Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Autor Divadla LETÍ – Přijatelná vivisekce (pro)

    Nová hra Davida Jařaba Autor, kterou v Divadle LETÍ inscenoval Marián Amsler, tematizuje dvojí krizi: jednak mentální vyhasínání (či dočasnou vyhaslost?) stárnoucího muže, padesátníka, jednak jeho krizi coby tvůrce, který píše divadelní hru. Vnáší do ní autobiografické prvky a vznikající text je obdobně matný jako autorova skutečná existence. Nevím, nakolik to bylo Jařabovým úmyslem, nejspíš vůbec, nicméně jeho novinka je „praktickým“ příspěvkem do aktuálních diskusí, které jsou na domácí scéně přítomny.

    Tomáš Petřík ztvárnil ústřední postavu spisovatele, který píše hru s autobiografickými prvky FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

    V programu k inscenaci jsou přetištěny úryvky (se svévolným členěním do odstavců) ze slavné stati Rolanda Barthese z roku 1968 Smrt autora. Ten odkaz můžeme chápat tak, že jde o svého druhu polemiku s koncepcí, která zásadně upřednostňuje text před hledáním souvislostí mezi dílem a životem jeho tvůrce. Ale také v tom může být od Jařaba, potažmo od inscenace, jistá ironie ve stylu „hádej, jak tomu je“ či „konce se tu nikdy nedobereš“. Dodávám, že vloni vyšla kniha Anny Schubertové Stávám se řečí. Smrt a návrat autora v perspektivě filozofie identity, která je kultivovanou polemikou právě s barthesovskou koncepcí. A koneckonců vztah mezi dílem a autorem byl jedním z témat letošní (nepovedené) televizní minisérie Pozadí událostí.

    Jařab s Amslerem vytvořili hodinový kus, v němž jsou přítomny ironie, patos, smutek, doslovnost i symboličnost. Jednoduché scéně dominuje jakýsi otočný „polodomek“, otevřený jak prostorově, tak různým významům. Převážně elektronická hudba zkomponovaná Katarzií vnáší do inscenace ve stísněné VILE Štvanice další prostor a energii. Své dvojpostavy dobře konturují Tomáš Petřík, Michal Bednář a Elena Trčková: každý z nich tu ztělesňuje jak „skutečné“, vztahově provázané trio, tak figury ve hře, kterou autor (v Petříkově podání) píše.

    Když pracovně odsuneme stranou ochranná zbarvení, jimiž Jařab text vybavil, zůstane před námi docela tísnivá výpověď o uplývajícím čase a výzvách, které s sebou přináší střední věk. Jako celek je Jařabova a Amslerova inscenace rozvitá etuda, podotknutí na cestě, drobná věc; pro někoho možná tezovitá, pro jiného možná narcistní, ale pro mě je to sebezpytná i sebekritická „povídka“. Musím říct, že Autor je mi bližší než většina Jařabovy nedávné tvorby pro Divadlo Na zábradlí (například Ladies no Gentlemen, Tajný agent), v němž byl do letošního roku kmenovým režisérem.

    Divadlo LETÍ, Praha – David Jařab: Autor. Režie Marián Amsler, dramaturgie Marie Špalová, hudba Katarzia (Katarína Kubošiová), scénografie Vojtěch Hanyš. Premiéra 5. října 2022 ve VILE Štvanice.


    Komentáře k článku: Autor Divadla LETÍ – Přijatelná vivisekce (pro)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,