v Berlíně“. Stát odmítl přímo převzít některý z operních domů s tím, že by to logicky vedlo k protestům a analogickým žádostem z jiných spolkových zemí. Nicméně ministryně kultury podpořila novou myšlenku „Nadace Opera v Berlíně“ – stát by mohl ulevit berlínskému rozpočtu převzetím financování některých menších kulturních institucí.

    Nadace Opera v Berlíně

    Intendanti nadále svorně prosazovali myšlenku zachování tří samostatných operních domů. Deutsche Opernkonferenz, instituce zastřešující největší německé operní domy, připravila analýzu hospodaření berlínských oper, ve které navrhla i poslední možná úsporná řešení (zrušení 78 míst, navýšení představení, zvýšení cen vstupenek). K zásadní redukci zaměstnanců přitom došlo již v letech 1990 až 2002: z celkových 2951 na 2111!

    V roce 2004 vznikl zvláštní zákon, jímž byla zřízena Nadace Opera v Berlíně, zahrnující pět institucí: Německou operu Berlín, Komickou operu Berlín, Státní operu Pod lipami, Státní balet Berlín a Jeviští servis. Operní domy si zachovaly svou autonomii, mají vlastí umělecké vedení i vlastní rozpočty, z baletních souborů byl vytvořen jeden, který hraje střídavě v Německé opeře a ve Státní opeře Pod lipami. Hlavy jednotlivých institucí pod vedením generálního ředitele Nadace schvalují hospodářské a hrací plány, kontrolují hospodaření, vytvářejí společné marketingové strategie.

    Nadace Opera v Berlíně sice znamenala jistou úsporu, nicméně letos se příspěvek pro berlínské operní domy vyšplhal na 118,4 milionů Eur (z toho Státní opera Pod lipami dostala 41,5 miliónu, Německá opera 38,4 milionu a Komická opera 30,1 milionu), je tedy vyšší než před reformou. A dobré operní divadlo skutečně těžko dělat levněji. Pro srovnání: Mnichov vydává na dva operní domy 79,4 milionu Eur, Hamburská opera dostává 42,8 milionu, Drážďanská 38,6 milionu.

    Jakkoli počet návštěvníků ve všech třech divadlech narůstá (700 000–800 000 návštěvníků ročně), procento návštěvnosti není největší (Komická opera 68 %, Německá opera 65 %, Státní opera 83 %). Kapacita 4 500 sedadel je i pro kulturní metropoli Berlín příliš. Otázka, co s berlínskými operními domy, se tedy nutně znovu dostane na pořad dne.


    Komentáře k článku: Berlínská inspirace

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,