Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Beethoven devětkrát a úplně

    Lze se dnes dočíst o géniovi, jakým Beethoven (16. prosince 1770 Bonn – 26. března 1827 Vídeň) bezesporu byl, něco nového? Je možné si jej vykreslit v jiných představách než jako nerudného a světu se stranícího podivína?

    Britská muzikoložka Laura Tunbridge z Catherine College v Oxfordu se o nevděčný úkol pokusila, když svojí knihou, jejíž původní titul zní Beethoven: A Life in Nine Pieces (vydalo nakladatelství Viking, Londýn 2020) a kterou operativně pod názvem Život v devíti kusech vydalo loni nakladatelství Kalich ve fundovaném překladu Roberta Novotného, zaútočila na chatrná biografická klišé putující z beethovenovské monografie do monografie. Profesorka hudebních dějin má zkušenosti s obdobnými osobnostmi a tématy hudebního světa, jež vždy nahlíží odborně přesně, přesto s velkou schopností o atraktivní a čtivé formáty. Ve své publikační činnosti se zaměřila například na písňovou tvorbu Roberta Schumanna (Schumann’s late style, Cambridge University Press 2007) a Richarda Strausse (Rethinking Schumann, OUP New York, 2011), tématu o podobách a formách meziválečných vokálních recitálů věnovala rozsáhlý projekt (The song cycle, Cambridge Introductions to Music, Cambridge University Press 2011). Zajímá se nejen o samotné autory či odbornou problematiku, ale i o sociální pozadí tvorby, dobové kontexty a estetiku.

    Knihu o Beethovenově životě rozvrhla do devíti kapitol pevně spjatých vždy s jeho jedním konkrétním dílem daného období. Výběrem se snaží vystihnout dobový a autorský kontext, přičemž se dovedně vyhýbá notoricky užívané učebnicové struktuře pouhého popisu daného díla a jeho zařazení do autorova (či dobového) hudebního kánonu. Chronologicky vychází nejprve od úspěšného a poněkud zapomenutého Septetu z roku 1800, s nímž Beethoven slavil první velká uznání, a poté postupuje přes Kreutzerovu houslovou sonátu, třetí symfonii, půvabnou chorální fantazii a dlouho vznikajícího Fidelia až po vrcholná díla pozdního období – klavírní sonátu č. 29, Slavnostní mši a smyčcový kvartet op. 130. Vše zakončuje originálním finále celé Beethovenovy tvorby, Velkou fugou, kterou autor dokončil na podzim 1826 a poprvé byla vydána až dva měsíce po jeho smrti v květnu 1827. Ve svých analýzách a kontextuálních vhledech na daná díla, autora a dobu čerpá z mnoha opomíjených zdrojů, z deníků současníků a z řady dalších, zdánlivě nesouvisejících materiálů. Zmiňuje řadu bizarností, všímá si silně rostoucího skladatelova dobového kultu, který nebyl prost i nečekaných paradoxů. Vždyť o Beethovenově životě vznikaly již v 19. století rozmanité a podmanivé příběhy.

    Pro ty, kdo znají Beethovena z pera autorů Jana Racka, Josefa Teichmana a Rudolfa Pečmana, případně zahraničních prací Édouarda Herriota, Romaina Rollanda a Lewise Lockwooda, je tato práce osvěžujícím a na řadě míst i informativně doplňujícím dílem, jež by nemělo chybět v knihovně žádného muzikologa. A doporučuju ji i těm, kdo s Beethovenem teprve začínají.

    Lena Tunbridge: Beethoven – Život v devíti kusech. Překlad Robert Novotný. Kalich 2022, 340 stran.


    Komentáře k článku: Beethoven devětkrát a úplně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,