Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Adéla Kajn odpovídá Varyšovi (No. 4)

    Milý Vojtěchu,

    jak je Tvým zvykem, směšuješ více věcí dohromady. Otázka vztahu ke Svěrákovi je samozřejmě subjektivní a jeho všeobecná obliba je něco, co obzvláště Tebe musí dráždit.

    Podstatné je, že stane–li se někdo nezpochybnitelnou modlou, končí kritika, a dokonce i sebereflexe. Následuje často zmrtvění, jakož i nesoudnost včas odejít do penze nebo zkusit něco jiného. Pro divadla jedné poetiky – ať už jde o Cimrmany, Ypsilonku nebo Semafor – to pak znamená stádium klinické smrti.

    Je-li něco masově oblíbené, v nějaké míře se to s tou masou musí někde setkávat. Cimrmani na to šli přes školu a myslím, že to ani nikdy neskrývali – vždyť minimálně Svěrák a Smoljak byli původně učitelé, a nějak se v nich spojuje láska k onomu starosvětskému školnímu prostředí zároveň s odporem k témuž. To je třeba Tobě i mně zcela cizí, ale do jisté míry rozumím, že konformistovi – nemyšleno zle – to může být blízké. A příště mi radši napiš něco o sexu – toho je na českých jevištích i ve filmech (s tou jejich infantilní erotikou!) hrozně málo. Nejen major Zeman, ale i Cimrmani jsou totiž dokonale asexuální!

    Tvoje Adéla


    Komentáře k článku: Adéla Kajn odpovídá Varyšovi (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,