Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Asi jsem včerejší

    Přiznávám, poslední dobou nejsem zrovna činorodý divák. A tak i z Tance Praha si jen vyzobávám pár rozinek. Včera jsem byl na jednom z avizovaných vrcholů – Yesterday souboru Jasmin Vardimon Company. Skupina to známá, ceněná; sukces v karlínském divadle korunovaný aplausem půlky sálu ve stoje. Jenže…

    Jenže mě to moc nebavilo. Vím, asi si řeknete: občasný taneční kritik a napíše něco tak triviálního. Přitom i tenhle kritik nekritik uznává, že tam byla řada zajímavých nápadů, těžících z práce s novými technologiemi, že právě v tom je Jasmin Vardimon opravdu dobrá (práce s online kamerou, stínohrou, světlem). Dokonce se mi ze začátku líbil i její pohybový slovník – tak trochu šmrncnutý break dance: různé přemety, plynulé pády a hned zase rychlé vztyky… Škoda že po pár minutách bylo jasné, že v pohybu se to už o mnoho dál neposune. Tanečníci byli dobří, výrazově zdatní, charismatičtí – i když, ruku na srdce, nijak výjimeční.

    Proč mě to nebavilo, když v tom kvalitu chtě nechtě stejně vidím? V tom díle mi chyběl tah. Nějaká jasná jednotící linie. A tím nemyslím zrovna jasně čitelný příběh. Fragmentárnost, klipovitost, ukřičenost a z toho plynoucí nekoncentrovanost mně poslední dobou stále víc leze na nervy. Ať dnes člověk takřka kdykoliv zapne televizi nebo rozhlas, neunikne tomu. A zajde-li na něco nového v tanci, bývá tomu zrovna tak. Když jsem se díval na místy velmi zajímavou podívanou Jasmin Vardimon, přišla mi na mysl pohádka o pejskovi a kočičce, kterak vařili dort – spousta dobrých ingrediencí, ale výsledek nestravitelný. Pravda, trochu hořekuji na nesprávném místě. Vardimon má za sebou i řadu velice umně odvyprávěných velkých příběhů. Jenže zrovna včera dávali její Yesterday. Mikropříběh za mikropříběhem, hudba od Vlacha po Bacha…

    A tak si dál staromódně sním, že jednou zajdu na něco nového v tanci, kde zase bude autor sebevědomě a na velké ploše sledovat jednu dominantní myšlenku, nebo (ale to už jen tak sotva slyšitelně šeptám) bude chtít vyprávět příběh.

    No nic, jdu se zahrabat.


    Komentáře k článku: Asi jsem včerejší

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,