Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Alice Nellis

     

    Alice Nellis

    (1971) Scenáristka a filmová a divadelní režisérka.

    Co vás přivedlo k divadlu/filmu

    Kamarádi. A taky divadlo a film.

    Největší umělecký zážitek

    Zřejmě Dvořákova Stabat mater v katedrále svatého Víta – bylo mi asi čtrnáct a už ani nevím, kdo to hrál, ale ten pocit si pamatuji přesně. V těsném závěsu je improvizační taneční revue, kterou pro nás nedávno připravily naše tři děti.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

    Moc ráda bych si popovídala s J. D. Salingerem, ale prý byl v běžném životě dost protivný, takže nakonec bych si asi zbaběle vybrala Williama Saroyana. Tihle dva byli mými společníky v období dospívání a samozřejmě jsem v té době trpěla přesvědčením, že bychom si výborně rozuměli. Nedávno jsem si znovu přečetla Franny a Zooey a také Lidskou komedii, a kupodivu jsem stále přesvědčená o tom, že když něco takovéhleho dokázali napsat, musí být báječní… (i přes to, co se o nich říká).

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla inscenovat (uvést ve filmu)

    Již několika producentům jsem se snažila vnutit knihu Geraldine Brooksové Rok zázraků. Zatím žádný z nich ale nepochopil, jak nádherný a silný to je příběh.

    Umění (divadlo, výtvarné, literatura, film, hudba), které máte ráda a kterému se naopak vyhýbáte

    Své preference nemám rozdělené na umělecké obory. Nerada se nudím a nemám ráda umění, které se samo před sebou předvádí. Mám ráda, když se lidé nebojí být upřímní. I za cenu toho, že je někdo může nazvat naivními. Někdy chce naivita a víra v naději dost velkou odvahu. Kór dneska.

    Historická či současná osobnost/divadelní/filmová/literární postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Asi začnu opět otravovat s J. D. Sa­lingerem. Jeho vidění světa, chápání poměrů mezi lidmi, přírodou a tím, co tohle všechno obklopuje, je mi asi nejbližší.

    Věci, které jsou mi vzdálené, si obvykle příliš dlouho nepamatuji a příliš se jimi nezabývám.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Koně.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

    Jsou stejné, za které bych nešla jako člověk.

    Divadelní/filmový sen

    Většinu snů z mládí jsem si splnila. Teď mě mnohem víc baví čekat, co přijde. Většinou věci, které si člověk nevymyslel, překoná.

    Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/filmu

    Asi bych byla víceméně stejná, jen bych dělala něco jiného.

    Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?

    Reflexe mě zajímá, pokud cítím, že daný kritik pochopil, o co jsem se snažila (byť by to třeba nakonec nevyšlo). Protože když z kritiky necítím pochopení základu celé věci, pak se může stát, že kritik možná toužil vidět jiný film či inscenaci, zajímá ho jiné téma, nebo prostě danou věc nepochopil, a od takového člověka se asi příliš zajímavého o své práci nedozvím – těžko mi může pomoci příště svůj záměr vyjádřit lépe apod. S takovými lidmi se prostě míjím a je to v pořádku. Oni cítí právo na mou práci bez hlubšího zamyšlení či pochopení nadávat (anebo ji chválit) a já cítím právo se jejich kritikami, zápornými či kladnými, nezabývat.

    • Autor:
    • Publikováno: 28. prosince 2015

    Komentáře k článku: Alice Nellis

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,