Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Apologie zlínského workoholismu

    Městské divadlo Zlín odstartovalo poslední letošní premiérou trilogii tematicky zacílenou na rodinu Baťovu. První díl o Tomáši Baťovi, zvaném též zakladatel, připravil někdejší umělecký šéf scény Dodo Gombár.

    Baťa Tomáš, živý

    Baťa Tomáš, živý – apologie, nebo jen statická osvěta? FOTO ZDENĚK NĚMEC

    Inscenace Baťa Tomáš, živý nese řadu typických znaků Gombárovy tvorby. První, nejvýraznější rovinu tvoří jeho fascinace Zlínem, případně zlínským regionem (příkladem mohou být ve Zlíně nedávno uvedené Žítkovské bohyně, případně důraz na nejednoznačnou osobnost Jana Antonína Bati v dramatizaci Szcygiełova Gottlandu pro Švandovo divadlo). Další rovinou je pro Gombára tradiční mysticismus, který v tomto případě nepůsobí křečovitě. Model vyprávění, na němž Gombár příběh staví, je škatulka, kdy se někomu tak říkajíc promítá celý život před očima. Výchozím bodem nové Gombárovy zlínské inscenace je letecká nehoda, při níž v roce 1932 Tomáš Baťa tragicky zahynul. Zdánlivý rámec klišé režisérovi dovoluje na postavu i historický předobraz nahlížet z perspektivy spornějších vlastností a rozhodnutí.

    Baťa Tomáš, živý tak není pouhou adorací, ale plastickým portrétem vycházejícím z míjení se s různými lidmi. Gombár zařazuje do inscenace i jakousi božskou entitu koně. Každá z přítomných postav ho má jako svého průvodce a zároveň se motiv koní line textem i inscenací na dalších úrovních. Vedle historické roviny tak vyniká jemná symbolická lyrika. Postavy přízračně existují mimo realitu v symbolickém světě, tvořeném kulisami brány do někdejšího podniku Svit, který v poválečném Zlíně nahradil firmu Baťa. Do popisovaných událostí se promítá i velmi důsledná znalost nejen baťovského fenoménu, ale i zlínských moderních dějin. Vedle věrného portrétu Bati a zpodobnění jeho nejbližšího kruhu se např. hyperrealisticky jeví i nedávná zlínská primátorka, která úřad zastávala v době, kdy Gombár šéfoval městskému divadlu.

    Schopnost uhrát patos, aby v takto monumentálním, epickém kolosu nepůsobil komicky, je jednou z velkých Gombárových zlínských jistot a devíza zdejšího hereckého souboru. Gustav Řezníček hraje „božským spřežením“ zakoušeného Tomáše Baťu jako „nepokorný tank“, jehož vize a pracovní zápal jsou pro něj nade vše. Důsledky jeho jednání pak zpřítomňují konfrontace s blízkými a známými, kteří mnohdy doplácí na jeho neúprosnou pracovní morálku a akurátnost. Ani ostatní postavy nepůsobí jako karikatury či zbožštělé ikony. Každý z herců vytváří okouzlující, noblesně zahranou vzpomínku, jež baví znalce problematiky i citlivě přibližuje dějinné souvislosti. Lehce rozpačitě působil snad pouze jeden moment, když se Petra Králová jako první Baťova snoubenka Marie Babičková snaží urputně simulovat tuberkulózní kašel.

    Inscenace Baťa Tomáš, živý není novodobým modlářstvím baťovského kultu. V mnoha ohledech je konfrontační a kritická, zároveň funguje jako apologie krajně problematického zlínského neurotického, v mnoha ohledech charakteristického workoholického ducha. I přesto, jak se inscenace hloubkově noří do přísně regionálního fenoménu, nelze ji rozhodně považovat za provinční.

    Hodnocení: 4,5

    Viz také recenze Vladimíra Hulce Baťa Tomáš, mrtvý, hodnocení 2

    Městské divadlo Zlín – Dodo Gombár: Baťa Tomáš, živý. Režie Dodo Gombár, dramaturgie Vladimír Fekar, výprava Hana Knotková a Lucie Labajová, hudba David Rotter, pohybová spolupráce Linda Fernandez Saez a Hana Geržová. Premiéra 13. prosince 2014.


    Komentáře k článku: Apologie zlínského workoholismu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,